Život v digitální éře

Vítejte v digitálním věku

3. leden 2014 četba na 5 minut

Vynález informačních technologií je jedním z největších milníků v historii lidstva a může směle konkurovat takovým revolucím, jako byl vynález písma či používání ohně. Ani oheň, ani osvojení písma ale nezměnilo svět jednorázově. Trvalo dlouhé generace, než se lidé naučili plně těžit z jejich možností. Stejně tak se nyní teprve učíme používat informační technologie.

Komplexní systémy

„Reálný svět za zdmi výzkumných a vzdělávacích institucí je dynamický, nelineární, chaotický, vyvíjející se – komplexní," říká Lukáš Bernat, doktorand na Národohospodářské fakultě VŠE, který se zabývá tzv. komplexními systémy.

Sociální vědy se totiž na svět dívají poměrně úzkou optikou – zcela zásadní je pro ně tzv. předpoklad ceteresis paribus neboli „za jinak nezměněných okolností". Vědcům to umožňuje sledovat jevy izolovaně a snáze se dobrat kauzálních vztahů. Tento pohled má však své limity: lidskou společnost „za jinak nezměněných okolností" nikdy nikdo neviděl.

Komplexní systémy jsou možnou odpovědí na toto omezení. Na objekt svého zkoumání se snaží dívat jako na celek, který je více než pouhý součet jeho částí. Snaží se postihnout vzájemné interakce účastníků a jejich projevy. Jejich kouzlo nicméně neleží v matematické preciznosti – interakce mezi hráči jsou dány poměrně jednoduchými pravidly – ale právě v množství dat a pohledu na systém jako celek. Ten vytváří víc, než je prostým součtem jeho částí.

Koncept komplexních systémů má velice široké využití – na poli vědeckém se vyloženě nabízí ekonomie, nicméně své místo nachází i v biologické evoluci, ve fyzice částic či v sociologii a politologii. V budoucnu ale nemusí jít jen o zajímavou pomůcku teoretiků z akademického světa – s využitím dat ze sociálních sítí se dají komplexní systémy velmi dobře využít pro zmapování spotřebního chování klientů a podobně. Bernat sám se zabývá dynamikou demokratických systémů a předvídání možného kolapsu.

Big data

Na anglické wikipedii již dnes nalezneme alespoň zmínku o většině témat, o kterých člověka napadne přemýšlet. Google elektronizuje knihy od starověku dodnes, sleduje každodenní vyhledávání, zpracovává zpravodajství. Díky dominanci na trhu s internetovou reklamou má velmi dobrý přehled o chování lidí v internetovém prostředí. Nadnárodní řetězce každou sekundu zpracovávají obrovské množství dat o nákupech zákazníků. Z nich získávají velmi podrobně zmapované zvyklosti a potřeby zákazníků.

Data se stávají čím dál dostupnější pro každodenní použití. Zatímco v roce 2000 byla pouhá čtvrtina všech existujích dat dostupná v digitální podobě, dnes je to více než 98 % – často naopak neexistuje papírová verze. „Velká data" ale zatím teprve hledají své využití – jsou k dispozici příliš krátce, takže na detailní zpracování si ještě budeme muset počkat. Hal Varian, hlavní ekonom Google, se ale už nechal slyšet, že „sexy zaměstnání příštího desetiletí bude statistika".

Sociální sítě

„Včera jsem viděl koncet Beatles, ty gruppies už nejsou, co to bývalo." Možná tato věta zní poněkud absurdně, nicméně není tak úplně z říše snů. První pokusy o „oživení" již nežijících interpretů už tady byly. Například na ceremoniálu k posledním olympijským hrám v Londýně „oživil" vystoupení kapely Queen sám Freddie Mercury.

Fenomén sociálních sítí už naplno zasáhl celý svět, vývoj je ale stále na začátku. Dnes si umíme přes internet nejen živě popovídat přes Skype, ale můžeme se i připojit do virtuálního světa a s tisícovkami ostatních hráčů se bavit nebo chodit do práce a do kina ve světě, který má vlastní ekonomiku i měnu směnitelnou s dolarem.

Těžko si však dokážeme představit, co všechno nám digitální svět nabídne, až technologie umožní dokonalou virtuální realitu. Možná pak vyměníme svět reálný za svět virtuální. V tomto se ale rozcházíme s tvůrci Matrixu. O našem přechodu do virtuálního světa totiž budeme vědět velmi dobře. Je možné, že místo nedělního výletu na Kokořín vyrazíme na virtuální planetu, na kterou šikovný programátor umístil kromě Freddie Mercuryho i Abbu nebo Ludwiga van Beethovena.

Až bude možné potřást rukou v elektronickém světě komukoliv, nebudeme si nikdy jisti, s kým máme tu čest. Ve virtuálních sociálních sítích si totiž každý může vybrat profilovou fotku i přezdívku dle vlastní libosti. Jinými slovy – můžeme být kýmkoliv a vypadat jakkoliv. Jestli to čtenáře láká, nebo ne, ať si rozhodne sám.

Společenské důsledky si domyslet netroufáme. Podle autora knihy Černá Labuť N. N. Taleba je ale budoucnost naprosto otevřená: „Tím, že historii budou dominovat nepravděpodobné události, jsem si jist – jen zkrátka nevím, jaké."