Konference TedxPrague, jejíž letošní ročník se uskutečnil s podtitulem Krásný Nový Svět v sobotu 4. listopadu v pražské Foru Karlín, je nezisková iniciativa, která se snaží sdílet zajímavé nápady a příběhy. Vznikla v roce 2009 v licenci globální nadace TED (zkratka z Technology & Entertainment & Design), která existuje od roku 1984. Na pražském setkání se představili ve třech programových blocích čeští i zahraniční inovátoři, jež nějakým způsobem začali svou prací přetvářet veřejný prostor kolem sebe.

Když vás donutí život

Zatímco první blok přednášek se věnoval zejména techologiím, v druhém zaznělo vyprávění hned o několika silných osudech lidí, kteří se stali inspirací pro ostatní jednoduše proto, že je k tomu donutila jejich životní situace. Dokonce taková, kterou si ani dobrovolně nevybrali.

To byl konkrétně příběh novináře Petra Třešňáka z Respektu, který spoluzaložil občanské sdružení propojující lidi s autismem a podílel se na vzniku filmu o autistických dětech Děti úplňku právě proto, že má sám autistickou dceru.

"Když se před 11 lety narodila, definoval mé povědomí o autismu film Rain Man. Že autisté jsou sice lidé zvláštní, ale zajímaví a vybavení mnoha mimořádnými dovednostmi. To je ale podoba vysokonfunkčního autismu. Nízkofunkční autismus, při němž dochází k nerovnoměrnému vývoji mozku a atypickému zpracovávání vstupů, se projevuje jinak. Jeho výsledkem je často problémové chování, tito lidé projevují agresi či sebeagresi," řekl Třešňák.

Toto chování se podle jeho slov začalo rozvíjet i u jeho dcerky, která přestávala spát, začala ztrácet kontakt s okolím a ve finále se i sama tloukla do hlavy.

"V jejích šesti letech jsme ji museli hospitalizovat. Bylo to mé životní dno, nic horšího jsem nezažil. Dorotka byla v holé místnosti vybavené kamerami připoutaná k lůžku a my začali přemýšlet, že to nezvládneme. Nemohli jsme vůbec spát. Uvažovali jsme, že péči o Dorotku někdo převezme. Tak jsem zjistil že se dá jít ještě níž, protože žádné místo, které by naši dceru převzalo, jednoduše neexistovalo. Centra byla přeplněná a nedalo se do nich dostat. Takže nám došlo, že se budeme muset postarat sami," popsal toto období novinář.

Rodina začala budovat systém asistentek i kamarádských služeb, který se nakonec vyvinul až ve "střední firmu". "Podařilo se nám díky tomu, že i při její vnitřní situaci je Dorotka relativně spokojené dítě. A zjistili jsme přitom, že toto naše řešení umožnily do značné míry naše příjmy a že velká většina rodin si je dovolit nemůže Začali jsme ty rodiny hledat, dostali se ke 140 z nich a slyšeli příběhy, kterým bych nevěřil, že se mohou odehrávat – že jsou to lidé, kteří neměli 26 let dovolenou, že nevycházejí z domu, že spí jen tři hodiny denně. Je to paradox doby, v níž žijeme. Sociální systém nám má pomáhat, ale těm, kteří pomoc nejvíce potřebují, pomáhá nejmíň," uvedl Třešňák.

Příběh se svou dcerou však i přesto považuje za jedno z největších obohacení, jakého se mu v životě dostalo. "Uvědomil jsem si, že Dorotka může dát svému okolí dát něco, co běžně nedostáváme. Reaguje na věci jinak, ale umí být bezprostřední a zrcadlit to, v čem žijeme. Proto s ní mnoho lidí chtělo najednou trávit čas. Vytvořila kolem nás pole solidarity. Sílu vybudovat pole emoční i fyzické solidarity mají jenom krizové životní situace. Je to poklad, ale k jeho vykopání potřebujete lidi. A těm lidem potřebujete dát najíst a napít a vytvořit kolem nich dobrou náladu, aby je pořád bavilo kopat," uzavřel novinář, jehož vystoupení vyvolalo na konferenci snad vůbec největší ohlas.

Hotové to nebude nikdy

S příběhem o tom, co dokážou každodenní pozvolné kroky (který by mohl sloužit jako motto celého projektu), pak vystoupil podnikatel Jan Školník z Broumova. Šlo o projekt oživení broumovského kláštera. Jan Školník je šéf rodinné firmy na výrobu filtračních a izolačních materiálů Hobra – Školník. Továrnu pro tento projekt koupil spolu se svým otcem v Broumově před dvaceti lety. Dnes firma zaměstnává zhruba stovku lidí.

