Sofia si hrála na zahrádce restaurace zrovna v době, kdy se blízko odehrávala policejní honička. Zvuk střelby byl hlasitý a rodiny, které byly v restauraci, rychle vyzvedly své děti z hrací plochy. Sofiiny rodiče chtěly udělat to samé.

"Křičela jsem 'Sofie, Sofie!'," vylíčila událost paní Fernandes. Ale její dcera neodpověděla. Sofiin otec hledal dceru uvnitř prolézačky, ale nebyla tam. Přešel na druhou stranu skluzavky a vylezl na ni. „Pak jsem uviděl svou dceru nehybnou, zkrvavenou. Vzal jsem ji odtamtud a běžel." Sofia byla střelena do tváře.

„Byl jsem zoufalý, když jsem tam viděl moji malou dceru. A cítil jsem bezmoc," líčí událost pan Fernandes, sám policista. „Jsem zvyklý na násilí kolem sebe, ale nikdy jsem si nemyslel, že se to stane mé dceři.'"

Přestřelky jsou součástí života v Riu.

Přes velmi přísné brazilské zákony o držení zbraní jich miliony skončí v rukou zločinců. Přísnější předpisy byly schváleny v roce 2004. Šlo o zákaz nošení zbraní na veřejnosti a kontrolu nezákonného vlastnictví. Ale podle místních aktivistů jsou nefunkční v boji s nelegálním obchodem a bandité byli do značné míry nedotčeni.

Důvody krvavých přestřelek se liší. Některé z nich jsou výsledkem střetů mezi znepřátelenými zločinci. Jiné ozbrojenými přepadeními, jako byla ta v Iraje. Ale lidskoprávní organizace tvrdí, že se vyskytují zejména při policejních operacích proti těžce ozbrojeným drogovým gangům v chudinských čtvrtích.

A civilisté se často ocitají v křížové palbě. „Tyto policejní operace jsou špatně plánovány. V mnoha případech se dějí za denního světla, v hustě obydlených oblastech, s použitím válečných zbraní," tvrdí Antonio Carlos Costa, prezident Rio de Paz, místní skupiny pro lidská práva.

Loni se výzkumníce Cecilia Oliveira, která pracuje pro Amnesty International, snažila dohledat spolehlivé údaje o přestřelekách v Riu. Ale počty bylo těžké najít kvůli neexistenci oficiálních statistik. Proto pomohla loni v červenci vytvořit Fogo Cruzado, aplikaci pomáhající hlásit střelbu v sousedství. Od jejího uvedení už si jí stáhlo na padesát tisíc lidí. Čísla ukazují pocit strachu, ve kterém miliony lidí ve městě žijí: od začátku fungování aplikace už proběhlo 2,517 oznámení, v průměru téměř 14 denně. Tyto zprávy zahrnovaly 539 mrtvých a 570 zraněných.

Většina upozornění pochází z chudých čtvrtí a chudinských slumů, zvaných favelas, míst notoricky známých pro jejich násilí. „Byla jsem šokována těmi čísly. Tato míra násilí je alarmující pro město, které není ve válečné zóně. A civilisté jsou nejvíce postiženi, jejich svoboda a lidská práva jsou systematicky porušována," říká k tomu paní Oliveira.

I ona vidí za přestřelkami špatné policejní operace proti zločincům. Zajímavé je, že podle údajů měly nejhůře zasažené oblastí společný profil. „Je naprosto jasné, že lidé ovlivněni tímto násilím jsou mladí a černí. Nevidíte tento typ policejních operací ve čtvrtích, které nejsou favelami."

Policie však vinu odmítá s tím, že její akce jsou „pečlivě plánované", aby nedošlo k obětem mezi civilisty: „Aby se zabránilo trestné činnosti, jsou potřeba systematické operace v místech, kde je opakující se trestní vlna. A střelba proti policistům při jejich vstupu do těchto oblastí má v mnoha případech za následek oběti na obou stranách," uvádí policisté ve svém prohlášení pro BBC.

