Vlak byl veden experimentálním prototypem elektrické lokomotivy Škoda z Plzně, dnes společnost Škoda Transportation. Její vývoj měl vyústit ve výrobu třetí generace elektrických lokomotiv v plzeňské lokomotivce. U ČSD a později u ČD byl prototyp označen 169.001-5.

Nová lokomotiva se od ostatních tehdejších lokomotiv v Československu odlišovala novým designem a výraznou červenou barvou. Inovace byly i v podvozcích a strojovně. Výraznou změnou byl zejména zcela nový asynchronní pohon, který posléze stál i za přezdívkou lokomotivy, kterou železničáři a železniční fanoušci začali označovat „asynchronem“.

Zdroj: Youtube

ČSD a později ČD měly experimentální prototyp pronajatý a zkoušely ho v provozu v čele různých typů vlaků od nákladních přes osobní po rychlíky. V době zkoušek do roku 1994 se objevily na většině elektrifikovaných tratí v Čechách.

Lokomotiva během testování vystřídala depa v Praze, Ústí nad Labem a Nymburce a jezdila na tratích z Prahy do Benešova či Kutné Hory, na rychlících z Prahy do Mostu nebo Děčína a dalších tratích.

V současnosti pohánějí moderní asynchronní motory všechny hnací vozidla dodávaná po vzniku Českých drah. Vybaveny jsou jimi jak elektrické jednotky CityElefant, RegioPanter a InterPanter, tak rychlovlaky Pendolino nebo moderní elektrické lokomotivy řady 380 Emil Zátopek nebo 193/383 Vectron, které používají společnosti ČD a ČD Cargo pro dopravu expresů i nákladních vlaků.