"Prvních pět let ve firmě bylo velice intenzivních. Pak ale vyrostla a bylo potřeba instalovat profesionální management. Věděl jsem, že noví kolegové budou potřebovat čas a prostor pro vlastní růst, a rozhodl jsem se poodstoupit a dát jim čas naučit se věci správně. Sám jsem tak získal víc času a rozhlédl jsem se kolem sebe. Objevil krásný region s barokní krajinou a v té krajině v té době ztichlý barokní benediktinský klášter."

V Broumově Školník rozpoznal podle svých slov místo s potenciálem pro plný a klidný život mezi sympatickými lidmi a s krásným kulturním vyžitím. Vlastní realita ale s touto vizí moc neladila. Broumov byl součástí regionu s řadou sociálních problémů, lidé z něj odcházeli nebo ztráceli naději.

"Takovou věc nezměníte jedním střihem. Jedinou cestou je klidná cesta každodenní práce a jednoho malého kroku za druhým. Začali jsme s klášterem," popsal začátek postupného oživování Broumova podnikatel.

Spolu se svou ženou založil Agenturu pro rozvoj Broumovska a s přáteli začali v ještě neopraveném klášteře realizovat první kulturní programy a koncerty, které daly této stavbě nový smysl. "Přestože jsme se na to nepřipravovali, tento smysl přinesl možnost objekt rekonstruovat. Protože klášter ožil, začalo se o něm mluvit, a díky tomu jsme se dostali do programu na oživování památek."

V roce 2012 tak i díky agentuře získalo broumovské Benediktinské opatství svatého Václava evropskou dotaci ve výši 250 milionů korun na revitalizaci kláštera.

"Klášter se opravil, všichni jsme byli vzrušení, ale místo toho, abychom si to užívali, jsme se dostali naopak pod velký tlak. Protože za námi přicházela spousta lidí, kteří sice neviděli tu spoustu každodenní titěrné práce, která byla za tím, ale všimli si opravené klášterní fasády. A teď se ptali: Kdy to bude hotové celé? Dávali nám tak úkol, který se zdál nad naše síly, a to představovalo velký a nepříjemný tlak."

Východiskem se podnikateli stala jeho vlastní zkušenost s pěší turistikou, které se věnuje, a pak také slova benediktinského opata.

"Posledních pár let se mi každý rok daří najít si pár týdnů na to cestovat po Česku stoprocentně offline. Leccos jsem se tak o sobě dozvěděl – například, že jsem docela umanutej. Když se ráno podívám do mapy, kam chci dojít, tak ten cíl nedokážu dostat z hlavy, ani když po cestě zabloudím, nebo když se nějaký jiný cíl jeví momentálně jako zajímavější. Pořád mám na paměti, kam jsem chtěl jít původně, a tam také většinou dojdu. Takže si dávám bacha, jaké cíle si určuji, aby se nestalo, že z toho nakonec nebude nic," vysvětloval Školník. "Dodělejte to byl cíl, který nám byl vnucován. Ale náš pan převor, opřen o staletou moudrost Benediktinů, k němu na tiskové konferenci řekl: ´To nebude hotové nikdy. To je tak velký dům, že když na jedné straně skončíte, tak na druhé můžete začít znovu´. A to je motto, které jsem si odnesl i do práce ve veřejném prostoru. Chcete-li v něm něčeho dosáhnout, musíte být trpěliví a vědět, že ne všichni vám budou rozumět hned. Někdy je možné i zpomalit, a přesto dosáhnout dobrých výsledků. Lidská přirozenost se nevyvíjí tak rychle jako kulisy kolem nás.Když víte, že úplně hotovi nebudete nikdy, tak vás to zklidní."

Roboti už jdou

Vedle řady přednášek, které se také zaměřily na veřejný prostor a věnovaly se například tématům, jak lépe využít plasty nebo jak moc může život celých komunit nebo chudinských slumů změnit zahradničení a to, když jejich obyvatele někdo naučí pěstovat si například zeleninu, se hodně prezentací věnovalo fenoménu nových technologií a sociálních sítí.

Na téma opodstatněnosti obav z umělé inteligence promluvil Josef Holý, někdejší programátor a současný pracovník pražského IT inovativního centra MSD, kde zodpovídá za platformy zřízené právě pro umělou inteligenci a pro správu znalostí. "Opodstatněná obava vychází z toho, že umělá inteligence asi připraví o práci většinu bílých límečků. Neopodstatněná pak plyne z katastrofických filmů typu Terminátora. Zastíráme tím skutečnou podstatu toho, co umělá inteligence je," řekl na úvod Holý.

Umělou inteligencí je podle něj aplikace, která dostává data zvenčí, pomocí algoritmu je zpracuje, a na jejich základě pak provede akci navenek. Čím víc vstupů dostane a čím víc akcí realizuje, tím víc se učí - v tom se podobá lidem, kteří učením získávají znalosti a získáváním znalostí si osvojují dovednosti. "Rozdíl mezi tím, jak se učíme my a jak stroje, není velký, jenom pro stroj jsou vstupním zdrojem a základní potravou data. Čím víc dat jí dodáte, tím víc toho může umělá inteligence vytvořit."

