K prezidentovým zdravotním problémům přitáhly pozornost vedle uzbeckých médií také příspěvky jeho dcery Loly na sociálních sítích a fakt, že se nezúčastnil oslav 25. výročí existence nezávislého Uzbekistánu. S pochybnostmi o zdravotním stavu hlavy státu se vyrojily dohady o jeho možném nástupci i o tom, jakým způsobem se jeho vážný zdravotní stav či možné úmrtí podepíšou na situaci v zemi i v celé Střední Asii.

Uzbeci se loučí se zesnulým prezidentem Islamem Karimovem.Autor: Profimedia

Skutečnost, že prezident Karimov zemřel na následky mozkové mrtvice, se potvrdila. Spekulace však nevymizely. Objevují se dohady nad tím, kdy k úmrtí došlo. Přímo v Uzbekistánu má dokonce docházet k postihování osob, které se třeba na sociálních sítích připojily k šíření zpráv o Karimovově smrti předtím, než byla oficiálně potvrzena.

Někteří analytici se přiklánějí k variantě, že prezident zemřel dříve než 2. září a prodleva byla způsobena vyjednáváním uzbeckých elit o jeho nástupci a udržení stability v zemi.

Nový uzbecký prezident

V souladu s čl. 96 uzbecké ústavy byly prezidentské volby stanoveny na 4. prosince 2016, do tří měsíců po úmrtí bývalého prezidenta. Do té doby bude v čele země stát dosavadní uzbecký premiér Šavkat Mirzijajev. Ten bude rovněž jedním z kandidátů na prezidentské křeslo v nadcházejících volbách.

Do prosincových voleb bude v čele země stát dosavadní uzbecký premiér Šavkat Mirzijajev.

Diskutuje se také o kandidatuře současného ministra financí Azimovova či šéfa uzbecké kontrarozvědky – bývalé KGB – Inojatovova. Zmiňovány bývají rovněž Karimovovy dcery – starší Gulnara a Lola. Gulnara byla dříve kvůli svým (nejen) politickým aktivitám a mezinárodní image označována za nástupkyni svého otce, ovšem poté, co čelila mezinárodním obviněním z korupce, již tato varianta dále nepřichází v úvahu.

Gulnara je v současnosti v domácím vězení. I to bylo pravděpodobně výsledkem vazeb na legislativní aparát, jelikož kvůli úpravě zákona nebyla nucena nastoupit do věznice. Její mladší sestra Lola je uzbeckou velvyslankyní při UNESCO a manželkou významného uzbeckého byznysmena Timura Tiljajeva, který je rovněž zvažovaným kandidátem na úřad prezidenta.

Represe pravděpodobně posílí

V rozhodování o příštím uzbeckém prezidentovi patrně nebude zásadním faktorem vůle obyvatelstva. Volby budou s vysokou pravděpodobností pouze formální záležitostí. O budoucím lídrovi země rozhodnou jednání mezi uzbeckými elitami, jejichž zájmem je udržení mocenských poměrů, které jim zaručují blahobyt a v rámci Uzbekistánu faktickou nepostižitelnost.

K výrazné koncepční proměně vnitřní politiky zřejmě nedojde. Rovněž zlepšení politické, sociální i ekonomické situace běžných obyvatel Uzbekistánu lze od dosavadního směřování vývoje jen stěží očekávat.

Volby budou s vysokou pravděpodobností pouze formální záležitostí.

Prostor pro něj se ale nabízí – změna na nejvyšší úrovni by teoreticky mohla přinést impulz k reformám vztahu státu a jeho obyvatel. K této transformaci by však muselo dojít na základě silné manifestace vůle obyvatel – ze strany elit se rozhodně nedá očekávat. Co se očekávat dá, je zcela opačný přístup: posílení represí, aby se zamezilo mobilizaci obyvatelstva proti vedení státu. Výrazný obrat by pravděpodobně přineslo pouze „divoké" převzetí moci skrze barevnou revoluci inspirovanou dřívějšími událostmi v regionu.

Problémy přenesené z Ruska

Status quo však pro budoucího prezidenta nebude dlouhodobě udržitelný bez reforem v oblasti uzbecké ekonomiky. Karimov se za své vlády soustředil především na bezpečnost režimu tím, že potlačoval svobody vlastního obyvatelstva a bránil jeho aktivizaci například prostřednictvím náboženství. Vedle toho byl mistrem vyvažování zájmů ohledně Uzbekistánu ze strany zahraničních aktérů.

Výzvou příštímu prezidentovi však bude – i s přihlédnutím k bezpečnosti samotného režimu – právě otázka ekonomická. Pro uzbeckou ekonomiku jsou dlouhodobě nepostradatelné výdělky obyvatel, kteří odešli za prací do Ruské federace a svými platy živí rodiny v Uzbekistánu.

