Úprk z českých letišť

25. červenec 2014 četba na 10 minut

Foto: redakce

V odbavovacích halách českých letišť ubývá cestujících a na vině není jen napjatá bezpečnostní situace ve východní Evropě. Češi totiž stále častěji dávají přednost letištím v okolních zemích. Namísto Prahy, Brna či Ostravy létají z Vídně, Katovic nebo Mnichova.

Bezpečnostní krize na východní Ukrajině, pozvolný ekonomický propad izolujícího se Ruska a devalvace rublu vůči euru a dolaru. To jsou hlavních důvody, proč na českých letištích v posledních měsících ubývá cestujících. Propad se aktuálně týká především dvou nejmenších mezinárodních vzdušných přístavů – pardubického a karlovarského –, které jsou na ruskojazyčné klientele existenčně závislé. V Pardubicích, kde Rusové představují asi tři čtvrtiny odbavených cestujících, měli podle ředitele Víta Málka v letošním prvním pololetí o deset procent cestujících méně než loni, přitom za rok 2013 toto letiště docílilo historického rekordu.

V Karlových Varech, kde ruská klientela tvoří asi 98 procent pasažérů a loni tam též měli nejlepší čísla (viz Počet cestujících na českých letištích za posledních deset let), spadli dokonce o šestnáct procent, ačkoliv chmurný výsledek je ovlivněn i změnami v provozu tamního letiště. Brutální sestřelení malajsijského civilního letadla s třemi stovkami pasažérů nedaleko ukrajinského Doněcku, po kterém se letecký pohyb nad východní Evropou výrazně zkomplikoval, může výsledky ještě dále zhoršit. Také další tři česká mezinárodní letiště (Praha, Brno, Ostrava) dlouhodobě spíše klesají či v lepším případě stagnují, než aby viditelně rostla. Ale bylo by nefér veškerý úpadek svádět jen na Rusy a Ukrajince.

Česko totiž v posledních letech zažívá něco, co je možné nazvat exilem domácí klientely na letiště v sousedních zemích. Týká se to zejména lidí z moravské a slezské části republiky, kteří míří do Rakouska a Polska. Západ si zase zvyká na alternativu v podobě německých letišť v Mnichově a Norimberku.

Více letadel, lepší ceny

Obyvatelé z celé jižní Moravy, Zlínska i části Vysočiny se naučili využívat mezinárodní letiště ve Schwechatu u Vídně. Lidé z Moravskoslezského či Olomouckého kraje pro změnu v hojném počtu míří na katovický či krakovský airport. Zahraniční letiště jim nabízejí podstatně širší nabídku letů než jejich vlastní regionální letiště v Brně či Ostravě a poloha Vídně i Katovic je pro ně dopravně přívětivější, než kdyby volili cestu do největšího domácího vzdušného přístavu v Praze-Ruzyni. Výhodou jsou často i nižší ceny.

„Pokud dnes někdo cestuje z Brna, volba je jednoznačná. Ve Vídni je bez rizika za zhruba hodinu a půl, kdežto na letiště v pražské Ruzyni se s rizikem dostane za dvě a půl hodiny," komentuje trendy majitel společnosti Student Agency Radim Jančura, podnikající v oblasti dopravy i prodeje letenek.

Není ale zdaleka všechno jen otázkou vzdálenosti. Je i řada jiných příčin, proč se Moravanům Praha v mnohých aspektech psychologicky vzdaluje a stále více – tak jako za časů starého mocnářství – přibližuje Vídeň. A opět to do značné míry souvisí s dopravní infrastrukturou: neustálé uzavírky na D1, kolony, léta čekání na vybudování okruhu kolem Prahy, neexistence přímého železničního spojení mezi centrem Prahy a ruzyňským letištěm. Ačkoliv se dnes už po pražském okruhu na letiště v Ruzyni dostat lze, promarněných dvacet let napáchalo v preferencích konzervativních Moravanů své. Pokud si jednou někdo zvykne na Vídeň, do Prahy se již těžko bude vracet.

„Poslední roky létám do zahraničí prakticky jenom z Vídně. Je to mnohem blíž a navíc mám jistotu, že se na letiště dostanu včas. Do Prahy bych při cestě po rozkopané dálnici musel počítat s rizikem výrazného zpoždění. Vídeň je navíc lépe dosažitelná i pro spoustu mých obchodních partnerů. Když mám třeba schůzku se Švýcary, plánuji si v poslední době jednání právě na letiště ve Vídni, protože například z Curychu se tam člověk dostane snáz, častěji a levněji než do Prahy," vysvětluje Jiří Hanák, podnikatel z Prostějovska, co jej vedlo k tomu, že se s pražským letištěm „definitivně" rozloučil.

I to vysvětluje, proč Vídeň Praze v oblasti vzdušné dopravy v posledních letech utekla, když se ještě před nějakými sedmi osmi lety zdálo, že by ji česká metropole mohla dohnat. A bylo to i zbožné přání představitelů státem vlastněného ruzyňského letiště.

Vídeň a Katovice nahoru

Zatímco Praha dnes ročně odbaví necelých 11 milionů pasažérů, Vídeň je teď přesně na dvojnásobném počtu – přes přepážky tam projde 22 milionů cestujících. Když se vrátíme v čase třeba do roku 2004 či 2005, zjistíme, že tehdejší rozdíl byl pouze pětimilionový. Vídeňané od té doby ve svižném valčíkovém tempu o dalších šest milionů utekli, přičemž Pražané už několik let tančí na jednom místě šlapáka. Jedním z hlavních důvodů je pozvolný pád národních aerolinek ČSA, které jsou dnes, po bolestivé restrukturalizaci a částečné reprivatizaci do rukou Korean Air, již jen torzem původní flotily s původním počtem linek. Pražské letiště přitom na službách ČSA vždy stálo. Týdeník Dotyk požádal o komentář šéfa státem vlastněného Českého Aeroholdingu Miroslava Dvořáka, a to ještě předtím, než tuto středu rezignoval.

