Nezdravé potraviny

Zabíják palmový olej

4. prosinec 2015 četba na 13 minut

Foto: redakce

Je v čokoládové tyčince, v biopalivech, v kosmetice i v krmné směsi pro dobytek. Palmový olej je univerzální surovinou, kvůli které ale mizí tisíce hektarů indonéských pralesů, pravděpodobně bez šance na jakoukoli obnovu. Odborníci hovoří o nejhorší ekologické katastrofě 21. století, když se za tři týdny při vypalování pozemků na plantáže uvolní do ovzduší stejně emisí jako v Německu za celý rok. A na vině jsou i spotřebitelé v Evropě, která je druhým největším dovozcem palmového oleje na světě.

Když vyjedete v Indonésii za město, uvidíte palmy. Půlhodinová jízda a za oknem stále palmy. Monotónní výhled vás uspí. Když se za dvě hodiny vzbudíte, pozdraví vás vedle silnice opět palmy. „V oblastech, jako je jižní Sumatra, existují jenom města a palmové plantáže. Můžete jet klidně celý den a nevidíte nic jiného než palmu vedle palmy. Nejhorší je, že plantáže sahají až na horizont," popisuje osobní zkušenost z návštěvy čtvrté nejlidnatější země světa Kateřina Holubová, spolupracovnice organizace Greenpeace.

Podle odhadů Koalice proti palmovému oleji se každou hodinu kvůli palmovým plantážím v průměru vykácí deštný prales o rozloze 300 fotbalových hřišť. To znamená, že za 20 vteřin potřebných k přečtení úvodních vět tohoto článku zmizela plocha pralesa o výměře jednoho a půl fotbalového hřiště.

Největší stromy se selektivně vytěží pro dřevo, zbytek přírody se jednoduše zapálí. To je nejefektivnější cesta, jak z pralesa získat novou zemědělskou půdu. V letošním roce se ale uměle zakládané požáry vymkly kontrole – lokalizováno bylo na 100 tisíc ohnisek, ohně vzplály v délce asi 5000 kilometrů (to je dvojnásobek české státní hranice) a navíc Indonésie v kritickém období tří týdnů vyprodukovala do ovzduší stejné množství emisí jako německá ekonomika za celý rok (vzplála totiž i vyschlá rašeliniště bohatá na uhlík).

Situace v jihovýchodní Asii by proto měla být jedním z hlavních témat aktuálního klimatického summitu OSN ve Francii, který začal tento týden. „Politici v Paříži budou hledat cesty, jak zachránit svět před katastrofálními dopady globálního oteplování, jenže půda v Indonésii už hoří," varoval před časem Bustar Maita, vedoucí projektů Greenpeace na ochranu místních deštných pralesů.

Černé a olejové zlato

Většinu požárů by nakonec měly uhasit monzunové deště, jizvy v tváři indonéské (ale i malajsijské) přírody však zůstanou trvale. Vypalování pralesa je totiž v oblasti každoročním koloritem. Jednou z hlavních příčin je stále vzrůstající poptávka po nových místech, kam vysadit palmu olejnou. Olej získávaný z jejích plodů je – obrazně řečeno – spolu s ropou druhou látkou, která pohání globální byznys.

Palmový olej se přidává do biopaliv, do kosmetických výrobků, do krmiv pro hospodářská zvířata, s velkou pravděpodobností ho najdete i ve vaší oblíbené čokoládové tyčince, smaží se v něm brambůrky, je v margarínech i zmrzlině… „Dneska je palmový olej vůbec nejobchodovanější olej nebo tuk na světě," dokresluje Stanislav Lhota, zoolog a ochránce přírody na Borneu. 

Do boje proti této univerzální surovině zavelel před několika roky na konferenci v Praze i ředitel liberecké zoologické zahrady David Nejedlo. Když se vrátil do zoo, přišla za ním jedna z kolegyň a zeptala se: „A víš ty, na čem smažíme v našich bufetech?" Rozhodl se palmový olej eliminovat, ale snaha o šetrnější ekologický přístup narazila na zeď financí. „Palmový olej má určité vlastnosti, kvůli kterým se používá, a jednou z nich je, že se nepřepaluje. Takže ve friťáku může při našem provozu zůstat celý den a stál –teď mě neberte za slovo, jen pro ilustraci – 60 korun za litr. Kdežto jiné oleje v tu dobu stály 100 korun a v poledne bychom je museli vyměnit. Při kalkulaci na roční provoz zahrady už je to výrazná změna," popisuje David Nejedlo.

Po několika měsících ale zoo našla tuzemského výrobce, který mixuje místní řepkové a slunečnicové oleje. Směs sice stojí 80 korun, ale vydrží také celý den. Podle ředitele zahrady se nicméně nejde palmovému oleji stoprocentně vyvarovat: „Snažíme se ho maximálně redukovat, ale je ve spoustě výrobků – od svíček přes technické oleje až po cukrovinky."

