Havana před rokem 1959: drogy, prostituce, kasina, bary. Rum teče proudem a podnikatelé, vojáci, dobrodruzi, politici, mafiáni kouří doutníky a užívají si ve vykřičených domech.

To skončilo s nástupem Fidela Castra k moci. Pozemková reforma, po které stát znárodnil statisíce hektarů půdy nebo rafinérie, potlačení politické opozice nebo omezení lidských svobod. To je jen krátký výčet „změn", které Líder Máximo (Nejvyšší vůdce) nebo mezi Kubánci přezdívaný El Caballo (Kůň) v čele země nastolil.

V roce 1961 se otevřeně přiklonil k socialistickému bloku, což po čase vedlo k uvalení hospodářského embarga ze strany USA.

Znárodnění amerického majetku
Fidel Castro v roce 1960 znárodnil rafinérie ovládané americkými korporacemi Esso a Standard Oil, protože nechtěly zpracovat ropu dovezenou ze SSSR. Američané následně odmítli importovat cukrovou třtinu z Kuby. Castro poté znárodnil ostatní majetek na Kubě, včetně bank a zpracovatelů cukrové třtiny. USA jako odvetu zakázaly export zboží na Kubu kromě potravin a léků. Kuba v říjnu 1960 znárodnila 383 soukromých farem a také dalších 166 amerických firem, včetně Coca-Coly a obchodního řetězce Sears.

Fidel Castro Kubě vládl nepřetržitě až do roku 2006 a nebýt nemoci, tak by vydržel ještě déle. Nicméně „otěže" zůstaly v rodině, když v čele státu stanul jeho o pět let mladší bratr Raúl.

Podle mnohých však Fidel i nadále z ústraní „tahá za nitky", přestože se na veřejnosti v posledních dvou letech téměř neobjevil.

Čas si přijde i pro mě

Výjimkou byl letošní duben, kdy se objevil na sjezdu Kubánské komunistické strany. V modré bundě značky Adidas (namísto obvyklé zelené uniformy, kterou byl proslulý) přednesl projev: „Může to být naposledy, co v tomto sálu mluvím. Brzy mi bude devadesát. Brzy budu jako všichni ostatní. Čas si přijde pro nás všechny."

Video: Záznam projevu Fidela Castra z letošního dubna na sjezdu komunistické strany

Zdroj: Youtube

„Myšlenky kubánských komunistů přežijí jako důkaz toho, že pokud se na nich pracuje se zapálením, tak mohou vyprodukovat jak duševní, tak fyzickou potravu pro lidi," dodal vzápětí Castro, který právě tuto sobotu 13. srpna oslaví 90 let. A řeč uzavřel se slovy, že je to možná naposledy, co mluví, což vyvolalo bouřlivý aplaus více než tisícovky delegátů a hostů sjezdu a u některých i slzy.

Na tomtéž sjezdu promluvil i Raúl, který byl znovzvolen do čela strany. Podle něj je nutné nadále udržovat vládu jedné strany, nicméně podpořil pozvolnou liberalizaci ekonomiky.

K té začal vzhlížet celý svět po letošní březnové návštěvě prezidenta USA Baracka Obamy na Kubě. První po 88 letech, kdy americký prezident na karibský ostrov zavítal.

Navzdory citelným posunům ve vztazích obou zemí a znatelnými snahami o ekonomické reformy však „potomci Castrovy revoluce" příliš se změnami nespěchají.

Jen menší projekty

Mnozí si v souvislosti s obnovením vztahů Američanů a Kubánců a ukončování hospodářského embarga kladou otázku, zda se může vrátit Kuba do stavu, v jakém se nacházela před Fidelem. Zatím ne, spíše se očekává rozvoj drobného podnikání, napsal před nedávnem magazín The Economist.

