Jen nepřesné astronomické přirovnání vystihuje, jak se ruský plynárenský kolos Gazprom v posledních letech propadl v očích investorů a analytiků. Společnost, kterou trh ještě v roce 2008 hodnotil jako čtvrtou nejcennější na světě, má nyní tržní hodnotu 50 miliard dolarů a patří jí tak v tomto srovnání až 170. místo.
Propad je o to víc zarážející, že Gazprom je podle objemu produkce stále světovou plynárenskou jedničkou, Evropu nadále zásobuje z jedné třetiny. A ani na těžkosti energetického odvětví jako celku se vymluvit nelze – jeho konkurenti na tom nejsou ani zdaleka tak špatně.
To byly časy
Doby, kdy vedení Gazpromu značně sebevědomě vyhlašovalo, že se jako první korporace přehoupne přes laťku jednoho bilionu dolarů, jsou opravdu ty tam. Propad kapitalizace Gazpromu zároveň nelze odbýt odkazem na potíže celého sektoru. Podíváme-li se na vývoj hodnoty akcií velkých západních koncernů, taková bída jako u plynárenského obra to není. Lépe na tom jsou i jeho hlavní ruští rivalové – státní koncern Rosněfť a nová hvězda ruského plynárenství Novatek.
Klesající ceny
Propad cen ropy s sebou strhává i ceny plynu, které jsou na ně přímo navázány. To se týká především dlouhodobých kontraktů a Gazprom svůj plyn prodává téměř výhradně pomocí takových smluv. Propad cen ropy se u něj projevuje se zpožděním dvou až tří čtvrtletí. Ropa se začala výrazně propadat přibližně před rokem, takže od léta Gazprom vykazuje stále horší a horší čísla.
Pokud v roce 2014 prodával plyn v Evropě (včetně Turecka) v průměru za 349 dolarů za 1000 m3, počítá se letos jen s 238 dolary. A v roce 2016 je očekávaná cena Gazpromu jen zhruba 200 dolarů. Gazprom prodejem plynu do Evropy přitom generuje třetinu svých příjmů, i proto nemohou mít v jeho sídle v moskevské ulici Namětkina žádnou radost.
Slabý rubl – štěstí v neštěstí?
Fakt, že ruský rubl letos ztratil vůči dolaru 16 procent a loni dokonce 42 procent své hodnoty, není pro Gazprom jednoznačně špatný. Na jednu stranu mu sice prodražuje splácení dluhů, protože 85 procent dluhů Gazpromu je denominováno v eurech a dolarech. Pokles rublu a vyšší náklady na obsluhu dluhu byly hlavním důvodem, proč zisk Gazpromu poklesl mezi lety 2013 a 2014 na sedminu (na 159 miliard rublů).
Na druhou stranu slabší rubl znamená, že za každý utržený dolar, respektive euro, dostane Gazprom více rublů (65 procent příjmů je v tvrdých měnách). A protože většinu provozních nákladů platí v rublech, kompenzuje propad rublu propad ceny plynu v dolarech a eurech. Nejnovější čísla dokazují, že propad zisku v rublovém vyjádření se opravdu v roce 2015 zastavil.
Klesnou exportní objemy?
Loni navíc objemy exportu Gazpromu do Evropy klesly o 9 procent. Zdálo se, že v konkurenci s flexibilními a levnějšími dodavateli hrozí ztráta tržního podílu. S poklesem cen ruského plynu z poslední doby se ale propad zastavil a modrého paliva (firemní barvou ruského kolosu stejně jako plamenu zemního plynu je modrá) do Evropy prodává Gazprom opět více.
Ruská společnost ostatně vývoj na trhu neignoruje a nedávno zorganizovala první prodejní aukci. Odklon od politiky dlouhodobých kontraktů lze považovat za přípravu na nevyhnutelnou budoucnost. Gazprom tak patrně ztratí kontrolu nad cenami, ale zachová si svůj podíl na trhu.
Malý bratr už plyn nechce
Trh, který Gazprom do značné míry ztratil, je Ukrajina. Místo 40 miliard m3 plynu, kterými Rusko zásobovalo Ukrajinu ještě v roce 2011, se pro příští rok očekává jen čtvrtina. Gazprom i proto nabízí ceny konkurenceschopné s těmi, za které Kyjev může kupovat plyn z EU. Do karet mu ale nehrají tři okolnosti – ukrajinská spotřeba obecně klesá (částečně kvůli ruské agresi na východě Ukrajiny), možnosti Kyjeva zajistit si plyn z EU v posledním roce výrazně narostly a Kyjev je ochoten si připlatit za neruský politicky bezpečnější plyn.
Změnu poměru sil dobře dokládá aktuální situace. Z médií se nejprve zdálo, že Rusko přerušilo dodávky pro Ukrajinu, což by vzhledem k probíhajícímu konfliktu ohledně dodávek elektřiny z Ukrajiny na Krym příliš nepřekvapilo. Ve skutečnosti se ovšem Ukrajinci rozhodli, že ruský plyn nyní nechtějí. Možná, až cena dále poklesne. Do té doby mohou kupovat v EU.
Propad prodejů Ukrajině o 30 miliard kubíků znamená pro Gazprom ztrátu 7 miliard dolarů. Jen malou náplastí může být fakt, že Kyjev z EU nakupuje víceméně ruský předprodaný plyn, takže „ukrajinský propad" odbytu bude částečně vyrovnán vyšší poptávkou od evropských překupníků.
