To se nedá pít, shodli jsme se nad půllitrem Paroháče na Luční boudě. Byl srpen 2012 a týden předtím zdejší pivovárek slavnostně otevřel tehdejší prezident Václav Klaus, když se vracel ze Sněžky po svatovavřinecké mši. Klausovi prý chutnalo. Na Luční boudu jsme znovu zavítali za čtvrt roku a Paroháče vzali na milost. Od té doby ho už jen chválíme. A tak to s pivem z minipivovarů chodí. Nevíte, čím vás překvapí.

Autor: Dotyk.cz

Celkem 344 – tolik je nyní pivovarů v Česku. Je jich skoro pětkrát víc než před deseti lety. O rekordní počet v novodobé pivovarnické historii se postaraly minipivovary, tedy provozy s ročním výstavem do 10 tisíc hektolitrů. Ještě v roce 2005 jich bylo 35, o pět let později 80. Aktuálně je v tuzemsku 302 minipivovarů. Údaje zjistil týdeník Dotyk u Generálního ředitelství cel. (Údaje k listopadu 2015 – pozn. red.)

Celní správa vybírá spotřební daň za pivo a má tak nejpřesnější přehled o producentech. (Domácí pivovárky daň neplatí, pokud za rok nevaří víc než 200 litrů a pivo neprodávají.)

Česko v rozmachu malých pivovárků kopíruje celosvětově módní trend, který se koncem 80. let minulého století ujal v USA. Boom takzvaných craft breweries neboli rukodělných či řemeslných pivovarů byl reakcí na posilování hlavních hráčů, kteří si rozparcelovali trh. A nezastavil se ani po skoro čtyřech desetiletích, jak potvrzuje statistika tamního pivovarnického svazu.

Jak frčí americké crafty

V roce 1980 existovalo v USA pouhých 92 pivovarů, o 20 let později se počet zvýšil na 1556 a v roce 2014 jich existovalo už 3464. Z toho je 3418 „craftů".

Na americkém trhu drží 11procentní podíl co do objemu. V přepočtu na dolary je to už téměř pětina (19,3 procenta). Pivo z rukodělných pivovárků je dražší, přesto stále populárnější.

Autor: Dotyk.cz

Giganta Anheuser-Busch InBev nemohlo neznervóznit, když předloni vypili Američané méně nejprodávanějšího ležáku Budweiser než piv z malých pivovarů. Však také světový tisk soudí, že za nedávno oznámenou obří fúzí, kdy AB InBev spolkne konkurenta SABMiller, je i obliba minipivovarů. Především kvůli nim obrům klesají tržby v bohatých amerických a evropských regionech. Spojením chtějí hlavně posílit vliv v Č'íně a Africe.

Fenomén „mini" zasáhl také Německo. Jak na jaře roku 2015 uvedl šéf tamního svazu pivovarů Hans-Georg Eils, počet minipivovarů se v posledních pěti až šesti letech zdvojnásobil. Přičetl to mnohem většímu zájmu o vaření piva. Lidé se také více pídí po tom, co konzumují. Oblibu malých pivovárků přirovnává Eils k popularitě, jaké se u Němců těší obchody s biopotravinami.

Česko v rozmachu malých pivovárků kopíruje celosvětově trend, který se koncem 80. let minulého století ujal v USA.

U našich sousedů, tradiční pivovarské velmoci, funguje zhruba 1300 pivovarů a dohromady vaří 5 tisíc různých značek.

Jen v samotném Berlíně je jich víc než 20. V porovnání s Prahou ovšem německá metropole, kde žije asi 3,5 milionu obyvatel, zaostává. V českém hlavním městě je na 1,2 milionu obyvatel kolem 25 minipivovarů.

„Jen v centru, v okruhu asi 300 metrů, je sedm pivovárků," spočítal šéf Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Navrch má oproti Německu celé Česko – na jednoho obyvatele připadá zhruba dvakrát tolik pivovarů. Zdejší restaurační pivovárky a další miniprovozy ovšem dohromady uvaří jen zhruba čtvrt milionu hektolitrů. Piva se v zemi vloni vypilo přes 16 milionů hektolitrů, tvrdí svaz pivovarů.

