Car Vladimír Putin

V kůži Vladimira Putina

31. březen 2016 četba na 4 minuty

Vladimir Putin patří mezi největší malé muže v dějinách Ruska, a je zjevné, že chová ambice stát se takovou personou i ve světovém měřítku.

Zanechat stopu v dějinách je snem mnoha (ne)mocných lidí, a pokud jste prezidentem, pak příležitostí přibývá a roste pokušení, aby se jednalo o stopu výraznou. Stojíte-li v čele takového kolosu, jakým je Rusko, máte šanci zanechat stopu trvalou.

Pevný štít

Víme, že Vladimir Putin před započetím politické dráhy sloužil v KGB, jež byla „štítem a mečem" strany. Toto angažmá o něm hodně vypovídá. Proč? Rusko i SSSR se vždy vyznačovaly existencí široké a hluboké propasti mezi úzkou skupinou vyvolených a masou rolnictva, později zbídačeného proletariátu.

Ze zoufalé chudoby unikli jen ti, kteří byli výjimečně nadaní (vědci, umělci, sportovci) nebo extrémně ambiciózní (politická elita). KGB v pozdně sovětském období přitahovala jedince nadané, pracovité a pečlivé. Schopnost analyticky uvažovat a střízlivě jednat byla důležitější než stranický „původ".

Putin tohle všechno splňoval, a proto byl vyslán – v době, kdy KGB, jež jako jediná měla nezkreslené informace o stavu sovětského hospodářství a připravovala reformy – do Drážďan. Věděl, či přinejmenším tušil, jak špatně na tom jeho země je, a viděl, jak (relativně) dobře se žije v NDR. Mám zato, že právě štít a meč, vědět a vidět, představují základní atributy toho, jak a proč Putin přemýšlí a jedná. Když se objevil na vrcholu ruské politické scény, všichni měli před očima opilého Jelcina a hospodářský chaos. Putin se nabídl jako spasitel a v očích Rusů – svých voličů – uspěl!

Bez ohledu na to, co vidíme my, většina Rusů vidí politického supermana, jenž téměř každý den, prostřednictvím masmédií, koná skutky běžnému smrtelníkovi nedostupné. Putin věděl, jak na to. S pomocí svých spolupracovníků, kteří se jistě ne náhodou rekrutovali z prostředí bezpečnostních struktur, tzv. siloviků, jako meč udeřil na oligarchy, teroristy a další verbež, která vysávala ruské přírodní bohatství a lid odsoudila k chudobě.

Ovládnutím ropné a plynové industrie a – poprvé v dějinách! – napojením ruské ekonomiky na světové trhy získal pod kontrolu značné bohatství, jehož prostřednictvím sanoval sociální systém. Obnovením výplat platů, penzí a sociálních dávek si získal, zdá se, že nehynoucí, vděk desítek milionů prostých Rusů–voličů. Stal se štítem, který je chrání před fyzickým i ekonomickým nebezpečím.

Ručně řízená země

Putin se stal ikonickým ztělesněním Rusa v očích žen (připomeňme hit Za muže chci takového, jako je Putin), ale i mužů (sportuje, střílí tygry, jezdí na motorce, létá na rogalu). Stejně jako Stalin dává najevo, že neustále pracuje, o všem ví a všechno řídí.

Ano, za Putina se z Ruska – z největšího státu světa! – stala ručně řízená země, což je možné díky úspěšnému vybudování tzv. mocenské vertikály. Rusko má s takovým řízením historickou zkušenost. Nejúspěšnějšími řidiči jeho dějin jsou Petr I. a Stalin, o jejichž otisku ve tváři Ruska, Evropy a světa nelze mít pochyb.

Putin je vždy střízlivý, soustředěný a podává skvělý výkon. Teď chce, aby to pochopil celý svět. První pokusy, prostřednictvím vyžilých hvězd šoubyznysu typu Gerarda Depardieua, ještě zcela nezabraly a nakonec působily podobně směšně, jako když Marylin Monroe přála k narozeninám JFK.

Putin proto přitvrdil a rozhodl se Rusko a sám sebe – nejmenovaná poslankyně Dumy ho označila za nejlepší obchodní značku, brand, Ruska – dostat do světové extraligy pořádáním super akcí: summit APEC ve Vladivostoku, ZOH v Soči, MS v hokeji i fotbale a všude Rusko a Putin, Putin a Rusko!

Vedle toho je však třeba udržovat moc a kontrolovat nejen Rusko, ale i postsovětský prostor. Jak? Moderně! Euroasijská ekonomická integrace měla být dalším skvělým příkladem super-schopností, kde Putin nařídí a ostatní vykonají. Janukovyč to akceptoval, Ukrajinci nikoli. Putin měl pocit, že ví, ale nakonec nevěřil svým očím a my, bohužel, s ním. Jeho reakce byla intuitivní a přirozená: meč a štít!