Hádaví Evropané
Kromě nízkých cen na evropském trhu bojuje Gazprom v soudních síních s tamními zákazníky. Jablkem sváru jsou ceny již dodaného plynu – Evropané tvrdí, že jsou neoprávněně vysoké, přičemž vedle ukrajinského Naftogazu se Gazprom pře s polským PGNiG, dánským Dong Energy, finským Gasumem a nedávno se přidal i turecký Botas. Pokud dají arbitrážní soudy odběratelům za pravdu, bude muset Gazprom retroaktivně vrátit miliardy dolarů. Vyhlídky Rusů nejsou valné, alespoň soudě podle minulosti.
První vlnu arbitráží, která se na ruskou společnost snesla v letech 2012 až 2014, totiž prohráli a museli poskytnout rozsáhlé retroaktivní slevy. Mimoto Gazprom vyšetřuje Evropská komise, podezřívá ho ze zneužití tržního postavení v několika východoevropských zemích (bránění přeshraničnímu obchodu, neoprávněně vysoké ceny, snaha ovládnout přepravní infrastrukturu cestou de facto vydírání).
Kašleme na Evropu?
Pokud si tedy Gazprom bude chtít uchovat silnou přítomnost na evropském trhu, bude muset změnit své chování. Nabízí se otázka, jestli by nebylo lepší tento trh postupně opustit a soustředit se na mimoevropské trhy. Minulý rok přišel po letech průlom v podobě dohody s Čínou. Gazprom by mohl do říše středu položit plynovod, možná dokonce dva, a část své produkce uplatnit tam, perspektivně včetně části plynu určeného pro „otravné" Evropany.
Čína ale ruský plyn přímo nutně nepotřebuje, zejména na pozadí zpomalující se ekonomiky. Gazprom by si na postavení plynovodů nejraději výhodně půjčil od Pekingu, což ovšem dále oslabuje jeho pozici v tomto vztahu. Podle odborníků oslovených agenturou Bloomberg se do roku 2025 žádná otočka na východ konat nebude. Navíc je celkem jisté, že Evropané se bez ruského plynu zcela neobejdou, spíše naopak odběr spíše poroste – záleží na podmínkách. I současný šéf Gazpromu Alexej Miller raději mluví o evropských projektech Nord Stream 2 a Turkish Stream než o plynovodech do Číny.
Všude špatně, doma taky
Na domácí frontě se Gazprom také dostává pod palbu. Jednak soustavně klesá objem prodaného plynu – od roku 2006 se domácí prodej propadl o 30 procent (z 316 miliard m3 na loňských 217 miliard m3) a propadla i celková těžba.
Zákazníky Gazpromu přebírají především ruská plynová dvojka, soukromý Novatek, a státní ropný kolos Rosněfť. Podle moskevského analytika Grigorije Vygona, kterého citoval týdeník Der Spiegel, zakazuje totiž současná legislativa Gazpromu snížit ceny – zejména velcí odběratelé proto utíkají ke konkurenci (k Novateku přešly například elektrárenské společnosti E.ON Russia, Enel Russia a Inter RAO). Naopak Gazprom je povinen dodávat plyn i do odlehlých regionů, ačkoli se mu to ekonomicky vůbec nevyplácí. Jít s cenou nahoru ale rovněž nesmí.
Andreas Heinrich z univerzity v německých Brémách uvádí, že Gazprom vydělává na pouhých čtyřech procentech domácích dodávek. Uvidíme, jaký efekt na situaci na domácím trhu bude mít přechod plynové burzy v Petrohradu z obchodování po týdnech na denní obchodování.....
Konec jedné éry?
Hlasy volající po reformě Gazpromu sílí. Dokonce to vypadá, jako by donedávna tato „prodloužená ruku Kremlu" upadla u ruských politiků v nemilost. V roce 2013 byl zrušen její monopol na vývoz plynu z Ruska, když se uvolnil obchod se zkapalnělým zemním plynem (LNG). Nyní se stále častěji mluví o zrušení monopolu na vývoz plynu plynovody, což by byla pro Gazprom značná rána. A třeba ropný Rosněfť rovnou požaduje rozdělení Gazpromu na menší společnosti.
Není ale jisté, jestli Kreml nechá „modrý kolos" padnout tak hluboko. Gazprom sice už asi nikdy nebude peněženkou ruské vlády jako v roce 1997, kdy tehdejší prezident Jelcin přikázal vedení, aby v rozporu s tehdejší běžnou praxí splatil svůj dluh Penzijnímu fondu, aby bylo na důchody. Společnost ale stále hraje v ruské ekonomice nezastupitelnou úlohu – nízkými cenami plynu už přes dekádu „dotuje" ekonomiku. Všechno přitom subvencuje příjmy z exportu plynu zejména do Evropy. Navíc je Gazprom součástí ruské bezpečnostní a zahraniční politiky.
Liberalizace trhu s plynem a rozštěpení Gazpromu tento politický nástroj oslabí a dalekosáhlé dopady mohou reformy mít i v ruské ekonomice a vnitřní politice. Na druhou stranu nemůže Moskva ignorovat, že doba se rychle mění a plynárenský šampion znatelně slábne.