Úlevy od strážce pokladu

Rukodělné pivovárky přijali jako příjemné ověžení také Angličané. Tisícovka jich v zemi s pivovarnickou tradicí byla už před lety. Za rozkvět mohou děkovat Jamesi Gordonu Brownovi, kancléři pokladu alias ministru financí ve vládě Tonyho Blaira, který v roce 2002 přišel s daňovými úlevami pro malé výrobce.

Při mistrovství světa v ragby, které před pár dny skončilo v Anglii, mohli fanoušci ochutnávat nejlepší značky craft pivovarů z účastnických zemí. Vítězný tým z Nového Zélandu doprovázela na šampionátu značka Garage Project Beer.

Že u nás existuje už 302 minipivovarů, není zásluhou žádného ministra financí. Daňové zvýhodnění malých prosadil v roce 1994 Stanislav Bernard coby šéf Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Od té doby je sazba pro minipivovary poloviční oproti výši, kterou odvádějí průmyslové pivovary s roční produkcí nad 200 tisíc hektolitrů.

Autor: Dotyk.cz

Těch je nyní v Česku 18 a platí pro ně základní taxa 32 korun na hektolitr. Do roku 2009 činila 24 korun, daň zvedla Fischerova úřednická vláda na návrh tehdejšího ministra financí Eduarda Janoty.

Zvýšení daně bylo podle pivovarníků hlavní příčinou, proč jejich produkce následně citelně klesla.

Takzvané malé nezávislé pivovary, které se pohybují v prostoru mezi velkými výrobci a minipivovary, mají daň odstupňovanou podle ročního výstavu. Aktuálně jej vyplňuje 24 pivovarů, mezi nimi kupříkladu pivovary v Nymburku, Poličce, Rakovníku, Žatci, Havlíčkově Brodě nebo krkonošský Krakonoš, Konrad Vratislavice či pelhřimovský Poutník. Do této kategorie patří také Kácov a Chotěboř, které začínaly jako minipivovary.

Bernard a europivo

„Chraň bůh někoho, kdo na úlevy na spotřební dani sáhne. Fakt, že vznikly tři stovky minipivovarů, je zásluhou toho, co se podařilo v 90. letech," dodatečně oceňuje Stanislav Bernard, šéf a čtvrtinový spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard v Humpolci. Třetím rokem se ho již daňová výhoda netýká. Přerostl nad dvousettisícovou laťku a výstav dál zvedá.

„Rosteme třetí rok po sobě, kdy trh stagnuje nebo klesá. Přitom neuplácíme hospodské, ani nepřistupujeme na obrovské slevy. Letos rosteme o 17 procent," pochvaluje si Bernard. Už ani nestojí na stráži proti europivu s takovým nasazením jako dříve, kdy billboardy s tímto poselstvím lemovaly dálnici D1 i jiné větší komunikace po republice.

Především kvůli minipivovarům klesají obrům tržby v bohatých amerických a evropských regionech.

„Není to potřeba. Pojem europivo je známý, a tak úplně stačí billboardy na třech místech, kde stojí stabilně," vysvětluje pivovarník. Nikoho nemusí přesvědčovat, že jeho silnou stránkou jsou právě marketingové kampaně. Europivo – nelichotivé označení pro zlatý mok, který s mírnou nadsázkou řečeno vaří místo sládků ekonomové­­­­ – se vžilo a dál se pije. Lidé však mají na výběr.

„Obor ovládají nadnárodní skupiny, které jako všude jinde na světě vaří nudné pivo. Tím degradují jednu z mála historických průmyslových výhod České republiky. Ale pořád tu jsou větší a střední pivovary, které dělají dobré pivo a zisk pro ně není hlavní motiv. I díky tomu, že trh oživují minipivovary, mají lidé srovnání. Velcí si tím pádem nemohou dělat, co chtějí," míní Stanislav Bernard.

Co vyprovokovali trpaslíci

Trpaslíci, jakými jsou minipivovary na českém trhu, pomáhají obecně zvedat kvalitu piva. Alespoň je o tom přesvědčen Stanislav Roháček, spolumajitel žatecké firmy Arix, která je jedním z nejvýznamnějších tuzemských obchodníků s chmelem. „Velcí zase začali vařit dobré pivo. Oproti dřívějším letům od nás chtějí víc žateckého chmele. Poctivě chmelí a je to znát," říká obchodník.

