Nezdravé potraviny

Ty jsi vegan? Proboha proč?

20. listopad 2015 četba na 8 minut

Foto: redakce

Na neděli 1. listopadu připadl mezinárodní den veganů, měsíc listopad vyhlásil měsícem veganů také jeden velký řetězec s potravinami. Co všechno znamená „být vegan"? Jak moc je to v dnešní době v Čechách obtížné? Co tento životní styl přináší a co naopak bere?

V letadle se jednomu z cestujících udělá špatně, patrně má infarkt. Letuška, která se mu snaží pomoci, se obrátí na ostatní cestující a ptá se: „Je tu nějaký doktor?" Jeden z pasažérů zvedne ruku a říká: „Já jsem vegan."

Veganství má několik podob – je to jednak druh stravy, ale také filozofie a životní styl, který spočívá v odmítání konzumace a používání živočišných produktů. S veganstvím je mimo jiné spojeno odmítání jakéhokoli využívání zvířat k lidskému užitku – vegani odmítají kosmetiku testovanou na zvířatech a v extrémních případech i léčiva. Kontroverzními tématy jsou pro ně také zoologické zahrady a cirkusy pracující se zvířaty.

Autorem označení „vegan" je zakladatel The Vegan Society Donald Watson, který s termínem přišel před zhruba 60 lety. On sám přestal konzumovat maso ve svých 14 letech, v roce 1924, a to z čistě etických důvodů – z lásky ke zvířatům.

Kdo nejí s námi, jí proti nám

Již vtip v úvodu článku naznačuje, že na vegany je často pohlíženo jako na sektu a na její příznivce jako na osoby, které se nedokážou bavit o ničem jiném než (o tom správném) jídle. Něco pravdy na tom být může, připouští vegan Silvestr a vysvětluje proč: „Dřív jsem byl dost otravnej. Pro nového vegana je to totiž často výrazná událost, o které chce a potřebuje mluvit – stejně jako u jiných životních zlomů. Nevegani to bohužel často berou jako útok na sebe, protože je to citlivé a velké etické téma. Teď už diskuse nezačínám, lidi se ptají sami."

Petře veganská strava výrazně pomohla zlepšit zdraví, navrhuje ji proto svým známým jako alternativní léčbu zdravotních potíží. „Když někdo z kamarádů přijde, že se necítí dobře a že ho bolí to či ono, jako první mu navrhuji, aby zkusil být týden bez masa a mléčných produktů. Za zkoušku člověk nic nedá."

Důvody veganství

Proč se někdo rozhodne být vegan a dobrovolně opustit ⅔ jídelníčku, na který je zvyklý? Důvodů může být celá řada. Většinu lidí přivede k veganství jedna ze tří cest. Asi nejčastější jsou důvody etické – masný a mléčný průmysl je spojen s utrpením zvířat, kterému se vegani snaží aktivně bránit, nebo minimálně k němu nepřispívat. „K přechodu na veganství mě dovedly etické důvody. Věděla jsem od začátku, že vegetariánství nestačí a že veganství je nevyhnutelné. Časem se přidaly ekologické důvody a dnes jsou pro mě dokonce silnějším argumentem než etika," říká Bára, mj. členka neziskové organizace OBRAZ – obránci zvířat.

Ekologie je dalším významným faktorem, který k veganství přivede mnoho lidí. S výrobou masných a mléčných výrobků je spojena velká spotřeba vody. Například na výrobu jednoho bifteku se spotřebuje tolik vody jako na 25 desetiminutových sprch (viz Dotyk 34/2015 Jaká je vaše vodní stopa) a chovný skot vypouští do ovzduší významné množství skleníkových plynů.

Velkou váhu hrají také zdravotní důvody – respektive pozitivní vliv veganské stravy na zdraví. Výhody vyvážené vegetariánské či veganské stravy potvrzuje v posledních letech celá řada studií. Pozitivní souvislost veganské diety byla zjištěna například při léčbě diabetu, vysokého krevního tlaku a obezity. Tuto zkušenost potvrzuje i již zmíněná Petra: „Mám za sebou roky diet a různých experimentů se svým tělem a metabolismem, kdy jsem docílila sice rychlého úbytku váhy, ale taky rychlého jojo efektu. Rozhodila se mi štítná žláza, byla jsem unavená, podrážděná, náladová, nepříjemná. Veškeré problémy jsem kompenzovala cukrem či něčím ne úplně zdravým. A pak mě kamarádka přivedla k veganské stravě."

