Tradice výroby hraček se v horách tvořila celá staletí. Stačilo však pár let, aby vzala za své. „Do zdejší výroby, která začala dávno předtím, než vznikla Československá republika, významně zasáhly obě světové války, přičemž ta druhá nejvíce,“ přibližuje Sonja Vydrová počátek zániku výroby krušnohorských hraček na české straně.

Po válce přišla změna politické situace, do pohraničí byli nasazeni národní správci, kterým v mnoha případech nešlo o to, aby výroba pokračovala. Němci šli do odsunu a neměl kdo vyrábět. „Na druhou stranu bylo po válce a kdo by se v té době staral o nějaké hračky? Lidé měli existenční starosti, zájem opadl a lidé, kteří vyráběli, zmizeli,“ podotýká Vydrová s tím, že rušení jednotlivých malých i velkých fabrik pokračovalo po nástupu komunistů k moci.

Provozovny zanikaly nebo se slučovaly do větších podniků, kde se pak měnil sortiment výroby. „Takže nakonec zbyly v horách dvě výrobny hraček, přičemž ta brandovská v roce 1964 skončila a zůstala jen naše,“ připomíná Sonja Vydrová.

Výroba dřevěných předmětů a hraček bývala v Krušných horách hlavním zdrojem obživy, a to nejen pro specializované firmy, ale i pro domácí produkci. Výrobou dřevěných předmětů nebo předmětů z papírové masy se zabýval na horách v podstatě téměř každý. „Kdyby se poválečný vývoj neubíral tím směrem, kterým se bohužel ubíral, tak by to u nás vypadalo asi tak jako v nedalekém saském Seiffenu,“ zmínil kurátor etnografie a projektový pracovník Oblastního muzea v Mostě Aleš Hoffmann.

Výši úvěru si stále pamatuje na korunu

V objektu, kde se poslední tradiční výrobce hraček na naší straně Krušných hor nachází, se vyrábějí věci ze dřeva už od roku 1889. Sama Sonja Vydrová je u zdejší výroby 32 let. Do podniku, jehož je NBW pokračovatelem, nastoupila v březnu 1987.

Podnik s původním jménem Walter, později Dehor, koupila v roce 1992. Nebyla sama. Soukromníci zakoupili ještě dalších deset výroben, ale všichni postupně zkrachovali. Těžce se zadlužila. „Vzala jsem si úvěr 1 253 151 korun. Tu částku si pamatuji přesně a po dohodě s rodinou jsem se do toho vrhla po hlavě, aniž bych vůbec pořádně věděla, do čeho jdu,“ vzpomíná na začátky.

Výroba se rozjela. Z 99 procent se vyváželo, hlavně do Skandinávie, a to legendární hra Tivoli a zatloukací stolečky. Jen nepatrná část výroby putovala do sousedního Německa a několika dalších států v Evropě. „Pamatuji doby, kdy se dělalo tři tisíce Tivolů měsíčně, dnes jich děláme stovku ročně a jsme rádi,“ podotýká Sonja Vydrová.

Za dobu podnikání ji postihly dvě krize. Obě přečkala a díky tomu se výrobě, dnes už jako jediná, stále věnuje.