Ve jménu krve a perverze. Před 46 lety se chopil moci Poslední skotský král

25. leden 2017 četba na 5 minut
Idi Amin, prezident Ugandy (1971-1979)

Idi Amin, prezident Ugandy (1971-1979)

Foto: archives-new-zealand-cc-by-2.0, wikimedia

Po řece plulo tolik mrtvol, že se krokodýli nadýmali. Mizeli soudci, důstojníci, intelektuálové a hyeny měly královské hostiny. Doslova. Nechal je krmit Poslední skotský král, africký diktátor Idi Amin, o jehož vládě se povídají neuvěřitelné zkazky. Většina je pravdivých.

„Dobré ráno, pane". Dvoumetrový svobodník Idi Amin toho anglicky více nezvládl. I proto dlouhá léta nepovýšil na důstojnickou šarži. Byl poněkud jednodušší, ale přátelský, výborný ragbista, kterého si oblíbili skotští koloniální vojáci – i proto, že stačil jejich tempu konzumace piva. Zatím nic nenasvědčovalo, že se z neškodného obra stane predátor.

FOTOGALERIE

Idi Amin Premiér Milton Obote Forest Whitaker, Aminův představitel ve snímku Poslední skotský král

Z Aminovy domoviny, středoafrické Ugandy, spadly roku 1962 britské okovy. Země se svezla na vlně dekolonizace a mohla si splnit sen svobodné Afriky. Trablem většiny afrických států však byly uměle narýsované hranice – v jedné zemi se škrtem evropského pera setkaly různé kmeny, mezi kterými panovala odedávná nenávist. Ze snu se stávala noční můra. Občanské války zuřily v Etiopii, Tanzanii, Keni, Somálsku, Nigérii.

Amin nechal manželčiny údy přišít na nepatřičná místa

Premiér Ugandy, socialista Milton Obote, potřeboval „čističe" na černou práci. Prostinký Amin, který se neptal a konal, dostal šanci. Syn šamanky a alkoholika v sobě probudil šelmu. A hyeny kolem hlavního města Kampala začaly mít hody – denním menu byli nešťastníci z kmenů Langi a Achali. „Šéfkuchař" Amin zvěři servíroval stovky těl denně. Někde tady začal příběh, který poměrně věrně zobrazil oscarový snímek Poslední skotský král.

Poslední skotský král (2006)

Filmaři využili reálné lokace ugandské Kampaly, do příběhu zapracovali řadu doložených epizod tyranovy vlády. Čistou fikcí je jen dějová linka se skotským doktorem, který pozná přízeň i hněv démonického Amina, ztvárněného Forestem Whitakerem.

Věrnost a brutalita se vyplácely, Amin se pro Oboteho stal nepostradatelným. Brzy nastoupil do výtahu, který jej vyvezl až do čela ugandské armády, kde si na něj políčily západní velmoci, znervóznělé Oboteho příklonem k socialismu. Amin pochopil rychle. Přislíbil prozápadní kurz, který stvrdil absurdní podporou apartheidu v Jihoafrické republice. 25. ledna 1971, když prezident Obote odjel na konferenci Commonwealthu, proběhl v Ugandě státní puč. Ohňostroj zvěrstev a perverze mohl začít.

Zpočátku šlo o fingovaná přepadení a autonehody, už za pár týdnů ale docházelo k vraždám za bílého dne – jen během prvního roku dal Amin popravit šest tisíc důstojníků ugandské armády. A dal si při tom záležet. Jsou prokázány případy, kdy byla useknuta část těla, kterou oběť musela držet v ruce, dokud neomdlela. Jindy si na zmítajícím mase pochutnali krokodýli. Anebo, a to si Amin zvlášť oblíbil, byli nešťastníci ponořeni do ledové vody, kde v mukách umrzli. Též scéna s vraždou a odseknutím končetin nevěrné manželky z filmu Poslední skotský král je pravdivá. Ovšem realita byla ještě horší. Zrůda nechala manželčiny údy přišít na nepatřičná místa a hlavu k tělu přišít týlem vpřed. Následně donutila děti, aby se na znetvořené tělo matky dívaly.

Amin „nezklamal" ani na mezinárodní scéně. „Pavián v uniformě ověšený metály, které si sám udělil," jak jej otituloval jistý diplomat, třeba britské princezně Anně vzkázal, ať se za ním do Ugandy dostaví, že konečně pozná pořádného chlapa. Po odmítnutí se ustanovil nositelem Viktoriina kříže, dobyvatelem Britského impéria a králem Skotska. V létě 1972, kdy skupina Černé září zavraždila Izraelce na olympijských hrách v Mnichově, zase generálnímu tajemníkovi OSN poslal telegram: „Jestliže Hitler poslal šest miliónů Židů do plynu, bylo to proto, že on i německý lid věděli, že Židé jdou proti zájmům lidí celého světa." Otřesný zážitek si druhdy odnesli diplomaté, před nimiž Amin během státní recepce vystavil zmraženou hlavu svého brigádního generála. Načež s onou hlavou začal mluvit, nadávat jí, házet po ní příbory. A suše konstatoval, že lidské maso není špatné, jen poněkud slané.

Světem začaly prosakovat zvěsti o diktátorově kanibalismu, obraz démona ještě přiživily zkazky o čarodějné moci, kterou zdědil po matce. Mezinárodní fórum bylo krátké, Řezník z Kampaly měl i vlivného přímluvce, jiného afrického podivína, libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. Ve třicetimilionové Ugandě mizelo až sto tisíc lidí ročně, zemi ovládla tajná služba zvaná Státní výzkumný úřad. Nebohým Uganďanům musela pomoci náhoda. V roce 1979 svrhla tyrana sousední Tanzánie, která odpověděla na jeho předchozí, naivní pokus o okupaci. Uganda, vyčerpaná osmi lety hrůzovlády, byla  snadným soustem. Amin uprchl do exilu, na trůn se navrátil Milton Obote. 

„Jeho Veličenstvo doživotní prezident, polní maršál al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, dobyvatel Britského impéria v celé Africe a především v Ugandě", tak se Amin tituloval, zemřel jako host šejka v Saúdské Arábii, kam přišel z Libye. Řezník z Kampaly dožil v přepychovém zapomnění Arabského poloostrova. Za své činy se nikdy neomluvil a ničeho nikdy nelitoval. Zemřel před třinácti lety, v nedožitých osmdesáti.