Indická vášeň pro zlato je dobře známá. V zemi je symbolem bohatství a prosperity. Mnoho Indů si ho ale kupuje i z praktických důvodů. Desítky milionů z nich totiž nemají bankovní účet. Země navíc bojuje s vysokou inflací, takže zlato je pro tamní obyvatele lepším uchovatelem hodnoty než papírové rupie.

V půli května indická vláda představila návrh programu, který by měl zlatu drženému obyvateli a institucemi přinést další využití. Vláda Nárendry Módího chce, aby lidé v rámci tzv. Zlatého monetizačního schématu (Gold Monetisation Scheme) odevzdali své zlato do bank výměnou za úroky.

Příležitost, nebo podvod na lidech?

Na jednu stranu může jít o příležitost, jak udělat z komodity, která nepřináší dodatečný výnos, investici nesoucí pravidelný zisk.
Na druhou stranu ale může jít o legální způsob, jak připravit lidi o jejich reálné bohatství výměnou za „mizerný" úrok a nejistý příslib uchování drahého kovu v bance.

Indické banky i obyvatelstvo vědí, že zlato je, na rozdíl od devalvující měny, skutečným uchovatelem hodnoty. Proto si nad ním vláda chce stát udržet kontrolu.

Síla tradice

V asijských zemích držení žlutého kovu ovlivňuje silně zakořeněná tradice. Vlastnictví zlata je v podstatě samozřejmostí, ba dokonce povinností. Lidé tak vlastní ohromné množství zlata a nemají v úmyslu se jej zbavit, což platí hlavně v Indii.

Pro zastánce žlutého kovu představuje zlato reálnou, časem prověřenou hodnotu. V dlouhodobém horizontu je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak ochránit bohatství v případě neustále se opakujících krizí.

Odpůrci zlatu naopak vyčítají především to, že jde o investiční nástroj, který nepřináší žádný dodatečný výnos (v případě akcií existuje dividenda, u nemovitosti příjmy z pronájmu apod.).
Ten, kdo kupuje zlato, prakticky spekuluje na růst jeho ceny.

Zajímavý produkt, nebo letadlo?

Plán indické vlády je v podstatě jednoduchý. Lidé budou moci ukládat své zlato v bankách na speciálních účtech za určitý výnos, který by dokonce měl být osvobozen od daně.

Banky zase budou moci zlato dále půjčovat šperkařům, kteří ho nebudou muset nakupovat mimo zemi a sníží tím importy tohoto kovu. Indie, která je jedním z největších spotřebitelů zlata, z tohoto důvodu zvýšila clo na import zlata a v roce 2013 uvalila na import restrikce poté, co se výrazně zvýšil obchodní deficit, což vedlo k propadu rupie.

Mluví se i o možnosti emitování dluhopisů navázaných na toto zlato. Úspěch takového kroku bude hodně záležet na legislativě, způsobu navrácení zlata jeho majitelům – jestli, a v jaké formě dostanou zlato, nebo jaké bude finanční vyrovnání – a určitě na již zmiňovaném výnosu.

Indové se jen velmi neradi vzdají svého zlata, ale některé průzkumy ukazují, že když dostanou zajímavé podmínky, mohou svůj názor změnit.

Pokud budou moci své zlato bezpečně uložit, takže se nebudou bát jeho odcizení, a ještě za to dostanou výnos, může mít program úspěch.

Nevýhody?

Program však má také své nevýhody. Kromě nedoladěné legislativy, neochoty bank ke spolupráci a nezanedbatelných nákladů je zde riziko placení dodatečných poplatků, možnost podvodů, složitost procesu kontroly ryzosti zlata apod.

Nejdůležitějším bodem pro samotné lidi je pak záruka navrácení zlata. V konečném důsledku se může stát, že v případě zájmu lidí o navrácení zlata po určitém čase budou mít štěstí jen ti, kteří přijdou nejdříve a dostanou zlato nových klientů.

Na ostatní zlato nezbude, protože v trezorech bank nebude – jde přece o snížení dovozů, ale poptávka po špercích určitě neklesne.

Stejně jako USA ve třicátých letech minulého století (viz box) může i Indie použít nahromaděné zlato v případě, kdy se dostane do ekonomických problémů. Vláda tím prakticky přenáší odpovědnost za své chyby na občany, kteří jí svěřují úspory – v tom jsou si oba případy velmi podobné.

Clo ani restrikce nezabraly

Ostatně, jedním z důvodů, proč Indie přistupuje k tomuto kroku, je i snaha o zlepšení obchodní bilance, kterou výrazně zhoršují právě velké dovozy zlata.

V roce 2013 zvedala indická vláda postupně clo na vzácné kovy až na 10 %. V návaznosti na to oficiální importy prudce poklesly a prémium na zlato oproti „londýnské" ceně vyskočilo na 25 %, přičemž pašování zlata začalo vzkvétat.

Z potenciálně zajímavého produktu se pak může stát typické Ponziho schéma, při němž lidé sice budou mít peníze, resp. papírové nástroje, ale v době, kdy je dostanou, může být jejich reálná hodnota mnohem nižší, než je dnešní hodnota zlata.