I když označíte falešnou zprávu popiskem, že její pravdivost zpochybňuje nezávislé ověření třetích stran, bude to mít to jen malý vliv na to, zda budou čtenáři považovat její titulek za skutečně nepravdivý.

Uvádí to studie Yaleovy univerzity, kterou jako první zveřejnil americký politicko-zpravodajský server Politico. Studie proběhla na vzorku 7,5 tisíce uživatelů sociálních sítí.

Označování nepravdivých zpráv nemá ten správný efekt

Podle výzkumu zvýšila existence "zpochybňovacích" tagů pravděpodobnost toho, že čtenáři správně posoudí titulek zprávy jako falešný, jen o 3,7 procentního bodu. Výzkumníci dokonce zjistili, že u některých skupin (ve Spojených státech se to podle výzkumu zvlášť týká Trumpových příznivců a dospělých do 26 let) mohou mít tyto tagy efekt úplně opačný - lidé díky nim tím spíš začnou falešným zprávám věřit.

Důvodem je to, že obrovské množství dezinformací, které zaplavuje sociální sítě, znemožňuje ověřovatelským skupinám, s nimiž Facebook spolupracuje (například Politifact, FactCheck.org a Snopes.com), označit každou nepravdivou zprávu. Když jsou pak označeny jen některé a ne všechny falešné zprávy, je pro Trumpovy podporovatele a pro lidi mladší 26 jednodušší uvěřit každé zprávě, která není výslovně označena - byť je rovněž nepravdivá. S odvoláním na svou studii to uvedli psychologové David Rand a Gordon Pennycook.

"Myslím, že na základě těchto výsledků se lze ptát, zda je správné ověřovací tagy vůbec používat," řekl Rand. Dále uvedl, že studie ukázala, že použití tagů o ověření faktů nemá na Facebooku žádný výrazný vliv. "Veškeré tyto zásahy mají jen malý efekt. Nezdá se, že by se podařilo v blízké době tento problém vyřešit, "řekl Rand.

Mluvčí Facebooku zpochybnil podle serveru Politico metodologii studie s tím, že proběhla formou internetového dotazování, a ne na platformě Facebooku. Dodal také, že ověřování faktů je jen jedním z více způsobů, jimiž Facebook bojuje proti fake news. Mezi další podle něj patří třeba "přerušení finančních příspěvků spammerům, vytváření nových produktů a pomoc lidem při informovaném výběru zpráv, které čtou a sdílejí".

Falešným zprávám věří víc příznivci Trumpa než Clintonové

Rozšiřování falešných zpráv v sociálních médiích - včetně úmyslně nepravdivých příběhů zaměřených na diskreditování politických kandidátů - budilo velké obavy zejména loni na podzim během americké prezidentské kampaně. Vypadá to, že sociální média dokážou etablovat příběhy jako nový a silný nástroj pro dezinformace, které mohou podkopat politický diskurs a dokonce vyvolat skutečné násilí. K tomu došlo, když jeden člověk ze Severní Karolíny začal střílet ve washingtonské pizzerii Comet Ping-Pong, protože uvěřil rozšířené spiklenecké teorii, že pizzerie je centrem spiknutí zneužívajícího děti, jemuž šéfuje Hillary Clintonová.

Podle Politico to nejdřív vypadalo, že externí ověřovatelé skutečnosti jsou dobrý nápad, protože vlastníci sociálních médií pak nemuseli rozhodovat sami, zda ten či onen příběh je či není falešný - což je odpovědnost, s níž je třeba nakládat mimořádně obezřetně a která budí obavy z cenzury.

Facebook uvedl, že se mu daří výskyt falešných zpráv postupně omezovat, ale podle Politico odmítl poskytnout k tomuto tvrzení jakékoli podklady. Skutečnost, že Facebook odmítl sdílet informace, zklamal některé dobrovolníky, kteří na ověřování faktů s firmou spolupracují. "Doufám, že zástupci Facebooku uvidí tuto studii a zjistí, že by jim víc příslušelo, aby data sdíleli," řekl Alexios Mantzarlis, ředitel mezinárodní sítě ověřovatelů faktů Poynter’s International Fact-Checking Network.

Také Rand uvedl, že by uvítal, kdyby Facebook sdílel více údajů, ale dodal, že není zřejmě, zda má právě ty informace, které řeší to, co on a Pennycook studovali. Facebook ví, kdo co sdílí a na co kliká, ale hodnota studie spočívá podle Randa v tom, že hodnotí, zda lidé skutečně věří falešným zprávám.

Studie zahrnovala více než 7,5 tisíce osob. Jedné kontrolní skupině výzkumníci ukázali 24 náhodně smíšených titulků zpráv, z nichž 12 bylo pravdivých a 12 falešných. Všechny byly vybrány ze zpráv a příběhů, které se sdílely na Facebooku v letech 2016 a 2017. Psychologové pak požádali účastníky, aby vyhodnotili jejich přesnost.

V této kontrolní skupině rozpoznalo správně pravdivé zprávy 59,2 procenta účastníků, zatímco falešným zprávám přisoudilo chybně pravdivost u 18,5 procenta účastníků.

Následně pak psychologové ukázali účastníkům výzkumu týchž 24 titulků, přičemž tentokrát označili šest z dvanácti falešných novinových zpráv jako "sporné".

