Nejprve přišla 90. léta plná chaosu a ekonomického rozkladu, poté následoval ekonomický boom let 1999 až 2012, tažený růstem cen komodit, a nakonec dlouhé období stagnace, trvající již čtvrtým rokem. Tak lze stručně popsat ekonomický vývoj od vzniku nezávislého Ruska v druhé polovině roku 1991.
První roky nezávislosti byly těžké. Inflace se pohybovala v řádu stovek procent a nešťastný model privatizace vedl k tomu, že lukrativní podniky si téměř zadarmo rozebrali budoucí oligarchové. Zapomenout nelze ani na rozmach kriminality a alkoholismu. Střední délka života ruských mužů je dodnes nižší než v Indii a Bangladéši.
Po prvních známkách oživení v roce 1997 nastal pád do další krize, kdy se do Ruska přenesla finanční panika z jihovýchodní Asie. Hrubý domácí produkt (HDP) opět v následujícím roce spadl o pět procent. Výkon ekonomiky mezi lety 1991 a 1998 celkem klesl o zhruba 30 procent.
V srpnu roku 1998 se Rusko nacházelo na hraně bankrotu. „Vláda musela devalvovat rubl a vyhlásit moratorium na splácení zahraničního dluhu. Krizí byly zasaženy i soukromé banky a velká část z nich v této době zkrachovala. Mnoho Rusů tehdy přišlo o většinu úspor," připomíná Pavel Havlíček z výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Šťastné roky s drahou ropou
Následující rok však přinesl zásadní obrat k lepšímu. „Počátky vlády prezidenta Vladimira Putina lze hodnotit jako období jisté stabilizace. Na jednu stranu upevňoval státní moc, na druhou stranu ale zaváděl i jistý pořádek do fungování ekonomiky, například daňové a celní reformy," připomíná Karel Svoboda, který vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zaměřuje se na hospodářské dějiny postsovětských zemí.
V minulém desetiletí se Rusko zařadilo mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa. Vysloužilo si dokonce místo ve čtveřici „zemí budoucnosti", známých pod zkratkou BRIC. Objem HDP na jednoho Rusa v tržních cenách narostl z 1893 dolarů v roce 2000 až na 15 tisíc dolarů v době vrcholu komoditního boomu v roce 2012.
Rusko: základní čísla
| 1995 | 2005 | 2015 | |
| Počet obyvatel (milionů) | 148,3 | 143,2 | 146,3 |
| HDP (miliard USD) | 334 | 815 | 1325 |
| HDP na obyvatele (USD) | 2255 | 5689 | 9055 |
| Inflace (%) | 197 | 12,7 | 15,5 |
| Míra nezaměstnanosti (%) | 8,5 | 7,1 | 5,6 |
| Veřejný dluh / HDP (%) | x | 14,9 | 17,7 |
Zdroj dat: MMF (loňská čísla zahrnují anektovaný Krym)
Reformní nadšení však postupně vyprchalo. Již od roku 2003 lze pozorovat návrat ke státem řízené ekonomice a k tendenci zestátňování klíčových oborů, zejména těžby ropy a plynu. Extrémním případem byl osud těžařské společnosti Jukos a jejího hlavního akcionáře Michaila Chodorkovského.
Růst ruské ekonomiky nicméně pokračoval, nahoru jej táhla zejména zdražující ropa. Téměř osmiprocentní pád HDP v roce 2009, kdy kulminovala globální finanční krize, se ukázal být jen krátkodobým výkyvem, který se podařilo rychle vynahradit. V posledních letech se však největší postsovětské zemi přestalo dařit.
Příliš dlouhá stagnace
Kde leží příčiny téměř čtyřleté ekonomické recese v Rusku? „Model založený na vývozu ropy a plynu se vyčerpal. To bylo vidět například již na faktu, že současná stagnace není záležitostí posledních dvou let, ale táhne se prakticky od konce roku 2012," upozornil Karel Svoboda.
Ekonom Vladimir Mau uvádí, že prokletím ruské ekonomiky je již od konce 70. let minulého století růst cen ropy a dalších komodit. Bývalý Sovětský svaz a později Rusko rezignovalo na snahu patřit ke světové špičce ve strojírenství, automobilovém či elektronickém průmyslu. Vývoz ropy a plynu totiž dlouho nabízel jednodušší cestu k přílivu „tvrdých" měn.
Struktura exportu Ruska proto dnes odpovídá spíše rozvojové zemi. Ropa, ropné produkty a zemní plyn mají téměř dvoutřetinový podíl na hodnotě vývozu, dále v pořadí následují železo a ocel, uhlí, nikl, hliník, diamanty a dříví. Navzdory všem modernizačním snahám zůstává ruský průmysl vesměs nekonkurenceschopný a ke světové špičce patří snad jen v oboru zbraní a jaderných elektráren.
Pohled na spouštěný 6. a rozestavěný 7. blok Novovoroněžské jaderné elektrárny.
Jaderná energetika patří mezi málo oblastí „hi-tech" průmyslu, v nichž Rusko vyniká. Fotografie zachycuje nyní spouštěný 6. blok a rozestavěný 7. blok Novovoroněžské jaderné elektrárny. Autor: Rosatom
V posledních letech se problémy dále hromadí. Po anexi ukrajinského Krymu v březnu 2014 přišly mezinárodní sankce, které ztížily Rusům přístup na světový finanční trh. Zřejmě nejvážnější ranou však byl pád cen ropy ze 105 dolarů za barel v polovině roku 2014 na pouhých 47 dolarů v lednu loňského roku. Od té doby se cena téměř nezměnila.
Kombinace levných komodit a mezinárodních sankcí způsobila pád hodnoty rublu. Ještě v polovině roku 2014 vycházel jeden dolar na 33 rublů, dnes je to dvojnásobek. Průvodním jevem této nejistoty je masivní odliv kapitálu z Ruska do zahraničí. Svého rekordu zřejmě dosáhl v roce 2014, kdy ze země odteklo 153 miliard dolarů.
Odliv kapitálu z Ruska
(údaje v miliardách dolarů za roky 2008 až 2014)
Autor: Wikimedia Commons
Dnešní Rusko: Čistky a odliv mozků
Některé signály naznačují, že ruská krize je hlubší, než se na první pohled zdá. Americká analytická firma Stratfor upozornila, že se z Ruska loni vystěhovalo rekordních 350 tisíc lidí. Jedná se doslova o „odliv mozků" – mezi odcházejícími lze nalézt hlavně lékaře, inženýry, vědce, manažery, podnikatele a učitele.
Napětí se z ekonomické oblasti přelévá do politiky. „V Ruské federaci před parlamentními volbami v září tohoto roku probíhá boj o moc v rámci silových složek. Také nejbližší okolí prezidenta Putina zaznamenalo rozsáhlé změny, na jejichž základě Putin upevnil svou moc," dodává Pavel Havlíček.
Vyjádření ruských ekonomických ministrů o „konci recese" se periodicky opakují, ale vytoužený obrat stále ještě nenastal. V druhém čtvrtletí výkon tamní ekonomiky klesl meziročně o 0,6 procenta. Nůžky mezi velmocenskými ambicemi Ruska a jeho ekonomickými možnostmi se tak stále rozevírají.