Vítám vás na své poslední a možná úplně poslední večeři pro korespondenty. Mé osmé a poslední vystoupení na této unikátní akci. Jestli to klapne, použiju ho příští rok u Goldman Sachs. Těmito slovy začal americký prezident svůj úvodní monolog na každoroční sešlosti novinářů, politiků a mnoha celebrit známé jako White House Correspondents' Dinner (WHCD).

Pořádá ji Sdružení korespondentů Bílého domu (WHCA) – organizace novinářů, kteří pokrývají Bílý dům a prezidenta Spojených států.

Organizace byla založena novináři 25. února 1914 v reakci na nepodloženou pověst, že kongresový výbor vybírá, kdo se může zúčastnit tiskových konferencí prezidenta Woodrowa Wilsona.

Členem WHCA se může stát kterýkoliv novinář. Musí ale být zaměstnán v redakci novin, časopisu, rádia, televize nebo v jiné mediální organizaci, která pravidelně referuje o Bílém domě.

WHCA má na starosti například zasedací pořádek tiskových konferencí v Bílém domě, nejvíce mediální pozornosti ale každoročně strhává slavná večeře konající se poslední dubnovou sobotu ve washingtonském hotelu Hilton.

Tradice se drží od roku 1920 a je nepsaným pravidlem, že se jí účastní i americký prezident. Prvním byl v roce 1924 Calvin Coolidge, alespoň jednou se jí zúčastnilo 15 úřadujících prezidentů.

Dnes je večeře významnou společenskou akcí, které se kromě politických a novinářských špiček účastní i světové celebrity. Každý rok je navíc vybrán speciální host, většinou komik, který má večerem provázet. A vtipný monolog si většinou připraví i hlava státu.

„Prezident a tisk mají speciální vztah. Mým úkolem je vyřešit všechny problémy země. Vaším úkolem je zajistit, aby se o tom nikdo nedozvěděl," pravil během jedné z večeří tehdejší prezident Ronald Reagan.

Úvodní zmínka o Goldman Sachs byla narážkou na bývalou první dámu Hillary Clintonovou, která pro investiční banku pořádala drahá vystoupení. A nebyla to jediná štiplavá poznámka, kterou si současný prezident na její účet dopřál. „Musíme si to přiznat. Snaha Hillary zapůsobit na mladé voliče je jako starší příbuzný, který se právě zaregistroval na Facebooku," rýpnul si Obama do slabého místa kampaně Clintonové.

Obamův poslední projev byl prakticky plnohodnotným půlhodinovým standupem, který by se neztratil v žádném komediálním klubu. Speciálnímu druhu humoru, při kterém se (vtipně a vkusně) navážíte do sebe i okolních lidí, se říká „roast" (pražit), českým ekvivalentem by tak mohl být například gril. A Obama se grilování nebojí. Demokratického kandidáta Bernieho Sanderse, který je znám levicovými názory, označil za soudruha. O novináři Jaku Tapperovi prohlásil, že skončil se žurnalistikou a místo toho nastoupil do CNN.

A podivil se, proč do sálu plného reportérů, celebrit a kamer odmítl pozvání Donald Trump. „Pojďme zakončit dnešní večer seriózně. Chci vám poděkovat za vše, co děláte. Svobodný tisk je důležitou součástí demokracie... Ale nééé, dělám si srandu. Všichni víte, že musím mluvit o Trumpovi. No tak..." načež Obama naznačil, že Trump místo večeře spíše píše zákeřné tweety Angele Merkelové.

Prezident komiků

Obama ale nezapomněl trefit se i do sebe. Poukázal například na to, jak moc ve funkci zestárl. Demonstroval to na fotografiích: při nástupu do funkce černé vlasy, po znovuzvolení šediny a na posledním snímku už ukázal pouze lebku. Nutno zkrátka podotknout, že americký prezident je bravurním komikem. Není pochyb, že s textem mu pomáhalo několik skvělých komiků a scenáristů, přednes a timing ale musí Obama dodat sám a daří se mu to.

