Asi dvanáct dětí ve věku mezi 3–5 lety stojí na druhé straně místnosti a na moje „Honzo, vstávej" odpovídají hlasitým křikem „Kolik je hodin?" Máme rozcvičku. Děti dneska cvičí o sto šest, protože jsme jim slíbili „šály" neboli trénink závěsné akrobacie. A ta je hodně oblíbená. Kdo se ale pořádně nerozcvičí, ve vzduchu akrobatit nemůže. Před toužebně očekávanou částí hodiny ještě trochu potrénujeme žonglování. Míčky lítají úplně všude a často končí na zemi. Nevadí, to k žonglování také patří.

Mnohem oblíbenější je ale u dětí přece jen žonglování s flowerstickem (hůlka s třásněmi na konci, se kterou se žongluje za pomoci dvou vodicích hůlek), které jim jde o něco lépe. Kutálejí si ho po rukou, vyhazují a chytají nebo posílají ve dvojici. A konečně je to tady. Nejdřív si připravíme žíněnky, aby se nám nic nestalo, a pak už můžeme spustit šály – dva pruhy speciální látky, určené na akrobacii. Kolegyně Pavla zadává úkoly – kotrmelec dozadu a zase zpět, pověsit se hlavou dolů, vyšplhat. Kdo něco dělat nechce, nemusí, ale to se v případě závěsné akrobacie moc nestává.

Udržet pozornost na šály natěšených trpaslíků je skoro nadlidský úkol. O chvilku později už většina z nich visí hlavou dolů nebo zkoušejí vyšplhat, aby byli „větší než paní učitelky". Aby zítra nikoho nic nebolelo, na konci hodiny se společně protáhneme a „upečeme pizzu" – vzájemně si namasírujeme záda. Pak už vracíme „divou zvěř" zpátky rodičům a začínáme plánovat program na příští lekci. Hodina „cirkusových jeslí" se v pražských Nuslích koná dvakrát týdně. Asi polovina malých kurzistů je přesvědčena, že až vyrostou, budou pracovat v cirkuse, a už se na to těší. Možná jim to vyjde, protože umělecká i divácká základna nového cirkusu v Čechách stále roste.

Bez zvířat a občas i bez šapitó

Jedenáctý ročník festivalu Letní Letná přilákal loni v létě do „stanového městečka" nad Prahou přes 30 000 návštěvníků. Pražský soubor Cirk La Putyka má všechna pražská představení minimálně na měsíc dopředu vyprodaná, stejně jako jsou vyprodaná některá cirkusová představení uváděná v rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské město kultury.

Cestu k novému cirkusu si nachází stále více lidí. Většina v roli diváků, ti odvážnější i jako kurzisté v několika cirkusových centrech po celé republice. Není divu. Nový cirkus nabízí o trochu víc než tradiční divadlo; kromě příběhu také dechberoucí artistické a žonglérské výkony nebo třeba živou hudbu. Prapočátky nového cirkusu v českých zemích jsou spojovány s osobou Ctibora Turby a jeho Cirkusem Alfred, který v roce 1974 založil společně s Borisem Hübnerem, Otou Jirákem, Bolkem Polívkou a Janem Ungerem. Na projekt následně navázal založením divadla Alfréd ve dvoře (1997), ve kterém chtěl již cíleně míchat různé žánry – pantomimu, cirkus, klauniádu, masky či loutky.

Velký podíl na rozvoji nového cirkusu v porevolučních časech měli bratři Matěj a Petr Formanovi. Kromě dvou vlastních her inspirovaných cirkusovým prostředím a technikou (Bouda a Obludárium) dováželi do České republiky to nejlepší, co v novém cirkusu vznikalo v osmdesátých a devadesátých letech ve světě. Šlo například o Que Cir-Que, Cirque Ici, Cirque Plume a další. Ještě před „hlavní vlnou" rozvoje nového cirkusu vzniká česko-francouzský soubor Décalages – divadlo v pohybu, který se věnuje především závěsné akrobacii na šálách.