Inteligentním agentem svého druhu je podle Holého Facebook, který získává data z aktivit, prováděných jeho uživateli. "Sleduje, na jaké stránky chodíme, co provádíme, co lajkujeme. Podle toho si nás kategorizuje. Na oplátku nám dává personalizovaný obsah, čímž se stará o náš dobrý pocit. Právě dobrý pocit je základní součástí našeho vztahu s umělou inteligencí - to on nás nutí, abychom se vraceli. Je prokázáno, že pokud někdo lajkuje naše příspěvky, vede to u nás ke zvýšenému vylučování dopaminu, známému jako hormon štěstí. Právě tím vzniká vzájemná závislost mezi námi a Facebookem. A takových je nás 1,3 miliardy denně," uvedl Holý.

Preference vyjádřené například lajkováním pak vyjadřují vazbu mezi jednotlivými uživateli, kterou Facebook podporuje tím, že tyto uživatele shrne do "jednoho pytle" alias clusteru. Clustering je jedním z centrálních facebookových algoritmů a motivace Facebooku udržet si uživatele pak vytváří z clusterů ony známé "sociální bubliny" – nezobrazuje jim totiž něco, co neodpovídá jejich pohledu na svět.

"Z původně čistě marketingového nástroje se tak ale stává určitý problém v komunikaci. Jde o to, že kladivo lze užít správně za účelem, pro který bylo vyrobeno, tedy například na zatlučení hřebíku, chybně, což je případ, kdy s ním zatloukáte šroub, anebo ho lze zneužít jako zbraň," říká Holý.

U umělé inteligence to podle něj funguje podobně: "Clustering lze použít správně, tedy jako marketingovou podporu, kdy vás částečně chrání před nevyžádanou reklamou. Ale třeba u médií je už jeho použití horší, protože má tendenci předkládat vám jen zprávy, které odpovídají vašemu pohledu na svět. A z toho pak vyplývá i jeho zneužití v podobě falešných zpráv neboli fakenews. Nejde jen o to, že bya napsána nějaká lež. Ta by se za normálních podmínek dostala maximálně k pár lidem. Ale jde o to, že s využitím clustrovacího algoritmu lze tuto lež poslat do přesně cílených bublin, a tím je zradikalizovat. To už pak je problém, protože to také může destabilizovat demokratický systém, a to jsme teprve na začátku," vysvětluje Holý.

Ani umělá inteligence navíc podle něj není imunní vůči takzvanému kognitivnímu zkreslení, tedy tomu, že vnímá realitu na základě určitých stereotypů, které ji mohou vést k chybným úsudkům.

"Microsoft loni vyslal na Twitter umělého boota, v podstatě počítačový program představující teenagerku schopnou konverzovat, přičemž konverzace pro ni byla i způsobem učení. Chytli se toho internetoví trollové a během 24 hodin přeškolili tuto umělou teenagerku na uctívačku Adolfa Hitlera se sklony k rasismu a nekorektnímu humoru. Takže dnes už ji na internetu nenajdete," uvedl Holý.

Jiným příkladem byl podle něj americký počítačový program Pilgrim, který měl odhadovat, jak velká je pravděpodobnost, že se ten či onen propouštěný recidivista opět dopustí trestného činu. Poměrně rychle se ukázalo, že program uvádí daleko větší pravděpodobnost u černochů, protože se pravděpodobně učil na datech, která ho dovedla k rasistickým předpokladům.

Zneužití možností, jaké poskytují nové technologie, je ale podle Holého běžný průvodní jev provázející jejich adopci. Situace by se měla dřív nebo později zklidnit s tím, jak se zavedou. A kdo bude vítěz této revoluce? "Jde o data. Data jsou peníze nové ekonomiky. A ta data jsou naše. Je na nás, komu je poskytneme. Jestli firmám, nebo státům. Možná se obrana dat musí stát ústavním právem. Sám nevím," uzavřel Holý.

Největší stěhování v dějinách

Jiný pohled na internet a nové technologie nabídl ekonom Pavel Kysilka, bývalý guvernér České národní banky a současný zakladatel 6DAcademy. Podle něj je lidstvo v současnosti svědky třetího globálního masového stěhování v historii, čímž ale nemyslel uprchlickou krizi.

