Pokud si na cestách rádi šoférujete sami, musíte počítat s tím, že ne všechny země nahlížejí dopravní přestupky stejnou optikou. Máte-li rádi historické slavnosti (a třeba se na nich rádi ukážete i v historickém kostýmu), je dobré vědět, kde, kdy a za jakých okolností se při nich můžete blýsknout replikou nebo třeba i originálem historické zbraně a kdy a kde naopak raději ne. A pokud se při cestách rádi spoléháte ve všem všudy na sebe, dávejte si pozor na to, že některé předměty běžné potřeby, s nimiž v takovém případě počítáte (třeba kapesní nůž nebo sekerka) nejsou všude tak vítaným pomocníkem jako u vás na chalupě. Na co si tedy při cestách dávat pozor?

V Norsku radši přibrzděte

Přehled postihů, které vás čekají v různých zemích Evropy v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti o dvacet kilometrů, zveřejnil před nedávnem server Autoforum. V případě Německa, Řecka, Lucemburska a Rakouska se pokuty pohybují v řádu nízkých desítek euro. V Řecku zaplatíte do 50 eur (1281 korun) bez ohledu na to, kde vás změří. V Rakousku vás tato hranice pokuty čeká při překročení rychlostního limitu o dvacet kilometrů ve městě nebo na okreskách, na dálnici a ostatních místech většinou zaplatíte míň. S tresty do 50 eur za stejný prohřešek můžete počítat i v zemích, jako je Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Polsko, Rumunsko nebo Turecko.

Vyšší pokuta vás čeká v Británii, kde zaplatíte zhruba 100 eur (2600 korun), a to bez ohledu na to, na kterém místě se právě vyskytujete. V Irsku platí podobná pravidla, ale stojí vás to trochu míň. V Nizozemsku jsou naopak sankce ještě vyšší, od sta do sto padesáti eur (2600 až 3800 korun), a jsou opět odstupňované podle toho, zda jste rychlost překročili ve městě, mimo město nebo na dálnici. V Belgii a Itálii zaplatíte 150 eur, ať šlápnete na plyn kdekoli, ve Francii kolem 140 eur, ve Finsku 130 eur. O něco míň než ve Finsku zaplatíte ve Španělsku.

Kde se pospíchat opravdu nevyplatí, je Dánsko, protože tam vás dvacet kilometrů navíc na tachometru připraví ve městě až o 400 eur (10 200 korun), na dálnici o 325 eur (8300 korun) a na okreskách o 200 eur (5100 korun). V Portugalsku vás týž přestupek přijde ve městě na 300 eur (7700 korun) a mimo nměsto na 200 eur (5100 korun). Zřejmě nejvyšší pokuty ale rozdává Norsko, ve městě až 500 eur (12 800 korun), na dálnicích a okreskách 450 eur (11 500 korun). A pokud v této zemi překročíte ve městě rychlost o 46 kilometrů a mimo město o 55 kilometrů, může se stát, že z toho nebude jen pokuta, ale také vězení.

Jak to má unie se zbraněmi?

Sociální sítě jsou plné příběhů o tom, co všechno se vám může stát v tom či onom státě Evropské unie, pokud do něj vycestujete se zbraní. Jaká pravidla zde tedy platí?

V případě, že jste majitelem střelných zbraní a nechcete se od nich odloučit, bude nejlepší zřídit si evropský zbrojní pas. Ten vám při cestách do jiných členských států EU umožní vézt s sebou zbraň kategorie A, B, C nebo D v něm zapsanou a střelivo do ní (v množství odpovídajícím účelu použití), pokud vám daný členský stát EU, do něhož cestujete, udělil povolení k cestě s touto zbraní, nebo takové předchozí povolení nevyžaduje.

Určitá výjimka platí jen pro lovecké a sportovní střelce cestující s loveckou a sportovní zbraní, kteří předchozí povolení mít nemusí, měli by však být schopni doložit účel cesty, ideálně prostřednictvím pozvání nějaké místní sportovní nebo lovecké organizace. Každý stát Evropské unie si však může vymínit, že převoz některých typů zbraní je v něm zakázán, nebo to, že i převoz zbraně pro lovecké a sportovní účely podléhá povolení. Proto je lepší informovat se předem na zastupitelském úřadě dané země, co právě platí (tyto předpisy se mohou měnit).

O evropský zbrojní pas může požádat každá fyzická osoba, která má pobyt na území Česka a je oprávněným držitelem zbraně kterékoliv kategorie. Nemusí být nutně jejím vlastníkem - do evropského zbrojního průkazu lze zapsat i zbraň půjčenou (slovy zákona přenechanou), pokud jsou splněny příslušné zákonné podmínky. Zvlášť u zbraní kategorie D (nepodléhajících registraci - patří sem například volně prodejné vzduchovky, předovky i řada replik historických zbraní) stačí věk nad 18 let a způsobilost k právním úkonům. Chystáte-li se tedy do zahraničí s vypůjčenou replikou historické palné zbraně, vyřiďte si evropský zbrojní průkaz, v němž ji budete mít zapsanou, a neuškodí mít pro jistotu s sebou písemnou smlouvu o výpůjčce.

Nože jsou ožehavá věc

Zvlášť v poslední době se staly diskutovaným tématem nože, jejichž nošení konkrétně český zákon nijak neupravuje a každý je u nás může mít, kde chce, a nosit, jak chce. V západní Evropě to tak jednoduché už ale není. Problematiku nošení nožů a jiných chladných zbraní před časem podrobně rozebralo například Sdružení ochránců práv majitelů zbraní Gunlex.

