Před 80 lety dal Stalin popravit Tuchačevského. Mohl za to i Heydrich

10. červen 2017 četba na 13 minut
Maršál Michail Nikolajevič Tuchačevskij

Maršál Michail Nikolajevič Tuchačevskij

Foto: ČTK

Před 80 lety, v noci z 11. na 12. června 1937, nechal sovětský diktátor Josif Stalin popravit maršála Sovětského svazu Michaila Tuchačevského. Přispěla k tomu dezinformace připravená Reinhardem Heydrichem. A dodnes se diskutuje o roli Edvarda Beneše.

Michail Nikolajevič Tuchačevskij se narodil 16. února 1893 ve Smolensku v rodině aristokratů polského původu. Coby jedenadvacetiletý narukoval v červenci 1914 na bojiště první světové války, údajně se sebevědomým výrokem: "Chci se stát generálem do třiceti, nebo tou dobou již nebýt mezi živými."

Schopný, ale krutý i chybující

Dostal několik vyznamenání za odvahu, v únoru 1915 ho ale coby gardového poručíka zajali Němci. Několikrát utekl a byl opět dopaden, po čtvrtém pokusu jej jako nepolepšitelného zavřeli do ingolstadtské pevnosti. Jeho pátý útěk byl konečně úspěšný. Dostal se do Švýcarska a do Ruska se vrátil až v roce 1917. Po říjnové revoluci se přidal na vítěznou stranu, tedy k bolševikům. Díky tomu se stal důstojníkem Rudé armády a rychle postupoval. Vděčil za to svým schopnostem, ale také krutosti.

"S životem Michaila Tuchačevského jsou spojeny drastické události z počátku dvacátých let, kdy se velmi krvavě vyrovnal s účastníky protibolševického povstání v Kronštadtu, kde byla ruská námořní základna. Později neváhal nasadit dělostřelectvo i bojové plyny proti civilnímu obyvatelstvu v Tambovské gubernii, které povstalo proti bolševické vládě. Vše krvavě potlačil. Vydával rozkazy typu střílet na ozbrojené zajatce, pak se to vztahovalo i na civilní obyvatelstvo. V poli to byl skutečně bezskrupulózní člověk," řekl o něm před deseti lety Karel Straka z Vojenského historického ústavu v pořadu České televize Historický magazín.

Během ruské občanské války byl Tuchačevskij zodpovědný za obranu Moskvy. Za rusko-polské války v roce 1919 až 1921 už stanul dokonce v čele Západního frontu Rudé armády, útočícího na Varšavu. „Dobytí Varšavy se mělo stát prvním cílem takzvané permanentní revoluce, jež měla přeměnit celou Evropu v komunistickou," napsal historik Jiří Fidler.

Plán ale skončil krachem, protože na nechráněný týl Rudé armády zaútočily jednotky polského maršála Piłsudského a většinu vojsk ruského Západního frontu rychle odřízly. Od této porážky se údajně začalo datovat Tuchačevského nepřátelství se Stalinem, protože se z ní obviňovali navzájem: Tuchačevskij vinil Stalina, že mu odebíral jednotky kvůli jeho vlastnímu útoku na Lvov, sám byl ale kritizován, že nakráčel Pilsudskému do pasti. Stalin byl v roce 1920 odvolán z funkce člena vojenské rady a začal Tuchačevského nenávidět.

Vrtěl Heydrich Stalinem, nebo naopak?

Brzy na to se do osudu pozdějšího ruského maršála začal promítat vývoj vzájemných německo-ruských vztahů. Oba státy se ocitly po světové válce v mezinárodní izolaci. "Jejich vztah, partnerství z rozumu vzniklo právě z této izolace. Jde o to, že Německo bylo prvním státem, které uznalo sovětské Rusko de iure, tím bylo Rusko prostřednictvím Německa vyvedeno z mezinárodní izolace," popisoval to Straka.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/4
DALŠÍ ČÁST