Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, volba prezidenta USA je volbou nepřímou. V médiích sice obvykle zaznívá, že hlavu státu volí občané, ti ale ve skutečnosti volí pouze vybrané volitele, kteří poté rozhodnou o prezidentovi.

Počet volitelů v každém státě odpovídá jeho poměrnému zastoupení v Kongresu, je tedy přímo odvozen od počtu obyvatel. Nejlidnatější státy mají nejvíce volitelů, Kalifornie jich má 55, Texas 38 a New York 29, zatímco méně obydlené státy – jako například Vermont – mají pouhé tři volitele.

„Vítěz bere vše"

Všechny státy s výjimkou dvou mají systém „vítěz bere vše", v němž jsou kandidátovi, který ve státě získá od občanů nejvíce hlasů, přiděleny všechny hlasy sboru volitelů. V praxi to znamená, že i kdyby Hillary Clintonová v Kalifornii porazila Donalda Trumpa o pouhých pár procent hlasů, stále získá všech 55 volitelů.

Sbor volitelů čítá dohromady 538 hlasů. Toto číslo představuje 435 volitelů, jako je členů Sněmovny reprezentantů, 100 volitelů, jako je členů Senátu, a k tomu ještě 3 volitelé za District of Columbia. Aby byl kandidát na prezidenta zvolen, musí jich získat alespoň 270, tedy získat prostou většinu.

Miliardář Trump provokuje Američany jako málokterý jiný prezidentský kandidát v historii. Autor: Joseph Sohm/Shutterstock.com

Po volbách může nastat situace, kdy nadpoloviční většinu volitelů žádný kandidát nezíská. V tomto případě je prezident zvolen na schůzi Sněmovny reprezentantů, kdy každý stát má právo udělit 1 hlas. Vítězem by se tedy stal kandidát, který obdržel většinu všech hlasů. V takovém případě se vlastně volba stává nepřímou i v tom smyslu, že prezident je volen parlamentem.

K takové události došlo v historii pouze jednou, a to v roce 1800, kdy došlo k rovnosti počtu volitelů. Tehdy si ale ještě prezidenti nevybírali svého spolukandidáta a viceprezidentem se stal kandidát s druhým největším počtem hlasů. Ve čtvrtých prezidentských volbách takto získali stejný počet Thomas Jefferson a Aaron Burr, oba po 73 volitelích. Až Sněmovna reprezentantů nakonec rozhodla, že prezidentem bude Jefferson.

Hillary, Donald a Gary?

Americký volební systém „remízu" umožňuje, i když šance na ni jsou minimální. Může tedy podobná situace přijít letos? „Matematicky to samozřejmě možné je, ale v současnosti to nevidím jako pravděpodobné," říká politolog Miloš Gregor z Fakulty sociálních studí Masarykovy univerzity.

Případný pat přesto nastat může. Analytický server FiveThirtyEight.com před měsícem zveřejnil jednu ze svých pravidelných předpovědí, ve které možnost patové situace rozebíral. V médiích jsou totiž nejvíce vidět dva přední kandidáti Donald Trump a Hillary Clintonová, kromě nich ale voliči mohou hlasovat i pro libertariána Garyho Johnsona. Jeho šance na výhru ve volbách jsou přitom menší než minimální – podle analytického serveru dokonce menší než 0,1 %.

Libertarián Gary Johnson. Černý kůň letošních voleb?Autor: Andrew Cline/Shutterstock.com

O něco větší je ale Johnsonova šance v jeho domácím státě Nové Mexiko. Zde se už pohybují okolo 15 %. Ani zde to sice na výhru nevypadá, ale už se dá uvažovat o možnostech patu. Právě k tomu je potřeba výhra nezávislého kandidáta v jednom státě. Jinak je systém nastavený tak, že jeden z dvojice kandidátů překročí hranici 270 volitelů.

Analytický server FiveThirtyEight.com rozebíral možnost patové situace v jedné ze svých pravidelných předpovědí.Autor: FiveThirtyEight

Pokud by tedy Johnson vyhrál svůj stát a získal svých pět volitelů, už by jen stačilo, aby došlo na opravdu vyrovnané volby, při kterých by ani Trump ani Clintonová nezískali výrazný náskok. A to už možné je, protože ani jeden z kandidátů není zvlášť populární.

