Pohřební ústav Fonus si nechal od agentury zpracovat požadavky potenciálních zákazníků na druhy rakví nebo materiálů, které mají být použity. Výsledky byly nesmírně zajímavé. Sedm z deseti Švédů uvažují zcela vážně o pohřbu, který bude šetrný k životnímu prostředí. Například by si přáli rubáš a tkaniny, kterými je rakev vyložena, z biobavlny, která se rychle a přirozeně rozpadne.

Samozřejmostí jsou rakve z materiálů, které už během výroby nezatěžují životní prostředí a nejsou zbytečně náročné na spotřebu energie. To samé se týká uren, které by podle jejich názoru měly být například z recyklovaných materiálů. Někteří se přiklánějí k rozptylu místo uložení do urnového háje nebo hrobu, který zabírá místo.

Když květiny a věnce, tak z nejbližšího okolí

Podobné požadavky měli respondenti i na náhrobky nebo květinovou výzdobu při smutečním obřadu. Když květiny a věnce, tak z nejbližšího okolí, žádný dovoz letadly z druhého konce zeměkoule. Už nyní pozůstalí chtějí, aby i převoz jejich nejbližších na hřbitov byl co nejekologištější, pohřební vozy musejí být poháněné minimálně bionaftou.

Perlička na závěr – zamražování mrtvých v tekutém dusíku, které vynalezl švédský biolog v 90. letech, momentálně ve Švédsku vůbec nikdo nenabízí. Bylo by to totiž energeticky náročné, a to se Švédům nelíbí.

Ukládání nebožtíků do dusíku se však uchytilo s úspěchem v USA. Uložení na padesát let vyjde i se základním poplatkem za zmražení na téměř 1,3 milionu korun. Ukládání zemřelých (ne živých) lidí do mrazivého boxu si přejí lidé, kteří například věří v objev léků na jejich nemoc a domnívají se, že by je jednou mohli, i když už zemřeli, oživit a vyléčit. V současnosti je v USA takto uloženo necelých osmdesát mrtvol