Alexandr Veliký neprohrál žádnou bitvu. To z něj dělá zřejmě největšího a nejúspěšnějšího vojevůdce v dějinách lidstva. Ve dvaceti letech se stal králem, ve třiceti byl pánem Asie a egyptským faraonem a ve třiadvaceti se pravděpodobně upil k smrti.
Jeho láska k silnému makedonskému vínu byla proslulá. Odpovědi na dně skleničky ale nehledal v soukromí. Často a rád pořádal večírky, jež se díky nadměrné konzumaci alkoholu staly synonymem zvrhlosti a krutosti. Patřila k nim i oslava po dobytí Persepolis v roce 330 př. n. l., během níž jedna z opilých manželek Alexandrových přátel navrhla, aby město vypálili. „Vládce byl nadšený a ujal se velení,” napsal římský historik Quintus Curtius Rufus. „Po zapálení cedrového paláce se oheň rychle rozšířil a srdce perské říše lehlo popelem.”
Večírky Alexandra Velikého
To, že se Alexandr k vypálení města nechal tak lehce přesvědčit, zaráží odborníky dodnes. Dalo se to však čekat. Výbušná a násilnická povaha se u něj projevila již dva roky před touto tragédií. V rámci banketu, který byl pořádán na počest důstojníka Cleituse Černého, právě jmenovaným do funkce guvernéra Baktrie, se mladý vojevůdce chlubil, že jeho činy předčí dobyvatelské schopnosti jak jeho otce, tak boha síly, píle a vytrvalosti Hérákla. Na tuto poznámku mu však Cleitus odpověděl, že by měl být Alexandr skromnější.
Opilý král se rozčílil natolik, že začal křičet a snažil se ke svému vojákovi dostat, aby ho udeřil. V tu chvíli nastala hrozná mela. Muži se bili hlava nehlava. Mezi vřavou uchopil Alexandr kopí a Cleita probodl. Legendy tvrdí, že jakmile panovník vystřízlivěl, zhroutil se. Tři dny a tři noci proplakal. Dokonce chtěl spáchat sebevraždu. Cleitova sestra ho totiž vychovávala a sám důstojník mu v roce 334 př. n. l. zachránil život v bitvě u Granicus.
Soutěž v popíjení alkoholu
Mezi nejtragičtější večírky však patří pohřební oslava věnovaná Alexandrově rádci Calanusovi, který se rozhodl zemřít sebeupálením. Vojevůdce se na ní rozhodl uspořádat soutěž v konzumaci vína. Ten, kdo ho vypije nejvíc, měl získat zlatou korunu. Bylo vybráno 41 mužů. Po několika hodinách většina z nich zemřela na otravu alkoholem. Další se udusili vlastními zvratky. Promachus, jenž klání vyhrál poté, co si dopřál 13 litrů vína, zemřel na otravu o tři dny později.
Oblíbený nápoj se stal pravděpodobně osudný i samotnému Alexandrovi Velikému. Podle docenta historie na Queen's College City University v New Yorku, Johna Maxwell O'Briena, se panovník upil poté, co se snažil uhasit žízeň způsobenou horečkou. „Makedonský král projevoval klasické příznaky alkoholismu, jako nepředvídatelnost, paranoia, extrémní chování a následné silné výčitky, již v posledních sedmi letech svého života,” říká vědec. „Hlavní příčinou jeho nadměrného pití byla nejistota vlastní identity, kdy hledal důkazy o svém božství a zoufalá touha něco dokázat.”
Tato teorie je však jinými historiky zpochybňována. I přesto, že existují důkazy o tom, že Alexandr pil často a rád, skutečný důvod jeho smrti je stále tajemstvím. Některé prameny hovoří o tom, že byl otrávený, další, že podlehl neznámé nemoci.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.getyourcorkout.com, www.historianandrew.medium.com