Palmy. A pak poušť

David Nejedlo osobně navštívil Indonésii několikrát a právě ze srovnání stejných míst má nejsilnější zážitky, protože kde ještě před třemi či čtyřmi lety viděl bohatý prales, je najednou pustá planina. Aktuální plocha tropických lesů v Indonésii považovaných za plíce Asie je asi milion kilometrů čtverečních. Tento region je zároveň cenný z pohledu biodiverzity, tedy rozšíření různých druhů zvířat a rostlin. V oblasti Indonésie žije například 12 procent všech druhů savců nebo 17 procent druhů ptáků.

Palmové plantáže představují pravý opak pralesní divočiny. „Když procházíte nekonečnými řadami palem, zarazí vás, jak je uvnitř mrtvo. Sem tam nějaká tráva, ale i proti plevelům se používají herbicidy. Neslyšíte zpívat ptáky. Půda je úplně vyschlá," vzpomíná na návštěvu Kateřina Holubová z Greenpeace. Samotné vybudování plantáže totiž představuje dalekosáhlou změnu ekosystému, s vážnějšími dopady než je „pouhé" vykácení přirozeného prostředí například pro orangutany a další místní endemity. Obnažená vrstva půdy ztrácí schopnost zadržovat vodu, takže je nutné sazenice palem zavlažovat pomocí uměle vybudovaných kanálů, a zároveň je vrchní úrodná vrstva humusu splavována monzunovými dešti, takže je nutné rostliny přihnojovat.

Životnost palem je uváděna kolem 25 let, co bude s plantáží poté, zatím nikdo neví. „Teď se teprve začíná zjišťovat, zda je možné palmu na původní místo vysadit znovu. To zatím nikdo neměl šanci zjistit, protože první plantáže vznikaly kolem roku 1990. Pokud se zjistí, že výnosnost nových rostlin bude pod 50 procent, tak se podle mě plantáže znovu zakládat nebudou a vznikne tam zelená poušť, indonéská savana. V Indonésii totiž nikdo neřeší, že uměle regulované vodní toky se nedokážou vrátit do původního stavu, navíc mezitím dojde k odplavení všech živin z půdy a naopak k naplavení všech chemických hnojiv do vod," varuje Tomáš Ouhel, zakladatel neziskovky ISCP (Indonesian Species Conservation Program) a spoluzakladatel České koalice pro ochranu biodiverzity (CCBC).

Lék? Polévka z kaloně

Masivní požáry mohou mít navíc devastující, i když na první pohled neviditelné dopady na populace jednotlivých zvířecích druhů. Ředitel liberecké zoo upozorňuje, že jednou z velkých překážek ochrany fauny v Asii obecně je zdejší medicína. „V Indonésii se tradičně na respirační problémy ‚používá' polévka z kaloňů. Teď si představte, že jejich přirozený habitat je v plamenech a vedle toho rapidně narostl počet Indonésanů s akutními respiračními problémy. To může vyvolat veliký tlak a populace kaloňů může být naprosto zdecimovaná. A další podobná propojení ani nedokážeme domyslet," uvádí David Nejedlo.

Oběťmi jsou samozřejmě také lidé. Už v roce 2012 publikoval vědecký tým z Menzies Research Institute působící na Univerzitě v Tasmánii studii, která odhadla, že kvůli onemocněním způsobenými kouřem z požárů v jihovýchodní Asii ročně předčasně zemře 110 tisíc lidí. Úřady na ostrově Sumatra a v části Kalimantanu hlásily podle lokálních médií letos už na konci září více než 75 tisíc lidí s akutní respirační virovou infekcí. Kouř a s ním spojená špatná smogová situace navíc letos mimořádně zasáhly i okolní země – nejen sousední Singapur a Malajsii, ale dokonce i část Thajska a Filipín.

Podle spekulací ale Indonésie nepřistupuje k hašení ohňů aktivně, protože jednak vzájemné vztahy s Malajsií nejsou zrovna ideální a zároveň velkou část palmových plantáží na Sumatře nebo Borneu vlastní korporace se sídlem právě na malajském poloostrově. Ohně v Indonésii přímo zabily nejméně 19 lidí, další oběti jsou zřejmě schované ve statistikách dopravních nehod kvůli velmi špatné viditelnosti. Indonéská vláda povolala k hašení tisíce hasičů a policistů a vyslala do postižených provincií dvě desítky vrtulníků, ale výrazné zlepšení situace přinesly na konci října a v listopadu až deště.

Politický problém

„Vypalování pralesa není problém, který můžete vyřešit rychle," obhajoval svou politiku v září v rozhovoru pro BBC nový prezident země Joko Widodo. Kritizován je nejen za pomalou reakci na přírodní katastrofu, ale také za tolerovaný klientelismus politiků napojených na korporace obchodující s palmovým olejem.