Dvořák prostřednictvím své mluvčí Michaely Lagronové vzkázal, že v letošním prvním pololetí se pražskému a vídeňskému letišti dařilo srovnatelně – pražské rostlo o 2,2 % a vídeňské o 2,9 %. Dlouhodobý vývoj prý souvisí s tím, že rakouské národní aerolinky Austrian Airlines jsou dnes součástí skupiny Lufthansa, nejsilnější v pravidelné přepravě v celé Evropě. „Takového bázového dopravce, který by mohl konkurovat silné Lufthanse, v Praze nemáme," tlumočí manažerský postesk Lagronová. Ještě výrazněji než Praha s Vídní ale prohrává svůj vzdušný souboj Ostrava, kde místnímu letišti v Mošnově na míle daleko uteklo nedaleké letiště v polských Katovicích. I zde přitom byly výchozí podmínky srovnatelné.

Ještě v roce 2000 využilo služeb katovického letiště jen 168 tisíc lidí, což bylo podobné jako v Mošnově. Pak ale přišel rychlý skok, zejména v roce 2004 po vstupu Česka a Polska do Evropské unie. V Katovicích se na rozdíl od Ostravy již záhy objevily první nízkonákladové aerolinky a Poláci, houfně směřující za prací na západ, je okamžitě začali využívat. Výrazně pomohla i přítomnost německé Lufthansy, která Polákům otevřela cestu z Katovic přes Frankfurt do celého světa.

Katovickým letištěm dnes ročně projde 2,5 milionu lidí – desetkrát víc než před deseti lety –, buduje se tam další terminál i nová ranvej. Ostrava, ač má také novou odbavovací halu, se za ta léta v počtu cestujících téměř nehnula z místa. „Realistický" odhad z roku 2005 přitom počítal s tím, že do roku 2015 bude z Ostravy létat 1,5 milionu lidí, optimistický uvažoval dokonce o více než dvou milionech cestujících.

Moravskoslezská ostuda

Dnes to zní jako fikce. Mošnovu tvrdě konkuruje i o něco vzdálenější historický Krakov, jehož letiště využívá ještě více pasažérů než to katovické. Úspěšná jsou i další polská regionální letiště. „Zásadní důvody vidím v tom, že se Poláci nebáli otevřít letiště lowcostovým aerolinkám, a také v tom, že se po vybudování dálnice výrazně zlepšila dopravní dostupnost Katovic," soudí Aleš Ondrůj, jehož firma Tiger Express vydělává právě na tom, že vozí lidi v minibusech z Česka na polská letiště.

I zde tak hrála roli nedokončená či možná chybně vedená česká dopravní infrastruktura. Hlavní moravskoslezská komunikace, dálnice D1, totiž míjí všechna velká města a vyhýbá se i mošnovskému letišti (oponenti již dávno hovořili o tom, že rozumnější by bylo rekonstruovat a rozšířit „starou" komunikaci R48).Až teprve teď majitel letiště, Moravskoslezský kraj, buduje z Ostravy k terminálu přímé železniční spojení. Ovšem s velkým otazníkem, nakolik bude v budoucnu využíváno. Z Ostravy na mošnovské letiště je to dnes asi 30 minut autem, do Katovic se lze dostat za hodinku. Jenže pravidelných linek je z Polska podstatně více. Z Ostravy jsou teď pravidelné spoje jen do Prahy, Londýna a Paříže, kdežto v Katovicích nabízejí letecké společnosti lety do tří desítek měst, kromě celé Evropy také do Tel Avivu. Nízkonákladový Ryanair se do Ostravy dostal teprve loni, kdežto v Katovicích jsou „lowcosty" už deset let.

Celé je to nepochybně ostudou místních moravskoslezských politiků, zasedajících v orgánech mošnovského letiště, kteří neudělali dost pro rozvoj své firmy a rozmnožení veřejného majetku. I to jsou totiž věci, které ve výsledku připravují místní lidi o práci. Pavol Lukša, místopředseda TOP 09, který před lety z pozice náměstka hejtmana šéfoval dozorčí radě letiště, vidí dva důvody, proč původní mošnovské plány zůstaly jen na papíře. Jednak v tom, že českým regionálním letištím na rozdíl od Polska nijak nepomohl stát. Druhou příčinou je prý nezájem vládnoucí politické garnitury kraje, která přišla po volbách v roce 2008 (hejtman Palas za ČSSD), o systematický rozvoj a podporu pravidelných leteckých linek do základních destinací v západní Evropě a v Rusku. Tak prý byl projekt za Lukšovy éry (2004 až 2009) připraven a nastartován.

„Nic na tom nemění ani skutečnost, že Evropa prošla v minulých letech obdobím hospodářské recese – při dostatečné politické vůli by se jistě našly způsoby, jak proces podpory rozlétávání nových mezinárodních linek udržet na přechodnou dobu v úsporném režimu a nikoliv ho populisticky bez náhrady zlikvidovat," naváží se Lukša do moravskoslezské levice. Ať už je viníkem kdokoliv, je to jenom pláč nad rozlitým mlékem. Smetanu slízli podnikavější Poláci (Rakušané). Jisté je jen jedno – za úpadek na českých letištích rozhodně nemůže jen Vladimir Putin a Petro Porošenko.