Proč jsou Češi k EU ze všech členů nejvíc skeptičtí? Je to i práce politiků

21. září 2018 četba na 17 minut
Pravda není atraktivní a pozitivní informace přestávají lidi zajímat, říká Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.

Pravda není atraktivní a pozitivní informace přestávají lidi zajímat, říká Tomáš Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti.

Foto: Deník/Martin Divíšek

Máte pocit, že nám Evropská unie diktuje, že je byrokratická, že je radno jí nevěřit a že ji nemáte právě moc v lásce? Pokud ano, nebyli byste nijak výjimeční, v Česku sdílí tyto pocity největší procento populace ze všech členských zemí. Čím to je? Podle bývalého českého státního tajemníka pro evropské záležitosti mimo jiné tím, že žádný český politik si po vstupu Česka do unie nevzal toto téma za své.

Komunikace s lidmi na "výjezdních akcích" svazu je podle Špicara optimistická v tom, že když vidí zájem druhé strany, sami ho také projevují. A právě zájem o tyto lidi a aktivní přístup k nim je možná největším dluhem "proevropských politiků". "Téměř všude, kam přijedu, slyším, že tam byl dosud jen Tomio Okamura. Musím uznat, že to je politik, co pracuje a nespoléhá na to, že bude občas vidět v Otázkách Václava Moravce. Chcete-li uspět a lidi o něčem přesvědčit, opravdu je třeba odpracovat si to v terénu. Média lidé přestávají sledovat, informace čerpají spíš ze sociálních sítí nebo od přátel. Takže je třeba je ´infiltrovat v jejich vlastním světě´ a tam případně ovlivňovat jejich názor," řekl Špicar.

Vliv politiků na postoje většiny lidí se podle Prouzy projevil například po nástupu vlády Bohuslava Sobotky. "Když tato vláda začínala, mělo pozitivní náhled na Evropskou unii 31 procent lidí. První rok a půl to byla vláda opravdu výrazně proevropská. A pozitivní náhled občanů na EU vzrostl až na 50 procent. Pak ale přišla migrační krize v roce 2015, ministr vnitra Chovanec okamžitě zapózoval s puškou a důvěra českých lidí v EU se rázem propadla na 25 procent," řekl Prouza. 

Poznamenal také, že stát se v české politice europoslancem znamená okamžitě "mediální smrt". "Je to elegantní způsob, jak neoblíbeného politika někam poslat, když ho ještě nemůžu zabít. Řada Čechů nezná ani jednoho europoslance. Nebo znají jen ty, co si našli domácí téma, jako je Tomáš Zdechovský, který se začal angažovat v kauze Evy Michalákové (ženě, žijící původně v česko-norském manželství, odebral norský úřad pro péči o dítě Barnevernet dvě děti, pozn. red.), nebo Olga Sehnalová, jež se začala zabývat dvojí kvalitou potravin. Jinak ale voliči vůbec netuší, co to je za lidi a proč je vlastně mají volit," uvedl Prouza.

Najít vhodné téma

Od výše nadnesených problémů se pak podle obou diskutérů odvíjí to, jak se o Evropské unii v Česku informuje. 

"V červnu Rada Evropy probírala migraci, což mimo jiné zahrnovalo jednání o možnosti otevření evropského trhu zemědělským produktům v Africe, aby měly africké země šanci lidi udržet, jednala ale také o zdanění velkých nadnárodních firem, aby v Evropě nechávaly víc peněz, jednala i o kyberbezpečnosti v souvislosti s kyberútoky, k nimž v Evropě předtím došlo. Ale česká média, možná s jednou výjimkou, jela jako téma jen migraci. Průměrný člověk se tak o skutečných evropských tématech vůbec nedozví," řekl Prouza.

Média podle něj také občas směšují zpravodajství a názorový pohled, respektive ovlivňují svým náhledem na EU to, jak o ní informují. V této souvislosti Prouza připomněl nedávnou kauzu s hoaxem, který v červnu rozšířila Česká asociace pojišťoven. Ta založila svou tiskovou zprávu na tom, že Evropská komise požaduje, aby se povinné ručení rozšířilo i na elektroautíčka pro děti a jiná podobná podomácky vyrobená vozítka. Zprávu převzala ČTK a po ní téměř všechna média, přestože informace České asociace pojišťoven nebyla pravdivá. 

"Byla to absolutní kravina. Ale když jsme to všude, i na sociálních sítích dementovali, bylo zajímavé sledovat, co se dělo a jak se k tomu které médium postavilo. Třeba Blesk původní text stáhnul, omluvil se a uveřejnil nový článek. Pak bylo den ticho a pak se najednou ozvala analytička Echo24 Lenka Zlámalová, která se netají svým trvalým negativním pohledem na EU, a přišla se spinem, že lidé si vlastně z té zprávy dělali legraci, a tak ´naskočili přesvědčení eurofilové v čele s bývalým tajemníkem pro evropské záležitosti Tomášem Prouzou a přiměli pražské zastoupení Evropské komise, aby vydalo prohlášení, že elektrická autíčka jsou hoax, a donutilo asociaci zprávu změnit´," říká Prouza (šlo o komentář Bruselské fake news, který je však v současnosti v celé podobě dostupný pouze pro předplatitele, pozn. red.).

