Říjen 2016. Takové je podle zjištění týdeníku Dotyk BYZNYS nejpravděpodobnější datum kolapsu těžařské skupiny New World Resources (NWR). Ta je známa jako vlastník společnosti OKD, která jako jediná v Česku dobývá černé uhlí a současně patří mezi největší zaměstnavatele v tuzemsku. Na zmíněné datum upozorňuje třeba analytik Komerční banky Josef Němý.

Nevyhnutelný pád?

V říjnu příštího roku bude NWR muset splatit úvěr ve výši 35 milionů eur. Pokud tak učiní, zůstane jí na účtu téměř jistě menší částka než 40 milionů eur požadovaná věřiteli. Po prolomení této hranice mohou držitelé dluhopisů požadovat předčasné splacení svých pohledávek. Pokud tak učiní, bankrot těžařské skupiny ovládané Zdeňkem Bakalou a skupinou zahraničních investorů okolo Petera Kadase bude nevyhnutelný. Jen v případě tolerantního přístupu věřitelů by se NWR mohlo udržet nad vodou o rok déle.

Na věřitelské ústupky, které by mohly životnost NWR prodloužit, však oslovení analytici moc nevěří. „Další kapitalizaci dluhu vidím jako velmi málo pravděpodobnou vzhledem k tomu, jak rychle se po poslední rekapitalizaci hospodářská situace společnosti zhoršila a jak negativní výhledy většina investorů má," zmínil hlavní analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Příští rok bude pro těžaře ještě náročnější než ten letošní. Jak upozornil analytik J&T Banky Bohumil Trampota, NWR má určité štěstí v tom, že stihlo prodat tři čtvrtiny letošní produkce koksovatelného uhlí již na počátku roku za slušnou cenu 93 eur za tunu.

Jenže od té doby cena tohoto typu černého uhlí klesla o třetinu. A tento propad se promítne do tržeb těžební skupiny v příštím roce. Česko by se tedy mělo začít chystat na obří bankrot, největší od přelomu století, kdy zkrachovala například Škoda Plzeň, ČKD či bankovní trojka IPB. Důlní podnik OKD zaměstnává přes 12 tisíc lidí, po započtení smluvních pracovníků a míst v navazujících firmách se podle odhadů jedná až o 25 tisíc pozic. Rychlé uzavření dolů by pro celou ostravskou oblast znamenalo ránu, z které by se jen těžko vzpamatovávala. Region může získat pět i více let k dobru, pokud aspoň část těžebních aktivit převezme nový vlastník, ať již soukromý, či státní.

Jiného vlastníka, prosím

Vlastníci OKD mezitím dál hrají svou hru o přežití. „V tomto kontextu NWR s OKD mimo jiné zahájily jednání s vládou o možnostech zajištění budoucí existence naší společnosti, aby mohla v Česku nadále fungovat. Cílem managementu není nic jiného, než sociálně zodpovědný a udržitelný výsledek pro všechny," uvedl před třemi týdny výkonný ředitel OKD Dale Ekmark. Jenže vládu tato nabídka příliš neoslovila. Vlastníci OKD se totiž přihlásili o čtyřmiliardovou dotaci, která by sloužila k pokrytí očekávané ztráty v příštím roce.

„Bankrotující firma, jejíž manažeři zcela selhali, nemůže dostat žádnou veřejnou podporu. Potřebují ji horníci a moravskoslezský region," reagoval ostře ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. O možné pomoci jednala též tripartita, jenže pomáhat společnosti NWR se nechce ministrům, průmyslníkům ani odborářům. Ministr Mládek se sice chce ještě se zástupci NWR na počátku ledna setkat, ale vývoj nezadržitelně směřuje k prodeji OKD nebo aspoň rentabilnějších dolů na Karvinsku jinému vlastníkovi.

Odběratelé: uhlí z Ostravska nahradíme

Týdeník Dotyk BYZNYS oslovil hlavní odběratele tuzemského černého uhlí, jak by na případný bankrot těžební skupiny reagovali. Zájem o odkup některého z dolů ale nemá ČEZ ani nikdo další. Někteří již chystají krizové plány, jak eventuální výpadek nahradit dovozem ze zahraničí. Skupina ČEZ, teplárny Veolia Energie CZ i hutní podniky již mají s importem polského, ale i ruského uhlí dlouholeté zkušenosti. „Zavřením dolů OKD ztratíme velmi kvalitní uhlí. Nicméně dodávky uhlí máme už nyní zajištěny i z Polska a dalších zemí," potvrzuje mluvčí Třineckých železáren Petra Jurásková.

