Česká vláda, jejímž je Andrej Babiš mocným členem, navzdory unijnímu odklonu dál prosazuje biopaliva z řepky, kukuřice či cukrovky. Po konkurentech Agrofertu, působících na biopalivářském poli, zároveň jde daňová kobra a další represivní složky státu. Palermo je třeba poklidit. A konkurenci zvlášť.
V květnu to bude pět let, co tehdejší prezident Václav Klaus vetoval zákon o ochraně ovzduší, čímž by rozmach biopaliv zazdil. Zavilý popírač klimatických změn měl totiž za to, že zákon životnímu prostředí nepomůže. Klaus včas varoval před tím, k čemu nyní dospívá i Evropská unie. A sice že biopaliva, vyráběná v chemičkách z polních plodin, nejsou tou správnou cestou a jejich podporu je záhodno okleštit.
Na Klausově vetu si rozčilený majitel Agrofertu tenkrát otestoval, jak snadno může dosáhnout svého. Babiš, do té doby skoupý na poskytování rozhovorů, přivolal pár novinářů, aby široké veřejnosti osvětlil blaho pramenící z bionafty. Zlobboval dostatečný počet poslanců a před sněmovnu povolal demonstrovat členy Agrární komory, kterou si jako největší zemědělec v podstatě platí. A biopaliva dostala zelenou.
Babišův nástup do politiky pak urychlilo jeho vzplanutí pro výrobu elektřiny z bioplynu. Nevyšlo mu totiž podle plánu, který nabourala firma ČEZ. Oligarcha už nikdy nechtěl být vydán napospas polostátnímu podniku, který si dovolil nepustit všechny jeho projektované bioplynové stanice do sítě. A Babišovi tím neumožnil vyrábět mnohem víc bohatě dotované elektřiny. Dnes už má na ČEZ jako ministr financí přímé páky.
Když jiná bionafta smrdí
Snad každému už došlo, že biopalivům konkurujícím jídlu odzvonilo. Jen ne české vládě. Europoslanci z výboru pro životní prostředí nyní zařadili zpátečku, když schválili omezení podpory pro bionaftu z řepky a bioetanol z cukrovky, obilí či kukuřice. Český kabinet ji razí dál. Ani nezastírá, že za pět let už plodiny potřebné pro biosložky do pohonných hmot zaberou desetinu zemědělské půdy v republice. A stát jim uštědří více než dvoumiliardovou podporu.
Kdo si ji nejvíce vychutná? Už nyní je s přehledem největším producentem biopaliv Babišův Agrofert. Ostatní, kteří mu fušují do byznysu s bionaftou, mají velký problém. Rozmazávají ho – čistě náhodou – Babišovy noviny. Do firmy Kratolia Trade, která v bývalém areálu Setuzy vyrábí metylester řepkového oleje (stejně jako Babišův Preol v blízkých Lovosicích), se zakousla daňová kobra. Přímého konkurenta Preolu podezřívá ze zapojení do karuselových daňových podvodů. Generální finanční ředitelství, jehož nadřízeným je ministerstvo financí, vydalo pro jistotu takzvaný zajišťovací příkaz ve výši 90 milionů korun. MF Dnes, která případ ventilovala, přitom vytáhla také Tomáše Pitra.
Už předtím přišla na řadu liberecká firma Oleo Chemical. „Podnikali velice podivně, navíc nebyli schopni zboží dodávat," prohlásil prostřednictvím svých médií Andrej Babiš. Vadilo mu také, že firma trh podrážela podezřele nízkými cenami.
Zajímavé je, že Oleo Chemical vyráběl bionaftu i z použitého fritovacího oleje. V předstihu se tedy vydal směrem, který EU – na rozdíl od bionafty z řepky – považuje za perspektivní.
Kauza Oleo Chemical aneb Začátek honu na Rittiga zněl titulek článku, uveřejněného v Babišových novinách loni v létě. Policisté nedávno ukončili vyšetřování případu. Trestně stíhaných je deset osob včetně Ivo Rittiga. Skupina byla údajně organizovaná a z firmy vyváděla peníze, což ještě bude posuzovat soud.
Důležitým odběratelem biopaliv je státní Čepro. I tam už má Andrej Babiš své lidi. A polí s ozimou řepkou je proti předešlému roku zase o krapet víc... Jednou věcí, na kterou ale bude Babiš vždycky krátký, byť by byl premiérem i prezidentem najednou, je cena ropy na světových trzích. „Zpropadená" ropa totiž skvěle zajetému byznysu s biopalivy vůbec nenahrává.