„Vláda by se měla zasadit, aby se zlepšila životní úroveň místních lidí. Z pralesa dneska profitují jenom firmy a vláda, místní lidé z něj nemají nic," uvedl v rozhovoru pro Dotyk Rudianto Sembiring, ochranář z neziskovky Indonesian Species Conservation Program působící na Sumatře. Podle jeho informací už by ministr zemědělství a životního prostředí nově neměl licence na využívání pralesa vydávat velkým korporacím a zároveň by nelegální vypalování mělo být trestáno vysokými pokutami (viz rozhovor Když spálíte prales, zůstane poušť).

Při detailním pohledu na příčiny odlesňování a vypalování džungle nicméně nelze jako „ty zlé" vnímat pouze nadnárodní firmy, svůj podíl viny nesou i drobní zemědělci. Indonéská vláda dlouhodobě motivuje lidi, aby se přestěhovali z Jávy na jiné ostrovy, kde dostanou volnou půdu v podobě části pralesa. Ačkoli totiž Jáva zabírá pouze osm procent rozlohy země (tedy 150 tisíc km2), žije tady polovina z 250milionové populace. Nejjednodušší, nejrychlejší a tradičně zažitý nástroj, jak prales přetvořit v zemědělsky využitelné území, je oheň.

Tradiční české? S palmovým tukem

Za nevratné změny zelených plic Asie a masivní vysazování palmy olejné je částečně odpovědný i evropský spotřebitel, jelikož Evropa je po Indii druhým největším importérem palmového oleje. Mezi roky 2006 a 2012 zvedla EU jeho spotřebu o 40 procent. Ruku v ruce s globálním trhem teď přichází i globální odpovědnost. „Čím dál tím víc věřím, že klíč k řešení problému je na straně spotřebitele," uvádí v dokumentu Zelená poušť český zoolog a ochranář Stanislav Lhota.

Od letošního ledna musí už výrobci na obalech povinně uvádět, zda výrobek obsahuje palmový olej, už ho nemůžou maskovat označením rostlinné oleje. Jiná je situace v kosmetickém průmyslu, kde se deriváty z palmového oleje mohou skrývat za třema desítkami různých odborně znějících sloučenin. Například přidáním hydroxidu sodného do oleje vznikne sůl Sodium Kernelate. „Doufám, že se to do budoucna změní. Už existují nějaké návrhy na revizi evropské směrnice. Pochybuju ale, že se to stihne v roce 2016," dodává Tomáš Ouhel.

Na vzrůstající povědomí o škodlivosti palmového oleje – nejen pro životní prostředí, ale i pro zdraví konzumentů (ve srovnání třeba s řepkovým obsahuje násobně větší množství rizikových nasycených mastných kyselin) – zareagovali i někteří výrobci. Poté, co i žáci základních škol podepisovali petice, že nebudou jíst brumíky z palmového oleje, protože „máme rádi orangutany", nahradila firma Opavia složku směsí řepkového a slunečnicového oleje. Podobně i brambůrky Bohemia Chips už nejsou smažené na extraktu z plodů palmy olejné. Pečivo a sušenky bez oleje z palem dodává na trh třeba Biopekárna Zemanka.

Olej pravděpodobně z Indonésie nebo Malajsie nicméně najdete třeba v Pravých hořických trubičkách, které se chlubí i chráněným zeměpisným označením a svůj „objev" datují až do roku 1812. „Dříve byl naší firmou používán plně ztužený rostlinný tuk (mix z oleje řepkového, slunečnicového a palmového), který však obsahoval vysoké hodnoty transmastných kyselin (TFA). Ty se se podílejí na zvýšení hladiny cholesterolu v krvi a mají negativní vliv na náš srdečně-cévní systém. Od roku 2007 nakupujeme od švédského partnera zdravější frakcionovaný palmový tuk výhradně s certifikací RSPO," vysvětluje obchodní ředitel Jaromír Topolský.

Certifikát je jen papír

Právě certifikace RSPO by měla zaručit šetrnou a dlouhodobě udržitelnou zemědělskou produkci i adekvátní pracovní podmínky pro zaměstnance plantáží. I tuto spotřebitelskou ochranu však lze obejít a ochranáři evidují několik firem, které tuto záruku zneužívají. „Sice existují certifikace, ale když pak jdete přímo na místo, tak zjistíte, že má-li se někde dle nařízení uchovat na plantáži nějaké reziduum pralesa, je to někde v koutě nebo v korytě řeky, kde by palmy stejně nešly zasadit. To, co je na papíře, ale firmy teoreticky splní," namítá ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.

Podle něj by měl vzniknout rozumný tlak na spotřebitele i výrobce potravin a kosmetiky, aby se spotřeba palmového oleje postupně eliminovala a abychom se ve střední Evropě vrátili k našim lokálním zdrojům. Abychom nejedli olej dovážený přes půl zeměkoule, zatímco vlastní třeba z řepkového pole za městem pálíme v autech.