Na severu Čech by v brzké době mělo vyrůst hned několik nových rozhleden, pod jejichž návrhem je podepsané architektonické studio Mjölk. To má ostatně k horám velice blízko, protože sídlí na úpatí Ještědu.

Z celkem šesti kompletně odlišných návrhů mají prozatím architekti skóre 1:5, tedy jednu již postavenou a funkční stavbu a pět rozhleden se získaným stavebním povolením.
„Vymýšlení rozhleden je velmi zábavné," glosuje několikaletou práci jeden z trojice zakládajících členů studia Jan Vondrák. Zároveň ale pro Dotyk popisuje úskalí práce s úředníky nebo starosty příslušných obcí, kteří tu osekají výšku stavby na pětinu a jinde pro změnu chtějí stavět na místě, ze kterého není ideální výhled.

Architekt Jan Vondrák
Architekt Jan Vondrák

„Do projektů často zasahují pracovníci chráněných krajinných oblastí, Úřad pro civilní letectví nebo dokonce i ministerstvo obrany. Problémy můžou nastat kdykoliv a na jakékoliv straně. Ve finále vždy spíš rozhoduje konkrétní úředník," dodává Vondrák.

Co vás osobně jako architekty v Mjölk přitahuje k rozhlednám?

Jelikož naše studio sídlí v Liberci, je nám horská krajina velice blízká. Nemáme zdaleka takovou volnost stavění v krajině jako naši kolegové ze severu Evropy, a tak jsou pro nás rozhledny jedním z mála způsobů, jak se k tématu stavění ve volné krajině vyjádřit. Myslím si, že vyhlídky do české krajiny patří. Jsou důležitým landmarkem a také turistickým atraktorem, poskytujícím návštěvníkovi nový nadhled nad krajinou, který by z pozice vlastních očí nedokázal objevit.

Není pro architekty navrhování takové stavby vlastně nevděčná zakázka? Lidé se přece nechodí dívat na rozhledny, ale z nich do kraje.

Pro architekty je navrhování rozhleden velice zajímavou disciplínou. Klientem bývají povětšinou obce, které jsou v této pozici stabilnější než běžní zákazníci. Z diskuse mizí emoce. Jediným termínem není narození dítěte nebo dovolená, ale konec volebního období. Vše je jasné a čisté.

Návrh samotný většinou vychází z jednoho základního konstrukčního či statického principu, založeného na očekávané formě rozhledny a jejím umístění. Udržení jedné myšlenky je v našem způsobu navrhování zásadní. Pokud silný a jednoduchý koncept dotáhneme až do konce, vznikne dobrá architektura. Rozhledny jsou většinou hojně navštěvované a často to není jenom zajímavým výhledem. Za některými se jezdí i pro jejich zajímavou architekturu. Osobně zastávám názor, že architektura je silným nástrojem v kultivaci společnosti. Velkorysá architektura generuje velkorysé lidi.


Lze rozhlednu vnímat i jinak než jen jako schodiště vedoucí k plošině nahoře? Existují nějaké příklady funkčního využití tubusu pod plošinou?

Existuje mnoho různých konceptů a řešení. Rozhledna nemusí být nutně jen věž se schodištěm. I výstup nahoru může být zážitkem. Dnes jsou velmi populární rozhledny v korunách stromů. Z nových realizací bych zmínil zajímavou vyhlídku od architekta Zdeňka Fránka nad sjezdovkou v Dolní Moravě u Králík.

Zdroj: Youtube

Stezka v oblacích. Nový projekt architekta Zdeňka Fránka stojí v Králickém Sněžníku. Zdroj: YouTube.com, pro přehrání se připojte k internetu.

Jaká je vlastně historie rozhleden jako typů staveb? Fungovaly původně jako strážní věže, nebo se začaly objevovat až s příchodem turismu a turistiky?

V Česku paradoxně první rozhledny nestály na kopcích, ale ve šlechtických zahradách a parcích. Jednou z nejstarších rozhleden na území České republiky je minaret v Lednicko-valtickém areálu. Idea rozhledny na kopci se začala objevovat až na počátku 19. století. Věže z počátku neměly jen turistické opodstatnění, ale často se používaly i pro potřeby zeměměřičů.
Opravdový rozhlednový boom započaly před sto lety turistické spolky, které se nemalou měrou podílely na výstavbě rozhleden v české krajině. Toto nadšení ochladily pouze světové války a následně příchod komunismu.

