Zakletá česká nafta aneb Nekonečný příběh Viktoriagruppe

21. červenec 2016 četba na 13 minut

Foto: red

Dlouho nedobytnou naftu za více než 1,2 miliardy korun, určenou pro strategické rezervy státu, si konečně česká strana bude moci z bavorských skladů v Kraillingu odvézt. Tak alespoň zní „finální“ dohoda, podepsaná zúčastněnými počátkem července. Jenže kauza, vyvolaná krachem společnosti Viktoriagruppe, tím pořád nekončí.

Jednak ještě nafta není v Česku. Za druhé se insolvenční správce o její vlastnictví ještě může soudit. A především stále není jasné, kdo za celou neblahou smlouvou s firmou Viktoriagruppe, která pro Česko strategické zásoby nafty s tak podivným výsledkem „opatrovala“, reálně stojí.

„Udělali jsme zatím maximum možného, poslední dohoda je nadějná. Ale vyhráno ještě zdaleka nemáme, protihráči bývají vždy o nějaký ten krok napřed,“ mírní předseda Správy státních hmotných rezerv (SSHR) Pavel Švagr příliš nadšený optimismus většiny médií po podpisu třístranné smlouvy, která teoreticky může „boj“ o získání české nafty ukončit. Také premiér Bohuslav Sobotka dosažení dohody ocenil, ale s tím, že případ ještě neskončil.

Připomeňme, v čem dohoda spočívá: Viktoriagruppe skladovala v Bavorsku pro SSHR zhruba 80 milionů litrů nafty, předloni se ale překvapivě dostala do insolvence. Německý insolvenční správce následně zpochybnil, že nafta je majetkem českého státu.

Součástí zhruba osmdesátistránkové dohody je ovšem také možnost stran od smlouvy za určitých podmínek odstoupit.

Až po mnoha peripetiích nyní správce vybral kupce pro skladový areál v bavorském Kraillingu (německou firmu Krailling Oils napojenou na přerovský podnik Fau). Vzápětí správce, zástupci Krailling Oils a SSHR uzavřeli dohodu jak vše vypořádat. Nový majitel skladu má do dvou měsíců opravit vlečku, která je k vyskladnění nafty nutná, a pak se surovina začne vozit do Česka.

Součástí zhruba osmdesátistránkové dohody je ovšem také možnost stran od smlouvy za určitých podmínek odstoupit. A rovněž podmínka insolvenčního správce, že stále neuznává naftu za majetek českého státu, ale naopak může Česko v průběhu 18 měsíců od podpisu dohody ještě kvůli tomu žalovat.

Hra na majitele

U německé notářky všemi třemi zúčastněnými stranami stvrzená dohoda se zdá zaručovat, že řešení vleklého sporu je opravdu ve finále. Vzhledem k tomu, že německý správce zpočátku nárok Česka na naftu naprosto zpochybňoval, a letos na jaře sice přišel s návrhem pro SSHR si naftu odvézt, ale v technicky naprosto nesplnitelném termínu, je současný vývoj skutečně zásadním posunem. Proč se tedy naplno neradovat, a co myslí šéf správy Pavel Švagr tím, že „protihráči jsou vždy o něco napřed"?

Odpovědi hledejme v zákulisí kauzy.

Česká strana celou dobu argumentovala a argumentuje tím, že pokud jde o vlastnictví nafty v Kraillingu, je to jednoznačně majetek SSHR. To ovšem německý insolvenční správce Mirko Möllen na základně svých informací odmítal, a dosud odmítá uznat.

„Rozhodující by přitom bylo, kdyby sami zástupci Viktoriagruppe potvrdili, že naftu pro SSHR pouze skladovali a že je majetkem českého státu," uvedl před časem pro Dotyk jeden ze státních úředníků, s případem zevrubně seznámený.

Jenže zástupci Viktorky podle všeho hráli své hry, a to jak vůči státu, tak zřejmě i sami mezi sebou. Pokud jde o stát – tím, že jednoznačně státní vlastnictví nepotvrdili, ho drželi (a možná drží stále) v šachu. Jejich trumf přitom zřejmě pořád ztrácí na síle, nicméně existuje.

Další věc je, že v době po vyhlášení insolvence na Viktoriagruppe (rok 2014) se majitelé začali o vlastnictví této firmy přetahovat. Nejprve za ni vystupoval podnikatel Petr Malý. Loni však najednou správa rezerv dostala oznámení, že rozhodnutím soudu (Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře) je skutečným majitelem Viktoriagruppe jiný podnikatel, Rostislav Halášek. A to už od konce roku 2013, a proto mají být neplatné veškeré následné kroky Petra Malého, který až roku 2014 vyhlásil na „svou" Viktoriagruppe inslovenci…

Ani SSHR, ani správce Mirko Möllen v určité chvílí nevěděli, s kým vlastně jednat.