V případě příznivců prezidenta Donalda Trumpa, přítomných v první zmíněné kontrolní skupině, měl tag "sporné" ten dopad, že o 2,9 procentního bodu vzrostla pravděpodobnost, že správně posoudí "sporný" příběh jako falešný, ale současně také stoupla o 1,8 procentního bodu pravděpodobnost, že jiný falešný příběh, neoznačený tagem, bude posouzen jako pravdivý. Pravděpodobnost správného označení pravdivých příběhů se pak zvýšila o 1,2 procentního bodu.

Podle těchto údajů to sice vypadá tak, že tagy alespoň trochu pomáhají, Randa ale podle jeho slov znepokojuje fakt, že neohlášených, a tedy neoznačených falešných zpráv je dnes už tolik, že jejich negativní dopad překonává jakýkoli přínos.

"Je mnohem jednodušší vyrábět falešné zprávy, než skutečně důsledně zjišťovat, co je falešné nebo ne," řekl Rand.

V případě příznivců Hillary Clintonové zvýšilo dodání tagů pravděpodobnost, že správně identifikují falešné zprávy, o 4,3 procentního bodu a pravděpodobnost správného rozpoznání pravdivých zpráv o 2,3 procentního bodu.

"Rozpor mezi příznivci Donalda Trumpa a Hillary Clintonové může zčásti vycházet z jejich přístupu k médiím," uvedl Rand. V rámci studie pak psychologové požádali účastníky výzkumu, aby na stupnici od 1 do 5 vyznačili, nakolik věří nezávislé kontrole třetích stran, hodnotící pravdivost faktů. Fanoušci Clintonové dosáhli v průměru čísla 3,1, Trumpovi obdivovatelé 2,4.

Nejzranitelnější jsou mladí lidé od 18 do 26

Nejvíc ale Randa s Pennycookem překvapily výsledky věkové skupiny od 18 do 25 let. V kontrolní skupině, která hodnotila zprávy bez toho, že by některé z nich byly označeny tagem, naletěla víc než čtvrtina dotazovaných mladých lidí falešných titulkům (21,1 procenta), zatímco skutečné příběhy správně rozpoznalo 57,1 procenta.

S použitím tagu se pravděpodobnost správné identifikace označené zprávy jako nepravdivé zvýšila o 3,1 procentního bodu, ale současně také o 4,4 procentního bodu vzrostla pravděpodobnost, že mladí lidé uvěří neoznačené falešné zprávě. Byla dokonce o 3,2 procenta vyšší než pravděpodobnost, že uvěří skutečně pravdivému titulku.

"Nejsem si jistý, čím to je způsobeno, ale znamená to, že máme opravdu velký problém," uvedl Rand. "Právě lidé z této cílové skupiny jsou při získávání informací nejvíc závislí na sociálních médiích a právě u nich je největší pravděpodobnost, že na ně označování nepravdivých zpráv neúčinkuje, jak má, a že na ně mají falešné zprávy velký dopad."

Podle jeho názoru mohou tyto výsledky souviset s tím, že u mladých lidí klesá důvěra v média. Rand ale dodal, že chce pokračovat ve výzkumu.

Facebook namítá: studii nedělali s našimi uživateli

Mluvčí Facebooku vydal prohlášení, v němž zdůraznil, že studie byla provedena pomocí webových stránek průzkumu, ne s každodenními uživateli Facebooku. "Šlo o výzkum typu opt-in, v němž platíte lidem za to, aby odpovídali na otázky průzkumu. Nešlo o údaje, které by byly získány od lidí, co skutečně používají Facebook," uvedl.

Rand potvrdil, že studii mohlo určitým způsobem ovlivnit to, že nevznikla v rámci facebookového "ekosystému", ale dodal, že účastníci nevědí předem, nač se jich budou výzkumníci ptát, a nemohou se na to nijak předpřipravit. "Existuje mnoho studií, které ukazují, že respondenti z webových stránek, které jsme použili - Amazon Mechanical Turk - jsou docela reprezentativní pro studium politických názorů," uvedl.

Alexios Mantzarlis z mezinárodní sítě ověřovatelů faktů Poynter’s International Fact-Checking Network dodal, že je-li falešný příběh ověřovateli označen, omezí software Facebooku jeho viditelnost a zpomalí jeho šíření. Podle Mantzarlise existuje ještě řada dalších otázek, které studie nezohlednila. Neumožnila například účastníkům proklikat se na články přinášející správná fakta k některým fake news, a neodpověděla na to, zda by taková možnost respondenty v jejich vnímání ovlivnila a jak.

Dodal ale také, že jakoukoli analýzu programů ověřujících fakta podporuje. "Je to přesně ten typ výzkumu, který potřebujeme," řekl. Jako možné řešení jednoho ze zmíněných problémů navrhl, aby Facebook uživatele víc vzdělával a víc jim vysvětloval, že ne všechny falešné příběhy mohou být označeny.

Ke zjištění, že i zmíněná označení mají jen malý dopad, Mantzarlis uvedl: "Každé procento je dobré a každé upřesnění faktů má svou hodnotu. Jistě, kdyby se zjistilo, že to má na ověřování faktů větší vliv, bylo by to povzbudivější. Ale protože jde o první výzkum na toto téma, nemyslím, že můžu říct, že to nestojí za to."