Jenže setrvačnost je u pěnivého moku hodně dlouhá. „Pivo ztratí kvalitu a ještě pár let žije z pověsti, že bylo dobré. Když se naopak zlepší, trvá zase několik let, než si to lidé začnou uvědomovat," poukazuje Jan Veselý, bývalý dlouholetý šéf Českého svazu pivovarů a sladoven.

Autor: Dotyk.cz

Se špatnou reputací značky Gambrinus, který před lety řada pivařů odepsala, takhle bojuje Plzeňský Prazdroj. Dost nešťastně i s pomocí „podpásové" reklamy. Svou točenou nepasterizovanou desítku a nefiltrovaný ležák v ní vydává za pivo z fiktivního minipivovaru Patron. Lidi se tak snaží přesvědčit, že Gambrinus má špatnou pověst neoprávněně. Klamáním ovšem mnohé spíš popudil.

„Není pravda, že zahraniční vlastník se automaticky rovná europivo, a český majitel dělá jen dobré pivo. Nedá se ani tvrdit, že menší pivovar znamená vždy lepší kvalitu," říká Jan Veselý. Jinak by to s českým pivem bylo dost zlé. Velké, ryze české pivovary se na výstavu osmi největších tuzemských hráčů, kteří ročně uvaří víc než 200 tisíc hektolitrů, podílejí pouhými 15 procenty.

Češi jako Číňané

Jestli Plzeňský Prazdroj – největší pivovarnickou skupinu v tuzemsku – vlastní světová jednička nebo dvojka, je nakonec jedno.

Zpráva, že po obří akvizici za 2,5 bilionu korun bude každé třetí pivo na světě vařit ještě mohutnější nadnárodní gigant, u nás nikoho moc nevzrušuje. Snad jedině kdyby Velké Popovice nebo Nošovice spadly pod tlustou čárou, kterou při fúzích obvykle udělá ekonom na centrále. A nekompromisně rozdělí ekonomicky fungující provozy od těch na zavření.

Trpaslíci, jakými jsou minipivovary na českém trhu, pomáhají obecně zvedat kvalitu piva.

Skuteční patrioti ale nyní přišli o další české pivo. Osm let se skupina K Brewery, později přejmenovaná na Pivovary Lobkowicz, zastřešující sedm regionálních pivovarů, holedbala, jakou je ryzí českou firmou usilující o návrat k tradici českého pivovarnictví. Až nakonec letos v září spadla do klína čínským investorům.

Nalije do zastaralých provozů peníze, pivovary zušlechtí a pak prodá některému silnému hráči? Bude se pod značkami Pivovarů Lobkowicz vařit „české" pivo roztodivné kvality v Číně, přizpůsobené chuti tamních konzumentů, zvyklých na slabé osmičky, sedmičky i šestky? Znovu se musíme nechat překvapit.

Pivo, národní nápoj Čechů, přitom paradoxně ukazuje, jak bývá veřejné mínění vrtkavé. Když v roce 2004 Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd zjišťovalo vztah Čechů k pivu a hospodám, dospělo mimo jiné k tomuto závěru: český pivní patriotismus je na lokální úrovni podstatně slabší než k českému pivu obecně. Více než dvě pětiny lidí tenkrát očekávaly, že v následujících deseti letech zanikne většina menších pivovarů.

Nestalo se. Naopak lokální minipivovary a mezi nimi především restaurační pivovárky rostly tempem, jaké nepředvídali ani odborníci. Šéf svazu minipivovarů Jan Šuráň před dvěma lety očekával, že se jejich počet zastaví někde u 250. Dnes si strop netroufá odhadnout.

Autor: Dotyk.cz

„Těžko říci, jak dál porostou. Může se opakovat situace jako před sto lety. V roce 1900 tu bylo téměř tisíc pivovarů, pak se výroba koncentrovala, až počet spadl na 70 pivovarů," připomíná.

Minipivovary mají u veřejnosti skvělou image, jakou jim giganti i přes drahé reklamní kampaně mohou jen závidět. Však se také objevují snahy, jak jim přistřihnout křídla.

