Plány v oblasti snižování emisí skleníkových plynů nejen splníme, ale i překonáme, hlásí evropské země. Redukce emisí do konce desetiletí se bude dle poslední prognózy Evropské komise pohybovat okolo 27 procent, klimatičtí aktivisté ze sdružení Sandbag hovoří dokonce o 30procentní redukci.

Pokles však není zásluhou systému obchodování s emisními povolenkami, kterých se na trhu výrazný nadbytek. Jejich cena, kolísající okolo šesti eur za tunu vypuštěného oxidu uhličitého, tomu odpovídá.

Odklon od spalování uhlí a jiných fosilních paliv je tažen zcela jinými vlivy. Kromě boomu investic do obnovitelných zdrojů a energetické efektivity hraje významnou roli to, že mnoha zemím takříkajíc došla trpělivost.

Konec uhlí v Británii

Příkladem může být Velká Británie, která provozování uhelných elektráren rázně zadusila vysokou uhlíkovou daní. Její výše od loňského jara dosahuje 18 liber za tunu emisí skleníkových plynů. Od toho okamžiku se provozování těchto zařízení stalo ztrátovou záležitostí a provozovatelé je začali vyřazovat z provozu.

K dnešnímu dni tak zůstává ve Spojeném království v provozu posledních deset uhelných elektráren. Ale ani s jejich perspektivou to nevypadá dobře. Britská ministryně energetiky Amber Ruddová navrhla v loňském listopadu odstavení zbývajících uhelných bloků do roku 2025.

Rychlost odklonu od uhlí je zřejmá ze statistik o výrobě elektřiny. Uhlí, které ještě na počátku roku 2014 mělo skoro 38procentní podíl na pokrytí spotřeby elektřiny v ostrovním království, se v letošním čtvrtém kvartálu propadlo na pouhých 16 procent.

Britský model odchodu od uhlí je inspirací pro další evropské státy. Během příštího desetiletí zavřou poslední uhelné bloky také v Rakousku, Portugalsku a Finsku. Belgičané odstavili svou poslední uhelnou elektrárnu Langerlo letos ke konci března.

Češi i Němci zaostávají

Odlišnou strategii zvolila vláda Angely Merkelové v Německu. Její prioritou je odklon od výroby elektřiny z jádra, naopak spalování uhlí je považováno za menší zlo. Rok staré úvahy o zdanění výroby elektřiny z uhlí spolková vláda vzdala, jakmile vyšli nespokojení horníci a energetici do ulic.

Jediným konkrétním zásahem tak zůstává vynucený převod osmi nejstarších hnědouhelných bloků o výkonu 2700 megawattů do rezervy. Opatření schválené loni v říjnu mělo dopad na energetické skupiny RWE, Vattenfall a také na český holding EPH vedený Danielem Křetínským. EPH bude muset již letos na podzim převést do rezervy uhelnou elektrárnu Helmstedt v Dolním Sasku.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že české ministerstvo průmyslu a obchodu prosazovalo v minulých letech zpoplatnění nízkoúčinného spalování hnědého uhlí v elektrárnách a teplárnách. Uhelné a elektrárenské lobby se však podařilo tento návrh oddálit a nakonec ze zákona zcela vytěsnit.

Každý svou cestou

Odklon od uhlí způsobuje, že se přetlak na trhu emisních povolenek dále stupňuje a podkopává jeho smysl. Evropská unie taktéž doplácí na fakt, že k dosažení cílové 20procentní redukce emisí používá příliš mnoho nástrojů. Systém ETS nefunguje dohromady se zvýhodňováním obnovitelných zdrojů energie a s tlakem na snižování spotřeby energií.

A bude hůř. Francouzům došla trpělivost a rozhodli se zavést uhlíkovou daň po britském vzoru. Další země o takové možnosti uvažují. Evropská jednota v boji s globální změnou klimatu se postupně drolí a každá země, která to myslí se snižováním emisí vážně, začíná hledat vlastní cestu.