Tyto obraty zpomalovaly řešení celé kauzy. Ani SSHR, ani správce Mirko Möllen v určité chvílí nevěděli, s kým vlastně jednat. Když Dotyk v minulosti hovořil s aktéry případu (vesměs státními úředníky, druhá strana byla na informace skoupá), otevřeně přiznávali, že dění ve Viktoriagruppe rozklíčovat neumějí.

O co firma mohla hrát, je i teď předmětem spekulací. Asi o čas – kontroly v Kraillingu například až postupně zjišťovaly, že část nafty ve skladech chybí, resp. může být i spor o kvalitu toho, co v nádržích opravdu je.

Druhým důvodem, o němž se v kuloárech hovoří, mohl být záměr oddálit řešení kauzy do chvíle, než se připraví „správný" kupec pro sklady v Kraillingu. A toho právě nyní insolvenční správce vybral.

Pitr a Babiš

O sklady v bavorském Kraillingu projevovali různí podnikatelé zájem už v uplynulých měsících a objevovala se mezi nimi zajímavá jména. Přestože jde o sklady v Německu, šlo v zásadě o zájemce z Česka (případně Slovenska), což také nasvědčuje možnosti, že kroky lidí spjatých s Viktoriagruppe jsou od počátku řízeny určitým plánem.

Média informovala, že kolem skladů krouží například slovenský miliardář Braňo Prieložný – přesněji jeho spolupracovník Ján Tušim. To je bývalý šéf slovenských státních hmotných rezerv. Zájem údajně projevoval také finančník Igor Rattaj (stejně jako svého času Prieložný i on jistou dobu spolupracoval s J&T) nebo další slovenský podnikatel Pavol Krúpa.

Nyní už víme, jak vše dopadlo, a koncovka je také zajímavá. Sklady v Bavorsku má získat tamní firma Krailling Oils, propojená ovšem, například přes osobu jednatele Vojtěcha Csabiho, s přerovskou společností Fau. Csabi byl uzavírání smlouvy přítomen, a to na stejné straně jako advokátka Kateřina Radostová, již některá média spojují s podnikatelem Tomášem Pitrem.

Pokud by se vazby na Pitra, který si dříve odpykal trest za daňové podvody, ukázaly opodstatněné, byla by to celkem pikantní záležitost. Jak známo, za své dřívější aktivity (především úspěšnou snahu ovládnout ústeckou formu Setuza), ale i pozdější podnikání v biopalivech je Pitr považován za velkého soupeře současného vicepremiéra, ministra financí a majitele impéria Agrofert Andreje Babiše.

Je přitom faktem, že přerovská firma Fau působí v areálu podniku Precheza – a ten patří do Babišova Agrofertu. S největší pravděpodobností jde o kouzlo nechtěného – nepřičítáme Andreji Babišovi aktivitu v kauze Viktoriagruppe, ani nejsou zřejmé informace o podnikání Tomáše Pitra v této věci. Nicméně bude zajímavé sledovat, kdo a jak bude se sklady v Kraillingu dál nakládat.

„Nám nepřísluší řešit, kdo je novým majitelem skladů nebo kdo za ním stojí. Naším cílem je získat naftu zpět a zachránit tím České republice strategické rezervy a peníze," komentuje zmíněné spekulace předseda správy Pavel Švagr.

Vyšetřování pokračuje, zapomeňte

Jak vidno, v případu Viktoriagruppe a české nafty v Německu je stále více otazníků než odpovědí. A to jsme ještě nezmínili hlavní záhadu: Jak vůbec stát mohl tak podivnou smlouvu o ochraňování strategických zásob podepsat, a kdo byl v pozadí celé transakce.

„Skladovat strategické zásoby v zahraničí a neprověřovat důkladně obchodní partnery se zjevně nevyplatilo. S takovou praxí pochopitelně do budoucna nepočítáme," říká jasně současný šéf SSHR Pavel Švagr, který kauzu Viktoriagruppe zdědil po svých předchůdcích.

Smlouvu s Viktoriagruppe, že pro stát bude od roku 2010 ochraňovat naftu v Německu, podepsal tehdejší šéf správy Ladislav Zabo (řídil tuto instituci v letech 2007 až 2011). Vzápětí se v médiích začalo hovořit o tom, že není jasné, kdo je skutečným majitelem Viktoriagruppe – což je v případě partnera ochraňujícího klíčové státní zásoby dvojnásob podivné. Přiznávali to tehdy například i ministři průmyslu a obchodu za ODS Martin Kocourek či jeho nástupce Martin Kuba. „Pověřil jsem proto ředitele správy pana Zaba, aby mi informaci o skutečných majitelích firmy zjistil," prohlásil tehdy Kocourek.