Nebylo to poprvé, co bývalý senátor z Illinois ukázal svůj přirozený komediální talent. Když například v roce 2014 potřeboval rozšířit povědomí o takzvané „obamacare", navštívil webovou talk show Zacha Galifianakise Between Two Ferns, která je známá svou „cílenou nevtipností" a podivností. Při návštěvě show Stephena Colberta si dokonce sedl za moderátorský stůl a odmoderoval celý jeden segment. A u Jimmyho Kimmela Obama na kameru přečetl pár ošklivých tweetů mířených na svoji osobu.

Obama je zkrátka komik, nehledě na jeho politické úspěchy či neúspěchy nebo zda s ním názorově souhlasíte, nebo ne. Server The Atlantic dokonce tvrdí: „Žádný americký prezident nebyl lepší komik než Barack Obama. Je to opravdu tak jednoduché." Koneckonců Obama to dotáhl až do další talk show Jerryho Seinfelda s příznačným názvem Comedians in Car Getting Coffee (Komici v autě si dávají kávu).

Tradice Kennedyho, Reagana, ale i Clintona

Obama ale není prvním (a pravděpodobně ani posledním) americkým prezidentem, který exceloval ve veřejném vystupování. Vlastně je jen dalším z řady úspěšných řečníků.

„Rádi bychom si mysleli, že naši vládci od nás nejsou tak odděleni. Nemáme rádi vzdálenost. Takový je americký kontext," říká profesor politologie George C. Edwards, editor časopisu Presidential Studies Quarterly. „Představa, že si můžete z někoho dělat legraci a ten někdo tam sedí, zatímco si z něj děláte srandu, a on si pak naopak bude dělat legraci z vás, odráží skutečný étos amerického rovnostářství."

Prvním prezidentem, který vystoupil s vtipnou řečí, byl John F. Kennedy. Lyndon B. Johnson si zase nechával psát proslovy na večeři od slavného komika Boba Hopa. Naopak nadšený z celé akce rozhodně nebyl Richard Nixon, jelikož to byli právě novináři, kteří stáli za odhalením aféry Watergate.

Fanouškem akce ale rozhodně byl Ronald Reagan. Původně hollywoodský herec byl členem soukromého komediálního klubu Friars Club, ve kterém byly „roasty" celebrit na denním pořádku. Reagan byl přirozeným perfomerem, který miloval publikum a uměl je využít. A publikum mu oplácelo smíchem a potleskem.

„Připravit mě na tiskovou konferenci prý bylo jako znovuobjevení kola. To není pravda. Byl jsem tam, když bylo kolo vynalezeno a bylo to jednodušší," prohodil například v narážce na svůj pokročilý věk během své poslední večeře v roce 1988.

A prezident Bill Clinton v roce 2000 při svém posledním vystoupení dokonce přehrál krátké video. Je na něm znuděný odcházející prezident, který nemá co dělat a nikdo jej už neposlouchá, zatímco viceprezident Al Gore se chystá kandidovat do úřadu a Clintonova žena Hillary je uprostřed kampaně na newyorskou senátorku. Clinton byl vyobrazen jako muž v domácnosti, který dělá Hillary balíčky se svačinou nebo hraje bitevní lodě v zásahové místnosti Bílého domu.

Trocha kontroverze neškodí

Jednou se na akci skvěle předvedl i George Bush mladší, který v roce 2006 přednesl svůj monolog bok po boku se svým imitátorem. Rok 2006 si ale všichni pamatují jako ten, kdy se moderování akce legendárně zhostil Stephen Colbert. Organizátoři akce neodhadli komikovo politické zaměření, a ten pak během 21 minut předvedl kontroverzní proslov, kterým kritizoval Bushovu dobu v úřadu i média jako taková (a zůstal při tom stále vtipný).

Několik Bushových podporovatelů během proslovu opustilo sál a sám prezident jenom nevěřícně koukal, koho že si to pozval.

A na závěr ještě jedna příhoda. V roce 2011 komik Seth Meyers utrousil pár vtipů o tom, jak vláda nemůže dopadnout Usámu bin Ládina. Prezident Obama i tehdejší ministr obrany Robert Gates se vtipům zasmáli. O pár dní později, 2. května 2011, byl Usáma dopaden. I takové je kouzlo pravidelné politickonovinářské večeře.