Jenže násilí se z již stalo trpěnou nsoučástí živiota tohoto města. Operátor vlaků v Riu loni dokonce plánoval zastavit služby na jedné své lince kvůli střelbám vedle trati. Obchody a nemocnice také nejsou ušetřeny. V roce 2011 vtrhnul podezřelý z obchodu s drogami, který byl v přestřelce s policií, na místní veřejnou kliniku ve snaze schovat se a děsil pacienty uvnitř. Později byl zatčen a nikdo nebyl zraněn. Klinika však byla dočasně uzavřena kvůli nejistotě ohledně bezpečnosti.

Školy a univerzity v nebezpečných čtvrtí často musí rušit vyučování, někdy i na celé dny, což ovlivňuje tisíce studentů. V některých oblastech jsou učitelé a žáci cvičeni na to, jak se rychle schovat do úkrytu v případě přestřelek. Před dvěma lety byly přestřelky kolem některých školá v Mare - jedné z nejvíce násilných oblastí v Riu tak časté, že se učitelé rozhodli zkrátit výuku.

„Civilisté ve favelách se stanou obětťmi násilí často v jejich vlastních domech. Jsou nuceni žít za těchto podmínek, což je absurdní," tvrdí o tamní situaci Ivan Marques, výkonný ředitel skupiny pro lidská práva institutu Sou da Paz.
„Protidrogová politika v Brazílii si vybrala špatné řešení- militarizuje problém. A toto je jen vedlejší účinek této války mezi policií a organizovaným zločinem."

Zbloudilé kulky.

V roce 2003 seděla Luciana Novaes v kantýně v areálu její univerzity, která se nachází v severní části Ria vedle favely, když vypukla přestřelka mezi obchodníky s drogami a policií. Obchody poblíž zavřely kvůli násilí, ale univerzita ne. Bylo kolem devíti ráno. Novaes, které bylo v té době 19 let, měla zrovna přestávku mezi zkouškami, když jí zbloudilá kulka zasáhla do čelisti. Kulka pokračovala dál do obratlů, takže je nyní ochrnutá.

„Je to velmi složitá situace. Neexistuje bezpečný den, čas, ani místo. Byla jsem uvnitř univerzity když se to stalo. Lidé obvykle nechodí ven v noci, ale je to riskantní kdykoliv," popisuje Novaes.

V současnosti je stále závislá na umělé plicní ventilaci a na pomoci zdravotnického personálu ve dne i v noci. Podstupuje také dvě fyzioterapie každý den a dvě řečové terapie týdně - univerzita byla nakonec nucena zaplatit za její léčbu.

Loni pak byla ve svých 33 letech zvolena historicky první paraplegičkou ve funkci radní města Ria. Byla to taková novinka, že historická budova musela být přizpůsobena jejím potřebám. „To, v čem žijeme v je katastrofa," tvrdí dnes Novaes. „Lidé volají o pomoc."

Brazílie je podle zprávy OSN zemí s největším počtem úmrtí na zbloudilé kulky v Latinské Americe a karibské oblasti. Mezi roky 2014 a 2015 to čítá podle studie nejméně 98 mrtvých a 115 zraněných.

Nic nového pro obyvatele Ria. V roce 1990 byly incidenty se zbloudilými kulkami tak časté, že tehdejší starosta Cezar Maia památně řekl v novinovém rozhovoru, že město se stalo „tropickou Bosnou". Ještě znepokojivější čísla ukazuje statistika v případě dětských obětí. V posledních deseti letech jich ve městě zemřelo 31. Osmnáct z nich pak mezi lety 2015 a 2017.

„Střelby mají zničující dopad. Je tu celá generace, která žije v ohrožení že se dostanou do křížové palby," tvrdí již citovaný Costa, zabývající se lidskými právy. „A tato tragédie má svoji barvu a sociální třídu: nejčastěji postihuje nejchudší. Společnost to ignoruje, protože se to děje daleko od nejbohatších oblastí".

Jeho skupina alespoň uspořádala demonstraci se vzpomínáním na oběti zbloudilých kulek. Jména 31 zabitých dětí byla v lednu symbolicky umístěna na známé pláži Copacabana.