"Historie lidstva je dva miliony roků stará a 90 procent tohoto času jsme strávili jako lovci a sběrači. Až před dvaceti tisíci let přišli lidé s malou inovací, která však měla obrovský dopad: že můžou chovat a pěstovat. Říkáme tomu neolitická revoluce. Zhruba před 200 roky se přestěhovali podruhé k výrobním linkám poháněným parou - to byla průmyslová revoluce. Teď jsme aktéry třetí přelomové revoluce, při níž otevíráme bránu do nové, digitální epochy. Zahrnuje třeba kyberprostor, internet, nové technologie," uvedl Kysilka.

Svou vlastní představu kyberprostoru popsal jako "virtuální zámek", postavený na snech a přáních od malička do dneška. "Jsou tam různé místnosti, v jedné jsou encyklopedie, v jiné mi hrají Rolling Stones, v další mám přátele na Skypu a sociálních médiích. V centru virtuální reality v Praze lze vylézt i na Mount Everest," popisoval Kysilka.

Podle něj tak vzniká nové bohatství, jehož zdrojem není ani lithium, ani eurodotace, ani činnost vlád, ale lidský talent, pracovitost a podnikavost. "Současné technologie nám nabízejí možnost každý den zkoušet, co je náš skutečný talent. Taxikaření za pomoci Uberu, hoteliérství pomocí AirBNB,modelování virtuálních soch či předmětů, učení jiných za pomoci výukových videí, to vše se dá. Poprvé v historii máme příležitost hledat a nacházet svůj talent, rozvíjet ho a jeho plody nabízet ostatním," řekl Kysilka.

Připustil přitom ale, že právě neuvěřitelná hojnost věcí v kyberprostoru, která je zadarmo nebo téměř zadarmo a dostupná pohodlně tady a teď, může vést i ke ztrátě pozornosti, povrchnosti a k nudě. "Jsme v dětském stadiu, začínáme ten svět vytvářet, ale zvládneme to, nemám obavy. V každém zámku, i v tom kybernetickém straší (a projevem je třeba kyberšikana nebo kybernetičtí vyděrači) ale slušných lidí je obrovská přesila," dodal bývalý bankéř.

Až budou na koni ženy

S vizí 21. století, v němž už nebudou "na koni" muži, ale ženy, vystoupila Zuzana Labudová z Genderové expertní komory ČR.

"Povedou k tomu tři změny. Za prvé vzdělání - v současnosti ze všech absolventů opouštějících školy je 61 procent dívek. Za druhé jsou ženy flexibilnější, protože se po generace a generace neustále někomu přizpůsobovaly, ať už mužům, nebo dětem. Pokud nás někdo nechce zaměstnat, zaměstnáme se samy. A když nás nechtějí pustit do vedoucí pozice, otevřeme si vlastní firmu," uvedla s odkazem na nerovný počet mužů a žen v rozhodovacích pozicích.

"Za posledních pět let klesl v Česku počet podnikajících mužů o 200, ale počet podnikajících žen vzrostl za tutéž dobu o víc než 30 tisíc," prohlásila Labudová (nesdělila ale, z jakých statistik tato svá data čerpá).

Třetím důvodem jsou podle ní celospolečenské změny, kde s nástupem nových technologií klesá potřeba fyzické síly, jež byla dřív doménou mužů, a naopak roste nutnost oné zmiňované flexibilnosti, v níž podle Labudové vynikají ženy. "V 21. století tedy ženy už nic nezabrzdí," zdůraznila genderová odbornice.

Výsledkem tohoto faktu by podle ní ale neměla být "žádná krevní msta" na mužích, ale spolupráce. "Ženy a muži nejsou stejní, proto není žádný důvod k tomu, aby jejich hlas zazníval ve společnosti stejnou intenzitou. Ženy nemají právo dát to mužům takříkajíc sežrat," konstatovala přednášející.

Koncept rovných příležitostí podle ní neznamená boj za to, aby ženy měly navrch. Navíc oblast, v níž navrch mají, už podle ní existuje, a je to péče o děti. "Od vynálezu antikoncepce my rozhodujeme, kdy a kolik budeme mít dětí, a ne vždy na základě dohody s mužem – někdy jdeme i proti jeho postoji. A to není fér. Když se s mužem rozejdeme, má v naší vyspělé demokracii jako otec naprosto mizivou šanci, že dítě dostane do péče," uvedla Labudová.

Jako příklad fungujícího systému, v němž ženy a muži spolupracují na základě rovnosti, zmínila Skandinávii. "U nás je stále zvyk, že když se něco stane v rodině, tak to řeší a doma zůstává žena, proto zaměstnavatelé raději upřednostňují muže. Ve Skandinávii to funguje jinak, partneři pracují ve flexibilních úvazcích, střídají se v rodičovských pozicích, a tak je zaměstnavatel nediskriminuje, protože neví, koho," konstatovala.

"Pokud se nedomluvíme, až se to překlopí v náš prospěch, bude to začátek konce. Partnera ani dítě si na 3D tiskárně nevytiskneme," uzavřela genderová odbornice.