Mladí a neklidní

Výběr partnera? Češi se v něm neliší od Brazilců, homosexuálové od heterosexuálů

23. červenec 2017 četba na 3 minuty
Zamilovaný pár

Zamilovaný pár

Foto: ilustrační foto Shutterstock

Heterosexuálové i homosexuálové z Česka i z Brazílie si za partnery volí lidi, kteří jsou jim ve všech osobnostních charakteristikách podobní. Společenské typy hledají jiný společenský typ, introverti naopak introverty. Ukázal to nový výzkum.

Platí spíš lidové úsloví „vrána k vráně sedá“, nebo naopak „protiklady se přitahují“. Je nějaký rozdíl mezi heterosexuálními a homosexuálními partnerskými svazky? A ovlivňuje tyto preference kultura, v níž žijeme?

FOTOGALERIE

Zuzana Zálešáková a Milan Pavlíček, Drážďany. Velimira Stefanova a Petr Koudelka, Turecko. Dagmar Kühnert a Ondřej Chlubna, Národní park Waterton, Kanada.

Tyto otázky se pokusila zodpovědět nová studie provedená výzkumníky z Národního ústavu duševního zdraví, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a University of São Paulo v Brazílii. "Výzkumy dosud ukazovaly spíš na to, že si lidé hledají spíše partnera, který je jim podobný. Většina studií se ale zabývala jen heterosexuálními svazky a také chybělo srovnání odlišných kultur," tvrdí jedna z autorek nové studie, Zuzana Štěrbová z Národního ústavu duševního zdraví.

Nový výzkum se proto podle ní zaměřil na to, zda osobnostně podobné partnery preferují a zda s nimi skutečně žijí heterosexuální a homosexuální muži z Česka a z Brazílie.

První studie se zúčastnilo 522 mužů, druhé oba partneři z 89 dlouhodobých vztahů. Muži byli požádáni, aby uvedli pět nejdůležitějších osobnostních rysů z modelu takzvané Velké pětky (extraverze, přívětivost, svědomitost, otevřenost a emoční stabilita), které přisuzují jednak sobě samým, jednak svým ideálním a skutečným partnerům či partnerkám.

"Výsledky ukázaly, že heterosexuální i homosexuální muži dávají přednost partnerům a partnerkám, kteří se jim podobají ve všech osobnostních charakteristikách kromě emoční stability. Co se týče ideálních partnerů, nenašli jsme žádné rozdíly ani mezi heterosexuály a homosexuály, ani mezi muži z Česka republiky i z Brazílie," uvedla Štěrbová.

Tyto výsledky podle ní mohou naznačovat, že upřednostnit podobný protějšek je přirozenost, která se projevuje u všech jedinců, nehledě na kulturní prostředí či sexuální orientaci.

Na druhé straně, vzájemná podobnost skutečných párů byla proti preferencím výrazně nižší, a to jak u heterosexuálů, tak u druhé sexuální orientace. Podle výzkumnice tomu tak může být proto, že pro při skutečné volbě partnera hraje roli i žřada dalších faktorů, které mohou být ve výsledku důležitější. "Navíc jsou lidé nuceni dělat při reálném výběru oproti svým preferencím kompromisy, což vede k rozdílu mezi ideálními a skutečnými partnery," zmiňuje Štěrbová.

V tomto ohledu stojí za zmínku, že partneři homosexuálů se od vysněné podoby odlišovali často víc, než partnerky heterosexuálů. "Vysvětlení může být hned několik. Jedním je například to , že homosexuálové mají menší partnerský trh než heterosexuálové, a proto pro ně může být obtížnější nalézt partnera podobného jejich ideálu. U heterosexuálů navíc ovlivňují výběr i ženy, které jsou v průměru vybíravější než muži, a proto u nich bývá menší rozdíl mezi ideálním a skutečným partnerem než u mužů," uvedla výzkumnice.

V čem se skuteční partneři podle ní shodli nejčastěji, byl přístup ke společenskému životu. "Extraverti tvoří vztahy s extraverty a introverti s introverty,“ uzavřela Štěrbová.