Změnila se situace po sametové revoluci?

Druhá vlna stavění rozhleden začala v devadesátých letech a přetrvává dodnes. Za posledních dvacet let se jich postavilo mnoho. Dopomohly tomu i dotační peníze z EU. Bohužel, jak už to většinou u věcí placených z cizích peněz bývá, architektonická kvalita mnoha nově stavěných rozhleden nedosahuje ani vzdáleně staveb první republiky.

ŠEST ROZHLEDEN OD STUDIA MJÖLK

1. Heřmanice

Rozhlednu v Heřmanicích jsme nakreslili hned po škole a začali objíždět starosty a zkoušet, zda by se jim věž poměrně kontroverzního tvaru líbila. Hned druhý starosta se chytil. Pan Vladimír Stříbrný z Heřmanic dokázal náš návrh dotáhnout do konce. V Heřmanicích tak především díky němu mají rozhlednu ve tvaru okurky – věž Vokurka.

2. Růžová

Druhá rozhledna, kterou jsme navrhli, měla velmi dlouhý a komplikovaný osud, až jsme ji nakonec v několikrát pozměněné formě dokázali prosadit a získat stavební povolení. Nyní čeká projekt Zelená vyhlídka na získání peněz a realizaci. Z původních třiceti metrů se však musela „scvrknout" na úsměvnou výšku šesti metrů.

3. Rokytnice

V Rokytnici chtěli původně vysokou rozhlednu. Když jsme ale prozkoumali vyhlídkové poměry z vrcholu kopce, přestal dávat koncept vysoké věže smysl. Kopec, kde měla rozhledna stát, má nevhodný tvar, a tak by z vyhlídkové plošiny nebyl výhled na nejkrásnější části Krkonoš. Rozhodli jsme se tedy, že místo jedné nákladné rozhledny postavíme čtyři menší vyhlídky na skalních útvarech pod vrcholem s výhledem na město. Vznikne příjemný lesopark s několika zajímavými objekty. Na skalách vyroste Liška, Medvěd, Ovce a Horník - postavy ze znaku města Rokytnice.

4. Bílý potok

V Bílém Potoce jsme navrhli betonovou prefabrikovanou rozhlednu. Věž se skládá z jednotlivých segmentů – prstenců. Každý prstenec vynáší jeden schod. Stejné díly jsou vůči sobě pootáčené tak, aby uvnitř rozhledny vzniklo schodiště. K vyhlídce vede tenoučká betonová lávka, která se jen lehce v několika místech dotýká terénu a jako stužka doplňuje vertikalitu bílé věže.

5. Tanvald

Projekt rozhledny v Tanvaldu navazuje na bývalou bobovou dráhu, která se v nové úpravě pro sjezd kol stane součástí celého projektu. Subtilní rozhledna situovaná na žulových balvanech se v dešti změní v přírodní fontánu a bude svádět vodu do umělé studánky pod vyhlídkovou plošinou.

6. Smržovka

Smržovka je zatím naším posledním projektem rozhledny. Na vrcholu kopce je skalní útvar, známý jako Finkstein. Kameny pojmenované podle původního majitele pozemku Finkeho jsou opředeny mnoha tajemnými příběhy a mají také vtipnou historii. Původně se, stejně jako dnes, říkalo vyhlídce Finkstein, nebo chybným českým překladem Pěnkavčí skála. Po obsazení Sudet Německem byl na vrchol instalován hákový kříž, aby ho mohla po válce vystřídat rudá pěticípá hvězda a také nové jméno – Vyhlídka generála Samochvalova. Později se začalo říkat místu podle vrcholového symbolu Hvězda. Dnes se opět začíná v mapách správně označovat skalní útvar jako Finkstein. Na jeho vrcholu jsme navrhli vyhlídku z tenké ocelové konstrukce. Záměrem subtilní průhledné sochy je co nejméně narušit atmosféru místa, ale zároveň poskytnou návštěvníkům vrcholu novou zkušenost a výhled z válcovité „neviditelné" rozhledny.