Podnikatelský rozvoj může odstartovat například boom levného ubytování v kubánských domácnostech přes server Airbnb. Jen od prosince 2014 na serveru, který zprostředkovává bydlení v soukromých bytech i domech po celém světě, přibylo na Kubě několik tisíc míst, kde se člověk může vyspat.

Magazín Fortune sice připomíná, že jedenáctimilionová země, kam ročně přijede přes 3,5 milionu turistů, není pro Airbnb takové „terno" jako třeba Mexiko či Brazílie, ale pro zprostředkovatele ubytování se přesto stala Kuba jednou z priorit rozvoje. „Očekáváme, že se Kuba stane jedním z našich největších trhů v Latinské Americe," netají své nadšení mluvčí společnosti.

Připojený ostrov svobody

Další z oblastí rychlého rozvoje na Kubě mají být telekomunikace. Podle Feliceho Gorordoa, spoluzakladatele iniciativy Roots of Hope, která má za cíl připojit obyčejné Kubánce k internetu, má nejnižší penetraci přístupu k internetu ze všech států na západní polokouli.

Podle statistik serveru Internet Lives Stats má na největším ostrově v Karibiku přístup k internetu zhruba třetina populace. Jak ale připomíná stanice BBC, internet je režimem cenzurován, a tak necenzurované připojení k internetu má zhruba jen 5 procent obyvatel.

5 %

Kubánců má necenzurovaný přístup k internetu.

Situace se však mění, i přesto, že jediným poskytovatelem přístupu k internetu je státem vlastněná společnost Etecsa. Ta během posledního roku spustila několik desítek wi-fi hotspotů v hlavním městě Havaně i několika dalších větších městech. K vidění jsou tak nyní celé rodiny a skupiny lidí, které se v místech s wi-fi připojením pokoušejí spojit s příbuznými na Floridě či dalších částech světa.

Na druhou stranu telekomunikační společnost IDT z New Jersey zrušila dohodu o zřízení prvního přímého spojení mezi Kubou a USA s kubánskou státní telekomunikační firmou Etecsa. Jednání, jež trvala celé čtyři roky, vedla do ztracena, napsal týdeník The Economist.

Netflix šťastným vyvoleným

Větší firmy kubánský režim však zatím do země nepouští. Jedná se spíše o ojedinělé projekty. Kromě Airbnb to je například firma Netflix, která stojí za úspěšným seriálem House of Cards a streamuje další řadu seriálů a filmů. V únoru 2015 oznámila vstup na kubánský trh.

Ti ze šťastnějších Kubánců, kteří mají širokopásmové připojení, si službu objednali a okamžitě ze svých domácností udělali zpoplatněná soukromá kina, aby pokryli náklady.

Je to jeden z typických příkladů, kdy Kubánci za vzniklé situace ukazují, že mají podnikavého ducha. I když nejde o podnikání v tom smyslu, jak by si ho asi režim představoval, ale spíše právě důsledek tohoto režimu.

Přímé lety z USA

Dalším průlomem je, že z USA na Kubu byla obnovena pravidelná letecká doprava. Dohoda obou zemí uzavřená letos v únoru umožňuje až 110 letů denně mezi USA a Havanou a dalšími devíti destinacemi na karibském ostrově. Doposud letecké spojení existovalo jen formou charterové přepravy. V červnu pak americké ministerstvo dopravy ozámilo, že šest amerických leteckých společností ( American Airlines, Frontier, JetBlue, Silver Airways, Southwest Airlines a Sun Country) dostalo povolení pro 155 pravidelných letů na Kubu.

Kdy se ale oficiálně dostanou na karibský ostrov globální americké značky, je zatím ve hvězdách. Komunistické vládě pomyšlení, že si v centru Havany dáte u McDonald's Big Mac nebo u Starbucks kávu s karamelovou příchutí, nahání husí kůži. Jediné místo, kde tyhle a něktré další značky na Kubě jsou, je námořní základna Guantánamo, kde se k nim ale běžní Kubánci nedostanou.

