Prezidentské volby v USA

Vox populi s americkým přízvukem

18. září 2015 četba na 6 minut

Řídit stát by mělo být privilegiem vyhrazeným pro čestné a morálně pevně ukotvené občany. Co ale dělat, když voliči na obou stranách Atlantiku dávají přednost politickým pozérům? Soudě podle dnešní situace, američtí republikáni i demokraté se chystají jít do příštích prezidentských voleb s téměř nezvolitelnými kandidáty a spáchat tak veřejné harakiri.

Začneme s republikány. Ve dvacátém století býval jejich program jednoduchý. Prosazoval fiskální zodpovědnost a víru, že občané jsou na tom nejlépe, když si vládnou sami. V zahraniční politice byli patricijští republikáni opatrní: do první a druhé světové války, stejně jako do Vietnamu, pochodovala Amerika pod demokratickými prezidenty.

Snad jen vídeňský psychoanalytik by dokázal vysvětlit, co se stalo s hodnotami republikánů, když podle dnešních průzkumů je vedoucím kandidátem jejich strany do boje o Bílý dům Donald Trump. Nevzdělaný a primitivní Trump.

Trumpovská vize Spojených států

Několik příkladů postačí. Trump plánuje, že po nástupu do úřadu přesvědčí Mexiko, aby na své náklady postavilo na hranicích se Spojenými státy zeď. Mexičané ji zaplatí, Trump ji vybuduje. Protože ji postaví on, zeď bude „nepřekonatelná" a zároveň i „krásná". Doma zatím začne lov na 11 milionů nelegálních rezidentů. Bude to sice stát pěknou sumu peněz (Economist ji odhaduje na 285 000 000 000 USD), ale to nevadí. Vyplatí se, protože Mexičané „přinášejí drogy, zločin a znásilňují ženy".

Rychle se vypořádá s Čínou, která se prý v Americe dopouští velkorysých krádeží. Na Libyi ho zajímá jen nafta. Tu si vezme; zbytek země je mu ukradený. O smlouvě s Íránem říká, že „je to hrozný kontrakt". Ale on prý rád kupuje špatné kontrakty, a pak na nich vydělá. Trump dokonce prohlásil, že chce být prvním Američanem, který skončí svůj boj o Bílý dům se ziskem.

Trumpovo hulvátství má v americkém veřejném prostoru jen málo konkurentů. Byť je sám, diplomatický řečeno, korpulentní, rád říká, že ten nebo onen je „tlustý jako prase". Po rozhovoru s jednou novinářkou zase usoudil, že neměla dobrou náladu, protože „jí tekla krev kdoví odkud". České publikum je na sprostoty nejvyšších politiků zvyklé. V Americe je šokující nejen Trump, ale i to, že jeho fanoušci považují tohle chování za důkaz jeho autentičnosti.

Nepříznivá statistika

Dobrá, řeknete si. Když republikáni vyrazí do boje s Trumpem, vyhrají demokraté. To ale není vůbec jisté. Problém je v tom, že demokraté už vládnou v Bílém domě osm let a voliči touží po změně.

Současný systém, v němž o přízeň voličů bojují dvě strany, se datuje od roku 1856. Jak ukázal Nate Silver, dosud bylo 11 prezidentských voleb, které následovaly po osmiletém období jedné strany v prezidentském úřadě. Jen ve čtyřech případech (36 %) se té samé straně podařilo vrátit se do Bílého domu potřetí. Ještě hůř to pro demokraty vypadá, když se podíváme na poválečnou éru. Od roku 1950 byly sedmery volby, kdy se jedna ze stran snažila zůstat v Bílém domě po dvou obdobích svého prezidenta. Podařilo se to ale jen jednou: v roce 1988 George H. W. Bush vyhrál po osmi letech Ronalda Reagana.

Právě proto, že republikáni mají (pokud počítáme od roku 1950) statistickou výhodu – 86 % vs. 14 % –, je dnes ve hře kromě Trumpa dalších 16 kandidátů. Je mezi nimi např. inteligentní Marco Rubio. Ten je ale zatím favoritem jen u 5,5 % republikánů, zatímco Trumpa by dnes do voleb vyslalo 32 % voličů.

A další problém: demokraté jdou do boje s jediným vojákem, jímž je Hillary Clintonová. Ano, je tu senátor Bernie Sanders. I když jeho popularita mezi demokraty roste, je přesto nezvolitelný. Tvrdí totiž o sobě, že je „socialistou". Větší šance by měl Jim Webb. I když se formálně označil za kandidáta na demokratickou nominaci, není o něm vůbec slyšet. Podobně neprůhledná je situace viceprezidenta Joe Bidena. Ten sice zatím nekandiduje, o věci prý ale „přemýšlí". Američtí voliči si ovšem žádají kandidáty, kteří hoří touhou zvítězit, ne hamletovské váhavce. I kdyby se Biden nakonec rozhodl, tohle dlouhé čekání jeho šance kazí.

Demokratičtí voliči tak mají jen jednu kandidátku. Hillary má za sebou obdivuhodnou kariéru: senátorka a ministryně zahraničních věci. To není málo. Problém je v tom, že přitahuje skandály. Ve většině případů byla nevinná, což se i prokázalo. Ten poslední je ale nejzávažnější. Jako ministryně – navzdory všem předpisům – používala pro svou elektronickou korespondenci soukromý účet. Je skoro jisté, že se oficiální materiály označené jako „přísně tajné" tím pádem dostaly do hledáčku cizích zpravodajských organizací.

Tohle je závažné provinění, za které hrozí i trest vězení, a Hillary chce s touhle bagáží vyhrát boj o Bílý dům? V jednom z mnoha průzkumů veřejného mínění se zeptali respondentů, která tři slova je napadnou ve spojení s Hillary. Výsledek je pro Demokratickou stranu zničující: „lhářka", „nečestná" a „nedůvěryhodná".

Nejhorší scénář

Ještě horší důsledek z toho plyne pro Spojené státy. Kdyby se volby odehrály dnes a proti sobě stáli Clintonová a Trump, není jisté, že by voliči nepředali klíče od Bílého domu jinak „nezvolitelnému" Trumpovi.

Věřím, že republikánům se nakonec podaří z trumpovského chomoutu uniknout. Za Rubia by se nemuseli stydět. A snad i demokraté přesvědčí Webba nebo Bidena, že nemohou zůstat stranou, když se jejich strana chystá prohrát s kandidátkou, kterou část země už teď, před první republikánskou salvou, vnímá negativně.