Pokud jste na Facebooku (a to asi jste, protože podle jeho statistiky z letošního prvního čtvrtletí je na něm 4,8 milionu Čechů, tedy 59 procent lidí, kteří v Česku využívají internet), možná občas praktikujete následující zvyk: napíšete rychlý status, že v tolik a tolik se chystáte tam a tam třeba na oběd a zeptáte se, kdo se přidá. Což může mít i nádech dobrodružnosti, protože ne vždycky osobně znáte všechny lidi, které máte na sociální síti "v přátelích".
Zhruba stejně pravděpodobné ale je, že nic podobného nezkoušíte, protože vám internetová komunikace připadá přirozenější než mezilidská a lidi ze svého internetového okruhu osobně poznat ani netoužíte.
Ať tak či onak, tvůrci mobilních aplikací zde vycítili tržní příležitost: od června se na českých sociálních sítích rozběhla kampaň nové české mobilní aplikace ImpromptMe, která má "inspirovat lidi k setkávání se v reálném životě". Aplikaci vytvořila Andrea Knopová.
"Aplikace vás znovu vrátí do života. Osobní kontakt totiž žádná sociální síť nenahradí," tvrdí autorka ImpromptMe. Její produkt lze použít podobně jako onen výše zmíněný status na Facebooku: pokud si jej stáhnete do mobilu, můžete pak podle Knopové do aplikace zadat čas, kdy máte volno sejít se s někým nad šálkem čaje či u oběda, a počkat, kdo se ozve. Nebo naopak - pokud vám nečekaně odpadne schůzka, můžete díky aplikaci vyhledat někoho, kdo se právě pohybuje v okolí a také si s ním přes aplikaci domluvit rychlou schůzku třeba v nedaleké kavárně (některé partnerské podniky navíc poskytují na aplikaci slevu).
ImpromptMe je zatím bezplatně dostupná v Praze, její autorka ji chce v budoucnu zavést také v Londýně a v dalších evropských metropolích.
Podle marketingové specialistky Soni Uhrové, zakladatelky projektu Koučink srdcem, může aplikace prospět mladým lidem, kteří mají problémy s navazováním kontaktů mimo internet. "Schováváme se za své online profily, kde komunikujeme s desítkami a stovkami lidí denně, místo toho, abychom se raději zaměřili na komunikaci tváří v tvář. Sociální sítě ale nikdy neměly nahradit lidský kontakt, jejich úlohou bylo jej pouze zastoupit ve chvíli, kdy osobní komunikace nebyla možná," uvádí Uhrová.
Internetová komunikace začíná mít podle ní velký dopad zejména na generaci takzvaných mileniálů, tedy lidí ve věku zhruba od 15 do 35 let, kteří ještě vyrůstali „postaru", vědí, jaké to je, když jim rodiče před spaním vyprávějí pohádku, ale dnes přesto propadli online komunikaci, často na úkor reálných kontaktů.
"Navazování nových kontaktů je dnes paradoxně složitější, než kdykoli dříve, protože se soustředíme na kvantitu místo na kvalitu. Obrovská část prvotních seznámení se odehrává online, což je v pořádku. Problém ale nastává ve chvíli, kdy by mělo dojít k osobní interakci. Místo toho, abychom se nezávazně potkali v kavárně a během pár minut zjistili, jestli bude chemie fungovat, trávíme dny a často i měsíce chatováním. Není lepší zjistit hned, na čem vlastně jsme?" uzavírá Uhrová.