Někoho vede ke změně jídelníčku a uvažování o světě zvědavost a touha objevovat, jaké jiné potraviny a chutě se dají vyzkoušet, případně jak se dá žít „jinak". „Mým důvodem byla nejspíš zvědavost, jestli to vážně jde," říká Silvestr. „Když jsem vstřebal informace o životě nosnic a dojnic, nechtěl jsem už posílat svoje peníze velkochovům. Takže etika a zvědavost," dodává.

Sojový steak i umělá trička

Veganství ale je (nebo by mělo být) víc než jen způsob stravování. Zvířata netrpí jen v masných a mléčných chovech, ale také v laboratořích testovacích a farmaceutických firem či na kožešinových farmách. Důležité je proto správně volit také kosmetiku, oblečení a obuv, případně i auto.

„Zvířecích tkání se už dá docela snadno vyvarovat i v jiných sférách. Koupíte kvalitní nekožené boty. V drogerii na rohu dostanete kromě ovesného mléka i jakoukoli netestovanou kosmetiku nebo domácí chemii jako tablety do myčky nebo prací gel. Vyloženě problém jsou dneska už jenom léčiva, která jsou všechna testovaná," vysvětluje Silvestr.

Díky internetu není v současné době problém sehnat ve veganském provedení téměř kterýkoliv výrobek. Poslední událostí na českém trhu bylo představení veganských bot od společnosti Botas, kromě nich se ale u nás prodává i obuv dalších značek, např. Ahinsa shoes či Macbeth. Také výběr kosmetiky netestované na zvířatech roste. Pionýrem v boji za „kosmetiku bez krutosti" je celosvětově společnost LUSH, která kromě výroby „etické" kosmetiky pořádá i nejrůznější protestní či podpisové akce a snaží se tak z „veganské" kosmetiky udělat standard.

Koncem letošního srpna prošla médii zpráva, že Tesla Motors plánuje výrobu veganského auta. V současné době je k dispozici ve „veganské" verzi na přání jeden její model. Z ostatních automobilek je veganskému řešení nejblíže BMW, jehož interiér ale obsahuje vlnu, která je pro vegany sporným materiálem.

Jak těžké je být veganem?

V oblasti nabídky produktů se tedy situace postupně zlepšuje. Poměrně rychle se rozrůstá veganský sortiment i veganské restaurace. „Praha má už v Evropě pověst veganského ráje, předčí ji snad jen Berlín," říká Silvestr. Stejně tak lze zajít do kavárny a dát si kávu s rostlinným mlékem, není problém narazit ani na veganskou cukrárnu.

Zatímco překážky v nabídce produktů pomalu ustupují, mentální překážky v hlavách ostatních lidí stále přetrvávají. Stejně jako při jiném „extrémním" (myšleno ve smyslu daleko od průměru) životním stylu se i vegani běžně setkávají s nepochopením většinové společnosti. „Lidé veganskou stravu soudí, aniž by si ji vyzkoušeli byť na jediný den, mají tendenci odsuzovat nepoznané. Setkala jsem se i s názorem, že jsme sektáři a fašisti," tvrdí Petra.

„Stačí, abych někomu řekla, že nejím maso, okamžitě zdvihne obočí, když přidám i to, že nejím ani mléčné výrobky, zavalí mě mohutný argumentační tok, proč bych měla jíst to či ono," dodává a trochu tím poukazuje na to, že ve věci stravy bývá militantní spíš okolí než vegani.

Možná i kvůli nepochopení většinovou společností, ale především kvůli hlubokému zájmu o stejné téma vznikla celá řada veganských komunit a skupin, nejen na sociálních sítích. Zatímco mnoho jich funguje jako prostor pro výměnu zkušeností a receptů, některé opravdu slouží spíše jako prostor pro otevřenou nenávist k „masožravcům" a pro utvrzování se „ve víře".

Změnu životního stylu tak doprovází i jistá změna sociálního okruhu. „Mám hodně kamarádů veganů. S některými dřívějšími kamarády se už nestýkám," říká Bára. „Když někdo vám blízký nedokáže pochopit, že jste vegan, ztráty takového přátelství nelze ani litovat a je dobře, že skončilo." Petra tak radikální není: „Struktura mých přátel se nezměnila, bývají zvyklí na mé výstřelky. Tím, že jsem vegan, jsem se nezměnila, nenarostla mi třetí hlava. Jen jím zdravěji a jinak."