Nenávist jako hluboká a intenzivní emoce vyjadřující zaujatost, nepřátelství a odpor vůči jinému člověku či skupině lidí je čím dál častějším jevem na internetu. Ten nenávistným výrokům bohužel poskytuje ideální podhoubí.

Před několika měsíci jsme i proto začali měřit intenzitu nenávisti na českém internetu. Rozjitřená atmosféra po útocích v Paříži se již poněkud uklidnila a od února jsou zmínky o Romech zpět na špici, když předběhly celkový objem narážek věnovaných muslimům.

Data ukazují několik zajímavých skutečností – tzv. „hejtři" (z anglického hate – nenávidět, pozn. red.) se povětšinou nevěnují jednotlivému tématu, ale plynule přecházejí z hejtování jedné skupiny ke druhé.

Zesilovač nenávisti

Ukazuje se, že existuje poměrně malé množství základních (oblíbených) narativů (hoaxů, hejtů, stereotypů), na které se přispěvatelé ve svých komentářích odkazují a různě je mezi sebou kombinují.
Jedno z nejzajímavější zjištění bylo, že prudký nárůst objemu nenávistné komunikace vůči jedné skupině (např. muslimové) zesiluje intenzitu nenávisti i vůči dalším skupinám, jak např. Romům či homosexuálům.

Pokud hovoříme o autorech negativních komentářů, report obsahuje profil českého hejtra inklinujícího k monitorovaným tématům.

Negativně ladění přispěvatelé se většinou zaměřují na více než jedno sledované téma, což poukazuje na skutečnost, že témata menšin mohou být zástupná.

Tato témata jsou používána jako nástroj vymezení se k celkové realitě i k jejím dílčím částem. Systematické hejtování pouze jedné menšiny je tak spíše výjimkou, kterou provozují zejména někteří specializovaní islamofobové.

Kdo je standartní hejtr?

Analýza kromě jiného rovněž přináší profil standardního českého internetového hejtra. Pravda, je u něj mnohem jednodušší charakterizovat, co nemá rád, než co rád má. To proto, že se prezentuje především negativně.

Mezi jeho zajímavé charakteristiky mimo jiné patří:
Má kladný vztah k autoritářskému vládnutí (Rusko – 90 % nebo USA – 10 %) a rovněž k vládě silné ruky, kterou pro něj dnes představují prezidenti Putin i Zeman.

Trpí sentimentem po starých časech, po režimu před listopadem 89.
Z politických stran silněji inklinuje k Úsvitu T. Okamury, naopak přímo nesnáší Zelené.
Bytostně nesnáší „pravdoláskaře", tzv. lidumily, humanisty a Václava Havla. Občanská demokracie v něm vyvolává pocity silné nevole, pohrdá liberálními hodnotami – USA a obecně změkčilým Západem.
Je typickým populistou, táhne s většinou a nejlépe funguje v davu.
Disponuje černobílým viděním světa. Zcela ignoruje fakta, často podléhá mýtům a demagogii a neustále s ním cloumají negativní emoce.