Vzhledem k tomu, kolik pozornosti si v posledních týdnech vysloužily události v Řecku a vývoj na čínském akciovém trhu, je reakce zlata poměrně překvapivá.

Zlato, které je stále považováno za bezpečný přístav v dobách krize, zatím nenaplňuje očekávání. Řada ekonomických i politických ukazatelů posledních týdnů však napovídá, že je na místě zvýšit pozornost a bez emocí vyhodnotit, nakolik jsou krizové scénáře konečně za námi, nebo jde jen o klid před další bouří.

A to navíc média opomíjejí situaci v Portoriku, která je téměř identická s Řeckem. Jeho případný bankrot by sice nejspíše neznamenal problém pro americkou měnu, ale byl by největším v historii USA. (Portoriko je totiž „nezačleněným územím USA" a platí se v něm americkým dolarem.) Zajímavostí je, že z této situace mají radost jak zastánci, tak i kritici zlata.

Dolar, USA a akcie proti zlatu

Kritici zlata argumentují mnoha důvody, proč zlato ztrácí u investorů lesk. Silný dolar, rostoucí americká ekonomika nebo mnohem zajímavější výnosy u ostatních investičních aktiv.

Ano, dolar je silný, což pro zlato není dobré. Na druhou stranu ale v jiných měnách zlato tak výrazně neztrácí. Rostoucí americká ekonomika (a nejenom ta) je více snem než realitou. Pozitivní makrodata jsou dána spíše velmi nízkým očekáváním a změnami metodiky než zdravým růstem. A to, že americké akcie vydělaly za posledních pět let více než 150 procent, je spíše důvodem k opatrnosti než optimismu.

Důkazem je právě vývoj v Číně, kde se propad akciového trhu po výrazném růstu zastavil až po několikanásobném zásahu vlády a centrální banky. Pokud by se situaci nepodařilo zklidnit, finanční svět by to zasáhlo mnohem silněji než případný bankrot Řecka.

Centrální banky v pasti

Trnem v oku mnoha ekonomů jsou dnes centrální banky a jejich způsoby řešení poslední finanční krize. Jejich kroky již kritizují i instituce jako Mezinárodní měnový fond, který upozorňuje, že současný vývoj není udržitelný a finanční systém se stává „zranitelným".

Přidává se i Banka pro mezinárodní platby (BIS), podle níž jsou dlouhodobě nízké úrokové sazby nebezpečné, protože podporují neúměrné zadlužení a centrální banky ztrácejí nástroj, kterým by čelily další případné krizi.

Extrémní dluhy se staly normálem a řešení centrálních bank se podobá léčení drogově závislého novými, neodzkoušenými drogami – krátkodobý účinek se může zdát pozitivní, ale z dlouhodobého hlediska je jeho stav ještě horší. Vnímání rizik a reálné hodnoty investic se tím značně posunuly, ale to rozhodně neznamená, že by základní ekonomické principy přestaly platit.

Nákupy ve slevě

Nízké ceny drahých kovů nakonec mohou být pozitivním stimulem pro ty, kteří do nich investují, nebo se k tomu chystají.
Z technického hlediska je pozitivem skutečnost, že zlato již potřetí atakovalo několikaletá minima, která opět sloužila jako odrazový můstek pro jeho cenu.

Růstu ceny zlata by samozřejmě mohla pomoci poptávka v Číně, kde lidé v posledních týdnech zjišťují, jaké to je, když praská bublina na akciovém trhu. Zlato může přilákat jejich pozornost jako nástroj, který poslouží k diverzifikaci a snížení volatility.

Také řecká krize zdaleka stále není u konce. Řecko se nejprve octlo jednou nohou mimo eurozónu, o pár dní později jsme ale zjistili, že co platí jeden den, ten další už platit nemusí. A jistota, že Řecko nakonec tak jako tak nezbankrotuje, rozhodně automaticky nepřijde pouhým podpisem jakékoli dohody s věřiteli.

Klid před bouří

Za „vlažnou" reakci ze strany zlata (a potažmo veškeré investorské veřejnosti) na zmiňované události v Řecku, Číně i Portoriku můžeme děkovat právě centrálním bankám. Tento vývoj nahrává těm, kdo žlutý kov odepisují a nevidí v něm žádnou perspektivu.

Bezbřehý optimismus a uspokojení nejsou na místě. Příliš dobrá nálada, zlehčování problémů a bohatýrské pumpování kapitálu do investičních nástrojů na dlouholetých maximech bývají spíše signálem blížících se turbulencí.