Menší zlo

Jak podotýká politolog Miloš Gregor, Hillary Clintonová je technokratka moci a Donald Trump vešel do povědomí veřejnosti zejména negativním vymezením se vůči ostatním. Ani jednomu se nepodařilo vzbudit v Američanech silnější pozitivní emoce.

„Nejspíš i proto máme pocit, že letošní kampaně jsou výrazně negativnější než v minulosti. To však není tak docela pravda, například i kampaně v roce 2012 byly velmi negativní – naprostá většina rozpočtu obou kandidátů šla právě na negativní reklamy. U Mitta Romneyho to bylo 80 % rozpočtu, u Baracka Obamy dokonce přes 85 % rozpočtu na reklamu," komentuje Gregor.

Jak uvádějí statistiky, republikánský kandidát i jeho demokratická oponentka patří mezi historicky nejméně oblíbené prezidentské kandidáty. Letošní volby by se tak daly charakterizovat jako volba menšího zla, protože více voličů má jednoho z kandidátů v neoblibě než v oblibě. Celých 23 % Američanů dokonce prohlásilo, že nemá rádo ani jednoho z navrhované dvojice. O Trumpovi si voliči myslí, že je rasista, zatímco Clintonovou považují za nedůvěryhodnou.

Hillary Clintonová doplácí především na svou neopatrnost v elektronické komunikaci.Autor: JStone/Shutterstock.com

Pocitu rozčarování z obou kandidátů určitě napomáhají i jejich skandály. Jedná se jak o Trumpovy nahrávky, kde se neslušně vyjadřuje o ženách, tak i o úniky mailů Clintonové. „Je běžné, že se tým kandidáta snaží najít nějakou špínu nebo alespoň kontroverzi na protikandidáta, kterou těsně před volbami zveřejní. Nepamatuji si však, že by to někdy byly až takto závažné prohřešky. A to jak u Clintonové, tak u Trumpa. Oba paradoxně mají štěstí, že kandidují proti sobě," říká Gregor.

Projevilo se to i na televizních debatách, ve kterých byli oba kandidáti podle mnohých velmi slabí. V mnoha ohledech sice dopadly o něco lépe pro Hillary Clintonovou než pro jejího soka, většinou ale tomu tak nebylo její zásluhou. Podobně jako v kampani i v televizních debatách platilo, že tempo udával bouřlivák Trump. Clintonová se spíše pouze držela toho, zda se protikandidát k něčemu vyjádřil šikovně nebo skandálně. A jemu se také dařilo se střídavými úspěchy.

Podobně jako v kampani i v televizních debatách platilo, že tempo udával bouřlivák Trump.

Každopádně, jak podotýká Gregor, na překvapení stejně spíše nedojde. Potvrzuje to i server FiveThirtyEight, který v současnosti dává 70% šanci na úspěch Clintonové. „Objevuje se celá řada průzkumů, které se mezi sebou liší, některé dokonce ukazují vyrovnané šance obou kandidátů. Pokud ale budeme brát v potaz průzkumy, které jsou věrohodnější a v minulosti se ukázaly jako přesnější, u těchto průzkumů má Hillary Clintonová od Donalda Trumpa stále poměrně bezpečný odstup."

Volební systém Spojených států

Zajímavostí amerického volebního systému je rozhodující slovo volitelů. Kvůli tomuto systému může nastat i situace, kdy vítězného kandidáta volí celkově méně voličů než protikandidáta, ale přesto získá nadpoloviční většinu volitelů. V historii se to stalo čtyřikrát.

Tento výsledek si můžeme pamatovat z nedávné minulosti – přesněji z voleb v roce 2000. Tehdy proti sobě stáli viceprezident Al Gore a guvernér státu Texas a pozdější prezident George W. Bush.
Gore v přepočtu získal o 539 947 hlasů více, jenže na počet volitelů zvítězil Bush mladší. Získal jich 271 (tedy přesně o jeden víc než je třeba) oproti Goreovým 266.

O vítězi tedy rozhodlo několik hlasů ve státě Florida. Podle oficiálních výsledků zde Bush získal 2 912 790 hlasů a Al Gore 2 912 253. Florida přitom znamenala velmi důležitých 25 volitelů.

Více o amerických prezidentských volbách se dočtete v článku Roman Joch: Americká tragikomedie.