Rozjezd většího byznysu na Kubě může být noční můrou kvůli neefektivní byrokracii a svévolnému rozhodování některých úředníků. Navíc je třeba podle některých právníků, jak připomenul týdeník The Economist, zaplatit alespoň část ze sedmi miliard dolarů americkým firmám a občanům za majetek, který Fidel Castro a jeho režim po roce 1959 Američanům znárodnili.

7 mld. USD

Takové mohou být majetkové nároky amerických firem i občanů za majetek znárodněný Castrovým režimem.
Zdroj: The Economist

A to by mohla být velká překážka pro rozvoj podnikání ve větším měřítku. Někteří podnikatelé stále mohou být bezdůvodně zadrženi a uvězněni bez soudu. I to prý vysvětluje, proč se zatím na „ostrov svobody" nehrnou ani jinak velmi expanzivní investoři z Číny.

Kubánský ekonomický motor na Floridě

Spíše se očekává, že se v následujících měsících podaří rozjezd menších rodinných podniků, které budou financovány kubánskými emigranty žijícími na Floridě. Ti dodají svým příbuzným potřebný kapitál, který ale nebude muset být nijak závratný, pro start podnikání.

Například městečko Hialeah nedaleko Miami je plné tzv. amerických Kubánců, jejichž komunita v tomto místě činí kolem milionu a půl lidí. Mnozí z nich již dříve finančně podporovali (načerno) své příbuzné na Kubě.

„Ne centrum Miami, ale Hialeah je ekonomickým motorem pro to, co se nyní děje na Kubě," tvrdí Carlos Loumiet, kubánsko-americký právník žijící v Miami. To, co dělali tito lidé ještě před uvolněním sankcí, teď mohou dělat legálně v daleko větší míře.

Nedostatek dolarů může nakonec kubánské komunisty donutit, že velkému americkému byznysu otevřou dveře.

Většinou se jedná o turistické agentury a firmy specializující se na zakládání malých firem a jejich převádění na jiné osoby. Nebo jde o obchody, které za pár dolarů prodávají oblečení, boty, a ty se pak pašují na Kubu.

O tom, v jaké kondici je kubánská ekonomika, vypovídá i to, že mezi „dovážené trháky" patří pytlíky s kamínky do zapalovačů, které se snadno pašují.

Nedostatek dolarů a situace nepodobná ekonomice venezuelské, která se potýká s nedostatkem spotřebního zboží z dovozu (od šampónů po hovězí maso), může nakonec kubánské komunisty donutit, že přece jen velkému americkému byznysu otevřou dveře.

Chceme investice za miliardy

Oficiálně chce kubánský režim do země dostat zahraniční investice. Umožňuje to zákon z března 2014. Ročně by chtěl režim přilákat přímé investice za 2,5 miliardy dolarů.

Američtí podnikatelé budou mít stejné zacházení, jako podnikatelé z ostatních zemí, tvrdí ministerstvo pro zahraniční obchod.

Ušmudlaná, ale poklidná atmosféra z Wendersova filmu Buena Vista Social Club by mohla ještě na Kubě nějakou dobu vydržet.

Kubánská vláda snížila zdanění firem z 30 procent na 15 a osvobozuje investory od placení daní prvních 8 let, jak ale upozornila agentura Reuters, platí to pouze pro firmy, které nejsou stoprocentně vlastněny zahraničími subjekty a vstupují do investic společně s kubánskou vládou. „Samotný zákon investice do země nepřitáhne," tvrdí Paolo Spadoni z Centra pro výzkum meziamerické politiky z New Orleansu.

Takže ušmudlaná, ale poklidná atmosféra z Wendersova dokumentu Buena Vista Social Club by mohla ještě na Kubě nějakou dobu vydržet, než vystřídá neonovou brutalitu v alkoholovém oparu z filmu Leaving Las Vegas.

user
user
František Novák Libor Akrman

Přihlášení

Rádi bychom znali důvod proč se nechcete přihlásit.