Například v Německu jsou zakázanými zbraněmi vyhazovací nože typu "motýlek", tlačné dýky známé také jako pěstní (dýka s krátkou čepelí a rukojetí ve tvaru písmene "T", takže při jejím sevření vyčnívá čepel před sevřenou pěstí, obvykle mezi prostředníkem a prsteníkem) a vrhací hvězdice (a kromě nich i nunčaky, pružinové obušky a boxery či předměty s podobně tvarovanou rukojetí jako boxer).

Povolené je držení jednoručně otevíratelných nožů, nožů s pevnou čepelí nad 12 cm a předmětů, které jsou klasifikovány jako zbraně – to jsou bajonety, dýky, šavle, meče, ale i teleskopické obušky. Ale pozor: zatímco v Česku můžete mít takový nůž třeba volně v kufru auta, v Německu ho smíte transportovat jen v uzamčené (nikoli pouze uzavřené) schráně a použít ho můžete pouze na vlastním pozemku (což není auto) nebo v souvislosti s filmovou či divadelní produkcí (třeba vystoupení skupin historického šermu) či jiným "oprávněným zájmem" - táboření většinou podle výkladu německých úřadů mezi takové zájmy spadá, takže nakrájet si špekáčky na opékání se svolením majitele pozemku můžete. Nůž byste pak ale neměli nechat válet u ohně, ale opět zamknout do přepravní schrány.

Rakousko a Švýcarsko jsou v tomto ohledu výrazně liberálnější: Švýcaři nijak neomezují jakékoliv nože s pevnou čepelí, otevírací nože bez automatického mechanismu, nesymetrické dýky a meče, jen u nožů s automatickým otvíracím mechanismem (vystřelovací a vyhazovací) je rozhodující délka – s celkovou délkou pod 12 cm a délkou ostří pod pět centimetrů jsou dovolené, jinak jsou zakázané. Pro všechny povolené zbraně a jim podobné předměty (kladivo, sekera, šroubovák, baseballová pálka), použitelné k útoku proti člověku, platí, že máte-li je u sebe, měli byste být schopni věrohodně doložit jejich účel.

V Rakousku je situace podobná. Podle zákona o zbraních se u chladných zbraní rozlišují nože, které jsou „pracovním nástrojem“ (zavírací nože, lovecké a kuchyňské nože), a nože, které se považují za zbraň (bodáky, dýky, vystřelovací a vyhazovací nože). Nože považované za zbraň smí držet a nosit pouze osoba starší 18 let, která nemá držení zbraní zakázané. "Pracovní nástroje" smí držet a nosit kdokoliv.

Úplně jinak na tom ale budete, vydáte-li se do Británie. Pokud vás britská policie přistihne na veřejnosti s jakýmkoliv předmětem, který by podle jejího názoru mohl sloužit k útoku na člověka (může to být kapesní nůž, ale třeba i šroubovák, řetěz od kola nebo noha od židle), je vaší povinností prokázat legitimnost toho, že tento předmět máte u sebe a že se ho nechystáte použít "útočně". A pokud vaše vysvětlení policistu neuspokojí, hrozí vám pokuta do pěti tisíc liber nebo čtyři roky vězení, případně oboje. Plus vyhoštění.

"Shrnuto a podtrženo: Do Anglie si s sebou vezměte maximálně malý kapesní zavírací nůž s čepelí do tří palců (7,62 cm), protože jeho nošení je obecně považováno za oprávněné pro každodenní činnosti – ale i to s největší opatrností. Cokoliv jiného znamená výrazné riziko problémů," píše server Gunlex.

V Belgii i v Nizozemsku jsou obecně zakázané vyhazovací a vystřelovací nože, vrhací nože a hvězdice. V Nizozemsku je nadto výslovně zakázána stiletta (dýka s dlouhou štíhlou čepelí, sloužící jako bodná zbraň) a zavírací nože s celkovou délkou přes 28 cm nebo s ostřím broušeným po obou stranách.

Se zvířaty za hranice všedních dnů

A jak se to má s vašimi domácími mazlíčky, nechcete-li se od nich v zahraničí odloučit?

Coby státní příslušníci členské země EU můžete cestovat po unii se svým psem, kočkou nebo fretkou pod podmínkou, že jim necháte vystavit evropský cestovní pas pro zvířata. Pas musí obsahovat údaje o platném očkování proti vzteklině a vystavit si ho můžete nechat u zvěrolékaře. Máte-li s sebou mládě mladší tří měsíců, které ještě nemohlo být očkováno, záleží na individuálních podmínkách v dané zemi, které je dobré ověřit si předem na jejím zastupitelském úřadě.

Totéž platí pro případ, že si chcete vzít za hranice jiné domácí zvíře než psa, kočku nebo fretku, pro něž jediné se vydává evropský cestovní pas pro zvířata. Chcete-li jet tedy s andulkou, opět se předem seznamte s pravidly v jednotlivých zemích. s pravidlyen, které jednotlivé země v takových případech uplatňují.

Budete-li cestovat do Finska, Irska, na Maltu či do Spojeného království, musíte si psa, kočku nebo fretku nechat ošetřit proti proti echinokokům, přičemž příslušnou látku by měl zvířeti podat zvěrolékař nejdřív 120 hodin a nejpozději 24 hodin před plánovaným příjezdem. Od zvěrolékaře byste také měli dostat do cestovního pasu zvířete potvrzení o ošetření.

Z identifikačních důvodů musí mít zvířata zaveden elektronický mikročip nebo identifikační tetování, aplikované před 3. červencem 2011, a to se stejným identifikačním číslem, jaké je uvedeno v jejich cestovním pasu. Při propuknutí zvířecí nákazy může být přeprava živých zvířat na konkrétních územích různě omezena.