„Přes 30 let se tady pohybujeme na totálně nasyceném trhu. Chcete postavit na stůl flašku, z druhé strany vám jedna vypadne. Každý hektolitr někoho zajímá," říká Jan Šuráň. Nerad slyší, když se minipivovary chlubí, že dělají lepší pivo než velcí. „My ho děláme trošku jinak. Nikdo po nás nechce tříměsíční nebo půlroční trvanlivost, pivo se vypije hned," porovnává.

Malí pod tlakem

Výhodou minipivovarů je, že lidé vlastně nevědí, jak mají jejich ležáky a speciály chutnat. Kvalita je někdy střídavá a pro někoho může být dobrodružstvím poznávat, jestli várka zrovna vyšla, nebo ne. Faktem je, že na trhu chybějí kvalifikovaní sládci s praxí. Jen částečně pomůže, že odhadem třetinu minipivovarů obslouží rotující sládci.

Nedostatek zkušených sládků ale není jediná výtka, kterou se velcí trefují do minipivovarů.

„Byla tu snaha prosadit, aby i ti nejmenší měli certifikovanou laboratoř a testovali každou várku. To by je ale ekonomicky zlikvidovalo," varuje Šuráň. Jak porovnává, je přece rozdíl, když ve velkém pivovaru je várka třeba tisíc hektolitrů a zasahuje půlku republiky, zatímco u malého je to pět hektolitrů a pivo se vypije v místě.

Minipivovary mají u veřejnosti skvělou image, jakou jim giganti i přes drahé reklamní kampaně mohou jen závidět.

„Když restaurační pivovárek udělá chybu, přijde o hosty," dodává.

Malí sice odvádějí nižší spotřební daň, ale celá agenda je stejně náročná. „Ještě než minipivovar začne, musí předem zaplatit zálohu, kterou celníci spočítají. Po celou dobu si ji pak nechávají. U velkých je výše kauce omezená čili mají volné prostředky," poukazuje šéf svazu minipivovarů. Kontroly a úřadování kolem spotřební daně jsou stejné u malých i u velkých. „Nejmenší přitom generují 1 procento z daňového příjmu za pivo," vyčísluje Šuráň.

Půllitr za tisíc

Originály z malých pivovárků jsou populární, většinu piva ovšem Češi vypijí doma z lahví. Chodí za cenou. Až polovina z toho, co se prodá v obchodních řetězcích, je údajně za akční ceny.

Kupříkladu tento týden se tak daly sehnat Krušovice nebo Pardál z Budvaru za 6,90 koruny. Pro srovnání – šest korun byla průměrná cena za lahvovou desítku v obchodech před 20 lety. Tehdy byla průměrná mzda 8307 korun, za letošní druhé čtvrtletí je 26 287 korun.

Zatímco řetězce tlačí pivovary k nízkým cenám nebo samy na podnákladové ceny lákají masy kupujících, někteří fajnšmekři jsou za pěnivý mok ochotni zaplatit opačný extrém. Třeba 150 korun za třetinku 21procentního stoutu z Břevnovského klášterního pivovaru, který dozrává v sudu po skotské whisky.

Autor: Dotyk.cz

Nic asi nepřekoná Královskou Zlatou labuť z Pivovarského domu Zvíkov. Luxusní dřevěnou kazetu s půllitrovou lahví silného tmavého piva se dvěma skleničkami nabízel za tisíc korun.
Češi jsou stále největší pijáci piva na světě, ale i u nás spotřeba na hlavu klesá. Nenávratně pryč jsou zřejmě časy, kdy v průměru vypil každý obyvatel včetně kojenců více než 160 litrů za rok. Naposledy spotřeba dosáhla vrcholu v roce 2005, kdy se vyšplhala na 163,5 litru. V roce 2013 to bylo 147 litrů, uvádí oficiální statistika. Podle informací týdeníku Dotyk se spotřeba meziročně nezměnila.

Jestli ovšem budeme následovat vyspělé země, i ty se silnou pivovarnickou tradicí, bude pivařů ubývat. Přes takzvané radlery, kterých se Češi brzy přesytili, zřejmě cesta nevede. Vede přes pitelné pivo.

Článek vyšel v tabletovém týdeníku Dotyk 7. listopadu 2015.