Vlastní cestou...

Výraznější rozvoj zaznamenal český nový cirkus po roce 2009, kdy Rostislav Novák ml. založil soubor Cirk La Putyka a v pražské LaFabrice uvedl první inscenaci „La Putyka". Originální nahlédnutí do české hospody s živou hudbou a chlazeným pivem je od té doby nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším představením souboru, které také obdrželo celou řadu ocenění. V České republice jde nový cirkus tak trochu vlastní cestou. Je tomu tak hned z několika důvodů. V Česku chybí profesionální cirkusová škola. Většina současných performerů vzešla buď z řad herců a divadelníků, gymnastů a tanečníků, nebo z absolventů volnočasových cirkusových kurzů.

Sice proto často nedosahují takové technické dokonalosti jako zahraniční soubory, ale na stranu druhou jsou multifunkční a případné nedostatky v technice dohánějí energií a nadšením. Nemají ruce svázány normami a ve své tvorbě jsou svobodnější. Takových „českých" souborů je celá řada, kromě již zmíněných například Cirkus Mlejn, Bratři v tricku, Amanitas, Girque Garuda, Divadlo Continuo, Cirkus TeTy či Cink Cink Cirk.

Cirkusové „vzdělávání"

Kromě zájmu o cirkusová vystoupení roste v ČR také zájem o znalost cirkusových disciplín. Začala proto vznikat centra zaměřená na výuku současných cirkusových technik. Najdeme je po celé republice: v Brně je to Cirkus LeGrando, v Ostravě UmCirkum, v Českých Budějovicích BudeCirkus, v Praze KD Mlejn a Cirqueon. Ten je nejen tréninkovým centrem, ale také zastřešující institucí pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice.

Cirkusové kurzy v současnosti navštěvuje asi 370 studentů od 3 do 60 let. Dospělí si mohou vybrat z celé řady disciplín – od žonglování, závěsné akrobacie či pantomimy až po skákání na teeterboardu. „Vypadá to hrozně jednoduše, ale je to celkem dřina," sdílí svoje zkušenosti ze závěsné akrobacie jedna z kurzistek. „Heslo na stránkách Cirqueonu je přesné; Bolí to, ale stojí to za to," přidává se druhá.

Dětské kurzy obsahují od všeho trochu, v závislosti na věku. „U nás jsou nejoblíbenější šály. Musela jsem dceři dokonce slíbit, že ji dostane k narozeninám, teď jen vymýšlíme jak ji do pokojíčku přidělat," říká jedna z maminek. „My jsme k Vánocům koupili jednokolku," přidává se druhá.

Relativní novinkou jsou speciální kurzy, které se konají dvakrát týdně pro obzvlášť nadšené „cirkusáky". „Je to skupina velice motivovaných děcek, která cíleně makají na všech disciplínách a zároveň se i soustředí na jednu či dvě svoje specializace. Pracují hodně na divadelních cvičeních, na tanečním a pohybovém vyjádření, na soudržnosti, důvěře i spolupráci. Pokud jde o zodpovědnost a osobnostní kvality, chovají se často jako rozumní dospělí," říká Katka, jedna z lektorek v Cirqueonu.

První profesionálové

Ačkoliv jde především o volnočasovou aktivitu, za šest let působení již v Cirqueonu vyrostla první generace absolventů, kteří se vrhli na (polo)profesionální dráhu „cirkusáků". Mezi nimi je asi nejvýraznější uskupení Cink Cink Cirk, které začátkem dubna vyprodalo se svou premiérou BUM+ pražskou Akropoli. Rostislav Novák, principál souboru Cirk La Putyka, by do budoucna nový cirkus rád dostal jako samostatný obor na pražskou DAMU, aby se Česká republika mohla zařadit mezi země s vlastní profesionální cirkusovou školou.