Podobně reaguje i druhá velká ocelárna na severu Moravy. „V případě uzavření jsme připraveni nakupovat uhlí v Evropě – v Polsku již významnou část uhlí bez problémů nakupujeme –, ale i v zámoří," dodává mluvčí společnosti ArcelorMittal Ostrava Barbora Černá Dvořáková.

Pád cen a dluhy k tomu

Skupině NWR láme vaz propad cen uhlí na světových burzách, ale také nadměrné zadlužení. Nejprve k cenám. V lednu roku 2011 se na trhu platilo 142 dolarů za tunu australského energetického uhlí. To slouží – podobně jako typ Brent v případě ropy – jako základní vodítko pro určení ceny uhlí při transakcích po celém světě. Krátce poté začal nezadržitelný pád. V minulém týdnu se kontrakt s okamžitou dodávkou obchodoval za 52 dolarů. Pokud však kupující má zájem o palivo s dodávkou v roce 2017, cena klesá na zhruba 46 dolarů za tunu.

Za pádem cen je třeba hledat hlavně nadprodukci. Ve výhodě jsou země jako Austrálie, Kolumbie či USA, kde se černé uhlí těží v povrchových lomech. Levné uhlí ze zámoří doslova zaplavilo evropský trh a vytlačuje místní produkci.
Na příliv uhlí ze zahraničí si stěžuje také vedení OKD. „Obtížná je dynamika regionálního trhu s koksovatelným i energetickým uhlím. S domácí nadprodukcí na straně jedné a s agresivními cenami našich zahraničních konkurentů na straně druhé, které jsou navíc pod hranicí jejich výrobních nákladů," postěžoval si ředitel OKD Dale Ekmark.

Jenže důlní podnik stahují ke dnu také velké dluhy, které jsou nahromaděny v mateřském holdingu NWR. Jejich výše byla únosná v době, kdy se za tunu uhlí platilo přes sto dolarů, ale dnes už není. Před částečnou kapitalizací části dluhopisů v říjnu loňského roku celková výše závazků dosahovala 974 milionů eur, tedy zhruba 27 miliard korun. Ke konci letošního září se jednalo o 520 milionů eur.

Konec uhelné Anglie i Porúří

Ať už si myslíme o vlastnících skupiny NWR cokoliv, bylo by chybou vytrhávat dění na Ostravsku z evropského kontextu. Hlubinná těžba černého uhlí končí kvůli ztrátovému provozu v celé Evropské unii. Bez ohledu na to, zda vlastníkem dolu jsou energetické a těžařské koncerny, finanční dravci, nebo státní podniky. V půli prosince britský UK Coal ukončil provoz posledního hlubinného uhelného dolu v ostrovním království. Ten se nacházel u obce Kellingley v Severním Yorkshiru a v poslední fázi zaměstnával 450 horníků. V provozu tak zůstávají už jen dva tucty menších povrchových dolů, které v součtu produkují okolo osmi milionů tun uhlí za rok.

Z českého pohledu je zajímavé i to, že britská vláda odmítla žádost UK Coalu o prodloužení těžby ve dvou posledních hlubinných dolech o tři roky. Kabinet Davida Camerona to odůvodnil tím, že s ohledem na požadované dotace ve výši 338 milionů liber (12,5 miliardy korun) se to nevyplatí. Britská ekonomika, která v 19. a 20. století doslova vyrostla na uhlí, si tak musí zvykat na nové časy. Totéž lze říci o Německu.

Černouhelný revír v Porúří býval motorem tamní ekonomiky, což dnes rychle přestává platit. Tři poslední doly, vlastněné nadací RAG, jsou těžce ztrátové a přežívají jen díky státním dotacím. Ty však musí být podle pravidel Evropské unie do konce roku 2018 odbourány. Letos v prosinci ukončí provoz důl Auguste Victoria, dva zbývající uzavřou své brány za tři roky. Uzavře se tím čtyřsetletá tradice těžby černého uhlí v Porúří.

Konec povolené státní podpory nejspíš pohřbí také poslední činné černouhelné doly ve Španělsku a Rumunsku. Maďaři svůj poslední důl uzavřeli před rokem. Jedinou zemí Evropské unie, kde má hlubinná těžba před sebou dlouhodobější perspektivu, tak zůstává Polsko. Právě přebytky od severního souseda by do budoucna mohly směřovat i do kotlů elektráren a koksárenských pecí v Moravskoslezském kraji.