Odměna za odlovení vlčího škůdce je stanovena v přepočtu na 12 300 korun. Úspěšný lovec musí přinést kůži vlka, na kterou dá úředník nesmazatelné razítko a zaznamená, kde byl vlk uloven.

Na Kamčatce a v Jakutii zdvojnásobili rozpočet na lov těchto predátorů. Ročně tam totiž smečky i jednotliví vlci potrhají až tři tisíce jelenů.

Tam, kde úředníci škudlí a za ulovené vlky nevyplácejí odměny, splakali nad výdělkem. V jedné z oblastí kolem řeky Angary dosáhl počet zvířat pět tisíc, podle odborníků to je třikrát víc, než by zdejšímu ekosystému prospívalo. V Zabajkalském kraji napočítali kolem tří tisíc vlků, přibližně dvojnásobek normálního počtu v tomto regionu.

Jak si s přemnoženým dravcem poradit, pokud klasický lov s puškou nepomáhá? Tam, kde si s narůstajícím počtem nevěděli rady, vracejí se k přísně zakázanému způsobu lovu do ok nebo želez. Už jen kvůli ekonomickým podmínkám. Náklady na ulovení jednoho kusu při použití auta, střeliva, započtení stráveného času a případné odměny lovci vyjde na asi 1000 dolarů (kolem 25 tisíc korun). Nastražit železa a drátěná oka je mnohonásobně levnější.

Zástupci Mezinárodní organizace na ochranu zvířat však varují, že návrat k zakázaným metodám může mít katastrofické následky hlavně pro další druhy zvěře. Současně přiznávají, že například do ok se neloví jen v Rusku, ale i ve Spojených státech. Ne proto, že by obyvatelé ve vzdálených oblastech vědomě nedodržovali pravidla lovu, ale prostě proto, že o zákazu nevědí.