Odvoz nafty z českých skladů ViktoriagruppeOdvoz nafty z českých skladů ViktoriagruppeAutor: SSHR

Dotyční ministři i celá vláda se ale asi spokojili s tím, že v obchodním rejstříku bylo za Viktoriagruppe pochopitelně nějaké jméno zapsáno – a dál nic nezkoumali. Nebo zkoumat nechtěli či dokonce tuhle informaci tajili?

Partnerství státu s Viktoriagruppe totiž začalo „smrdět" dávno předtím, než vyhřezl problém s insolvencí a nedobytností nafty v Německu. Už zhruba před pěti lety tisk upozorňoval na to, že smlouvy SSHR s touto firmou jsou pro stát nevýhodné. Tehdejší úředníci správy navíc ani nevyužili možnosti ve smlouvě dané, když firmě odpustili pokutu za nedodržování podmínek. Není divu, že se začaly množil nejrůznější pověsti – za Viktoriagruppe měl stát ruský kapitál, jindy podnikatelé napojení na tehdy silnou ODS, na zbrojní průmysl, na tajné služby…

Vyjasnění navíc ztěžovalo to, že SSHR nemá svého „zodpovědného ministra". Její činnost řídí a kontroluje vláda jako celek. S jakým výsledkem, to případ Viktoriagruppe ukazuje velmi názorně.

Šance, že by se veřejnost někdy dozvěděla více o okolnostech uzavření smlouvy, se zdá mizivá. Už předloni šéf správy Pavel Švagr podal v této věci trestní oznámení na neznámého pachatele.

Šance, že by se veřejnost někdy dozvěděla více o okolnostech uzavření smlouvy, se zdá mizivá.

Mluvčí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Jaroslav Ibehej však Dotyku pouze sdělil, že informace poskytne pouze vrchní státní zastupitelství v Praze. Aktuální vyjádření státního zástupce Tomáše Minxe povzbudivé není. Potvrdil jen, že vztahy SSHR a Viktoriagruppe se prověřují od roku 2014, podrobnější konkrétní informace o průběhu však nemůže říci. „Dále sděluji, že jsem v souvislosti se společností Viktoriagruppe Aktiengesellschaft v poslední době nezaznamenal podání trestního oznámení," dodal ještě.

Pokus provětrat kauzu učinilo i ministerstvo financí. „Na základě oznámení finanční správy i vlastního šetření zahájila celní správa úkony trestního řízení směřující k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Z jeho spáchání byly podezřelé dosud neustanovené osoby jednající za obchodní společnost Viktoriagruppe. 

Trestní řízení bylo vedeno za součinnosti s policií, věc však nakonec byla pravomocně dne 26. 2. 2016 odložena," sdělil Dotyku Jakub Vintrlík z odboru komunikace ministerstva.

Smutný výsledek kauzy, v níž šlo a stále ještě jde o stamiliony korun a potenciální ohrožení bezpečnosti České republiky.

Jak šel čas: kauza Viktoriagruppe

  • 2004: Viktoriagruppe uzavřela se SSHR smlouvu o skladování a obměně části nafty, kterou musí mít stát pro krizové situace.
  • 2010: tato smlouva byla rozšířena o možnost skladovat naftu také v Německu, v Kraillingu měla být nafta odpovídající české spotřebě zhruba na dva dny (celkové strategické zásoby ČR jsou asi na 90 dní).
  • 2014: Viktoriagruppe se překvapivě dostala do finančních problémů, v prosinci toho roku sama sebe poslala do úpadku. SSHR tehdy stáhl naftu ze skladů Viktoriagruppe, které byly v Česku. Německý insolvenční správce Mirko Möllen následně zpochybnil to, že nafta v Kraillingu patří Česku. Hodnota nafty a k tomu připočtené další pohledávky státu za Viktoriagruppe přitom dosahují souhrnné výše kolem 1,8 miliardy korun.
  • únor 2016: správce Mirko Möllen prohlásil, že SSHR si naftu může do 30. dubna odvézt, a dodal, že i pak si vyhrazuje právo Česko žalovat kvůli vlastnictví nafty. Termín odvozu byl ovšem technicky naprosto nesplnitelný.
  • červenec 2016: insolvenční správce vybral ze zájemců o odkup skladů v Kraillingu firmu Krailling Oils, napojenou na přerovskou společnost Fau. Současně byla uzavřena třístranná smlouva mezi správcem, novým majitelem skladu a SSHR o tom, že Krailling Oils na vlastní náklady opraví vlečku a SSHR (prostřednictvím státní firmy Čepro) si následně naftu odveze. Správce si vymínil ještě možnost žalovat Česko během následujících 18 měsíců o vlastnictví nafty, ale pokud tak neučiní, měla by být surovina definitivně přiznána České republice.