Pro uzbeckou ekonomiku jsou dlouhodobě nepostradatelné výdělky obyvatel, kteří odešli za prací do Ruska.

V roce 2012 přišla do uzbecké ekonomiky takto sekundárně částka odpovídající příjmům z energetického průmyslu (cca 5 miliard USD). Tato suma však začala kvůli ekonomickým problémům Ruska a vzrůstající nelibosti namířené na zahraniční pracovníky strmě klesat a v roce 2015 měla odpovídat pouze 3 miliardám USD. Úbytek se dotkne především běžných obyvatel, ale velice pravděpodobně ho s delším časovým odstupem pocítí také uzbecké elity.

Uzbekistán nemá ani prostor pro uplatnění pracovní síly, která se ze zahraničí vrací. Z toho plynou rizika spojená s nezaměstnaností a podpořením celkové nespokojenosti obyvatelstva a vzniká prostor pro protirežimní aktivity, protesty atd.

Tři dny po pohřbu, 6. září, zavítal do Samarkandu ruský prezident Vladimir Putin. Setkání s ním se zúčastnili (zleva) premiér Šavkat Mirzijajev, vdova po prezidentu Karimovovi Taťjana a mladší dcera Lola.Autor: Profimedia

Hrozba extremismu

Pokud jde o zahraniční vztahy, jestliže se budoucí uzbecký prezident bude držet dosud vytyčených linií, k velkým principiálním proměnám pravděpodobně nedojde. Nelze však popřít fakt, že v tomto ohledu byl Karimov velmi schopný a vlivy různých vnějších aktérů balancoval ve prospěch suverénního Uzbekistánu více než obratně.

Zájmy třetích stran na dění v Uzbekistánu bezpochyby existují – země je hegemonem regionu, svou polohou je rovněž významným tranzitním uzlem či spojnicí s Afghánistánem. Tradičně se zde setkávají významní mezinárodní hráči jako USA, Rusko, Čína a další aktéři.

Ruský prezident Vladimir Putin už Uzbekistán navštívil a lze očekávat, že se bude snažit vazbu posílit ve prospěch Ruska. S ohledem na možný revoluční vývoj událostí proto není možné vnější vliv na dění v zemi ignorovat. Třetí strany by se mohly zapojit jak ve formě tiché či materiální podpory některého z vnitřních politických proudů, tak ex post – v rámci formování nových vztahů a pozice Uzbekistánu v mezinárodním systému. V obou případech by měly příležitost ovlivnit „nový" Uzbekistán ve svůj prospěch.

Ruský prezident Vladimir Putin už Uzbekistán navštívil a lze očekávat, že se bude snažit vazbu posílit ve prospěch Ruska.

Vztahy se sousedními státy má Uzbekistán stabilně napjaté. Vedle dlouhodobě nevyřešené problematiky státních hranic ve Ferganském údolí Karimov velmi negativně vnímal také budování vodních elektráren v sousedním Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, neboť narušuje přísun vody do Uzbekistánu a zásadně mění energetickou rovnováhu v regionu.

Karimov rovněž několikrát nařkl a kritizoval obě země za poskytování útočiště islámským radikálům. Otázka šíření extremismu na území Uzbekistánu a narušování stability státu pro něj byla velkým strašákem. V případě, že by došlo k vnitřním nepokojům či nestabilitě, případně pokud by stát přestal kontrolovat celé své území, mohl by se Uzbekistán stát výspou extremismu. Uvolnil by prostor aktérům, kteří mají svou doménu spíše v severním Afghánistánu.

Islam Abduganijevič Karimov (30. ledna 1938–oficiálně 2. září 2016)

  • Etnicky byl po otci Uzbek a po matce Tádžik. Vyrůstal v sirotčinci, vystudoval inženýrství a ekonomii v Taškentu.
  • V roce 1989 se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu.
  • Od 24. března 1990 prezident Uzbecké SSR, 31. srpna 1991 vyhlásil nezávislost Uzbekistánu.
  • 29. prosince 1991 vyhrál první nezávislé uzbecké prezidentské volby se ziskem 86 % hlasů. Volby však byly považovány za nespravedlivé mimo jiné kvůli zfalšování počtu hlasů.
  • Bývalý britský velvyslanec Craig Murray, který v zemi působil v letech 2002–2004, se zmiňoval o vysoké korupci a nedodržování lidských práv. Poukazoval také na zprávy o mučení či vaření lidí za živa. Islam Karimov byl kvůli tomu považován za jednoho z nejhorších světových diktátorů své doby.
  • Karimov byl dvakrát ženatý. S druhou ženou Taťjanou Akbarovnou měl dvě dcery, starší Gulnaru a mladší Lolu.
  • Zdroj: Wikipedia