Co je to?
I u nás známe vtipy typu „co je to...“ V Anglii už v roce 1511 vyšla celá kniha takových veselých otázek a „chytrých“ odpovědí. Z té tady máme malou ochutnávku:
Kolik je potřeba ocasů telátek, aby dosáhly ze země do nebe? – Jeden, pokud je dostatečně dlouhý.
Jaká je vzdálenost od hladiny moře na nejhlubší dno? – Co by kamenem dohodil.
Co to je? Nikdy to nebylo a nikdy nebude. – Hnízdo myší v uchu kočky.
Proč lidé staví ve městě pec? – Protože v peci město stavět nemůžou.
Jak člověk rozezná krávu ve stádu ovcí? – Očima.
Proč si kráva lehá? – Protože neumí sedět.
Co je to? Nikdy to nezmrzne. – Vroucí voda.
Kteří světci jsou církvi nejprospěšnější? – Ti namalovaní na oknech, protože brání větru, aby mrhal svíčkami.
Které zvíře má ocas mezi očima? – Kočka, když si olizuje zadek.
A ještě tři – ne přímo tudorovské, ale ze středověku
Nejen vtipnými hádankami se bavili lidé ve středověku. Vyprávěli si „skutečné“ vtipy. Některé byly drsné a neslušné. Stejně jako dnes se vtipkovalo o sexu, částech těla apod. Častým námětem bývali hloupí manželé, špatné manželky, nevěra, duchovní, králové i historické postavy. Pro příklad tři nekošilaté:
Jeden opat, velmi dobře živený – korpulentní se pozdě k večeru na cestě do města ptá sedláka v obavě, zda již není městská brána zavřená: „Myslíte, že ještě projdu bránou?“ „Ano, to víš že projdeš. Projede i vůz se senem. Proč bys nemohl ty?“
Muž má poměr s vdanou paní, manželkou naprostého hlupáka, který navíc koktá. Jednou v noci jde za ní v domnění, že manžel není doma. Ťuká na dveře a v žertu se hlasem paroháče dožaduje vstupu. Hloupý manžel je však doma, slyší ťukání a volá na ženu. „Otevři dveře a pusť ho dovnitř. Zdá se, že to jsem já.“
Pár vtipů navíc vypráví následující video:
Jistý zachmuřený muž bloumá ulicemi, pohlcený v myšlenkách a smutku. Potká ho dobrák a ptá se na důvod jeho obav. Muž odpoví, že dluží peníze a nemůže je vrátit. Dobrák odpoví: „Přenechte tuto starost věřiteli.“
Vtipy bavili své panovníky i dvorní šaškové. Ti však často užívali černý humor a používali spíš takové ty „jedovaté“ poznámky.
