George Soros: Čtyři kroky nutné k záchraně Evropské unie

Nejistota ohledně dalšího směřování Evropské unie vzrostla poté, co se většina Britů v červnovém referendu vyslovila pro odchod své země ze společenství. Investor George Soros to považuje za ještě větší krizi, které EU čelí, než problém s migranty.

Světem se ihned začaly šířit obavy, že Británie bude jen první dominovou kostkou k totálnímu rozpadu EU. Vyhlídky na pokračování společného projektu navíc podkopávají další „drobnější" krize v čele s Itálií a jejím špatným bankovním sektorem.

Pozitivní impulz

Podle Sorose, který hlasitě vyjadřoval podporu táboru stoupenců setrvání Británie v Unii, se však naopak může brexit ukázat jako zásadní impulz ke stmelení EU.

„Dění, které následovalo po referendu, Britům ukázalo, co pro ně odchod z Unie bude znamenat," říká známý investor. Jakkoli byl brexit podle Sorose negativním překvapením, tak spontánní reakce po ohlášení výsledků referenda byla pozitivní. „Lidé na obou stranách – nejdůležitější je, že dokonce i lidé, kteří nevolili (většinou mladí lidé, pod 35 let věku) – byli zmobilizováni," tvrdí Soros.

Lídří EU by místo úvah o potrestání Britů měli pracovat na tom, jak nejlépe využít současnou situaci pro obnovu Unie.

Těžkosti, kterým nyní Británie bude čelit, podle něj ve zbylých zemích naopak mohou podpořit myšlenku evropské jednoty. A ta by se mohla rozšířit v ostatních státech Unie. Unie ale rozhodně nesmí zaspat. „Jsem přesvědčený, že důsledky brexitu přilákají stále více a více lidí, kteří se přidají k tomuto hnutí," věří investor.

Lídří EU by místo úvah o potrestání Britů měli podle něj pracovat na tom, jak nejlépe využít tuto situaci pro obnovu Unie. Tak, aby z ní vznikl klub, který bude země jako Spojené království nebo ty další, které uvažují o odchodu, naopak lákat k tomu, aby se připojily nebo prohloubily své členství.

Následující čtyři kroky jsou podle Sorose k záchraně evropské jednoty doslova nezbytné.

1. Rozlišování mezi eurozónou a EU

Je potřeba začít skutečně rozlišovat mezi eurozónou a Evropskou unií. Společenství zemí platících eurem by mělo mít společný rozpočet a společné ministerstvo financí, které by doplňovalo Evropskou centrální banku. Země, které nejsou součástí eurozóny, by ale zároveň neměly mít pocit, že jsou v politických jednáních odsunuté na druhou kolej.

2. Využití kreditu EU

Evropští političtí lídři se chovají přinejmenším nezodpovědně, když ignorují velmi příznivý kredit Evropské unie. Úvěrovou bonitu by EU mohla závidět leckterá země, je tedy nerozumné a nelogické ji v současné situaci nevyužít.

3. Posílení obrany

Opomíjeným esem v rukávu unie je Ukrajina, jejíž obyvatelé jsou ochotni za svoji vlast položit život. Brusel by si měl uvědomit, že odhodlání Ukrajinců, kteří by se rádi stali součástí EU, je nejcennější aktivum, se kterým může ve své zahraniční politice pracovat. EU a její členské státy neposkytují Ukrajině podporu, kterou si zaslouží (podpora USA je mnohem vetší).

4. Efektivní řešení uprchlické krize

Uprchlická krize, jejíž kořeny sahají až do roku 2010, kdy v arabských zemích odstartovala série masových demonstrací známá jako arabské jaro, je v současnosti největším problémem Evropské unie. Politici by proto měli napřít veškerou svou sílu tímto směrem a měli by se odstřihnout od neefektivních a nefungujících opatření na omezení neřízeného přílivu migrantů do EU.

Nyní si víc než kdy jindy musí ochránci EU najít cestu, aby jejich názory byly slyšet.

Pokud se Unie bude těmito kroky řídit, stane se podle Sorose organizací, jejíž součástí lidé budou chtít být. A v tomto bodě její změna – a rozšíření integrace – bude možná.

Pokud ale evropští lídří nedokážou nic prosadit, tak ti, kteří by chtěli zachránit EU a přinést její obrození, by se měli řídit kroky mladých britských aktivistů.
Nyní si totiž víc než kdy jindy musí ochránci EU najít cestu, aby jejich názory byly slyšet.