"Takže respektované novinářce nevadí, že asociace pojišťoven lže, a vadí jí místo toho, když se lživá informace dementuje? Šlo o příklad názorového vstupu, kdy je nenávist k Bruselu tak silná, že novinář akceptuje, že mu informační zdroj lže," dodal Prouza. 

Podle Špicara přetrvává v českém povědomí obrovské množství euromýtů o všem možném (směrnice na zakřivené banánů a podobně), ale lidé jsou ochotni a schopni nechat si věci vysvětlit. Jenže nikdo to ve veřejném prostoru moc nedělá. "Novinářům se o EU moc psát nechce, je proto potřeba chodit jim naproti a nabízet jim jednoduše informace. Pokud politici a organizace na tuhle snahu rezignují, budou veřejný prostor dál plnit lži a manipulace, jimiž ho vyplní dezinformační weby jako Aeronet, protože nenávist prodává lépe než pravda," podotkl Špicar.

"Pravda není moc atraktivní, většinou je nudná. Naproti tomu dát něčemu falešný význam je hrozně jednoduché," reagoval Prouza. Jako příklad zmínil opakované vyjádření Václava Klause mladšího, že kvůli GDPR (zpřísněné ochraně osobních údajů, pozn. red.) nemůže v šachovém kroužku vyvěsit ani jednotlivé šachové partie hráčů nebo tabulku s výsledky. Klaus mladší s tímto tvrzením vystoupil i v rozhovoru s Českým rozhlasem, jehož redaktor byl připraven a namítl, že podle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů je to nesmysl. "A Klausova reakce? Prohlásil: ´Myslíte si, že když ÚOOÚ něco řekne, že to je taky pravda?´ Jak se pak máte s takovým politikem bavit?" glosuje to Prouza.

"Někdo mi řekl, že Česko se dostalo už tak daleko, že pozitivní informace přestávají lidi zajímat, můžete jen zkusit přebít konflikt jiným konfliktem. Hodně lidí v Česku žije s pocitem, že nemají budoucnost. Mají nízké platy, mají dojem. že nemají kam jít a že nemají perspektivu. A od řady politiků slyší, že jako republika jsme jen vazal, že v EU nemáme hlas a že nám EU diktuje. Pak v nich vzniká negativní naladění k unii, s nímž se těžce bojuje," dodal.

Na dotaz z publika, zda by nepomohlo, kdyby například šéfové těch firem, které žijí z obchodu s EU vysvětlovali svým zaměstnancům, jaký ekonomický přínos pro ně unie má, Špicar odpověděl, že taková aktivita by byla spíš kontraproduktivní.

"Tuhle zkušenost udělali v Británii, kde se o to kapitáni průmyslu před brexitem pokusili a vysvětlovali lidem, v čem je členství v unii ekonomicky výhodné. Jenže to nezafungovalo. A bylo to tím, že ekonomická stránka věci není pro lidi primární. A není podstatná právě pro člověka, který pracuje ve fabrice, která vydělává na obchodu s EU. Emoce jsou v tomto případě daleko mocnější a důležitější než vědomí ekonomických dopadů," popisoval Špicar.

"Kdyby se u nás majitel nějaké továrny o podobné vysvětlení pokusil, reakce jeho průměrného zaměstnance by nejpíš byla: ´Co je mi po tom, já jezdím s ještěrkou za třináct tisíc měsíčně a víc stejně nedostanu. Volání po Czexitu neplyne z racionálních argumentů. Je to protestní hlas proti establishmentu. Silně ovlivněný pociťovanou frustrací, protože značné procento lidí u nás se bohužel cítí hodně nespokojeno," dodal.

"Všechno má smysl"

Na další otázku z publika, co by měla proevropsky naladěná část populace, popřípadě proevropští politici dělat, aby současný stav změnili, odpověděli oba diskutéři, že "cokoli dělat má smysl". "Trochu mě frustrovalo, že na naše besedy chodí jen proevropsky naladění lidé a ne ti druzí, které bych rád přesvědčil," řekl Špicar. "Ale trápilo mě to jen do návštěvy v Josefově, kde mi jedna slečna řekla: ´S tímhle si nelamte hlavu. My potřebujeme data a informace, abychom to mohli předávat dál.´ Třeba matka jednoho z návštěvníků besedy provozovala dezinformační web a on jí chtěl vysvětlit, že sdílí dezinformace a v čem to škodí. A potřeboval k tomu argumenty. Takže všechno má smysl," dodal Špicar.

"V Německu už běží dva roky dobrovolnický projekt lidí, kteří bojují s nenávistnými komentáři. Jde o to, že vyhledávají různé nacistické komentáře v sociálních sítích a píšou k nim své, které opatřují společným hashtagem. Tím upozorní ostatní dobrovolníky, kteří mohou pozitivně laděný komentář olajkovat, a tím ho díky algoritmům sociálních sítí posouvat v diskusi nahoru a negativní komentáře odsouvat. Udělali přitom zkušenost, že když u začátku nějakého článku zůstane nenávistný komentář, pak roste nenávist v diskusi mnohem rychleji, pokud to ale naředíte odlišným pohledem, tak to množství nenávistných komentářů přece jen sníží. I ten, kdo tahá za kratší konec, může lano přetáhnout," uvedl Prouza.

"Ruská propaganda vyplňuje vakuum. Je na nás, jestli tu to vakuum bude," dodal.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky