V zahraniční politice Karel obvykle balancoval na ostří nože a hrál na obě strany. Přitom však vzbuzoval i strach a nedůvěru mezi svými nepřáteli i spojenci a přirozeně přecházel z jedné strany na druhou. Měl za sebou několik neúspěšných invazí, po nichž pak začal uzavírat spojenectví s různými znepřátelenými španělskými králi. Ale nikdy se jasně neprofiloval. Čekal, odkud mu něco kápne. Nebál se ani odstranit nového francouzského krále, ale ani to se mu nepovedlo. Byl zkrátka smolař, a ještě k tomu neschopný. „Karel zlý“, jak se u říkalo, byl celé Evropě pro smích. Stejně špatný byl ale i konec jeho života.
Na video se podívejte zde:
Jak žil, tak i zemřel
Podle vyprávění byl čtyřiapadesátiletý Karel v roce 1387 vážně nemocný a nemohoucí. Trávil svůj čas uzavřený ve svém paláci v Pamploně. Podle anglického vyprávění Francise Blagdona z roku 1803 upadl Karel Zlý do takového stavu rozkladu, že nemohl používat své údy. Musel ležet na lůžku, kam byli přivolání lékaři. Ti mu naordinovali "zábal" z plátna namočeného v brandy nebo aqua vita. Král měl být do tohoto alkoholového rubáše zašit před spaním a alkohol ho měl údajně vyléčit.
Jenže služka všechno pokazila. Když měla krále zašít do zábalu, hledala něco, čím by nit přestřihla. Protože ale nemohla najít nůžky, použila plamen svíčky. A samozřejmě alkohol ihned zahořel. Vyděšená služebná utekla a nechala Karla Zlého uhořet zaživa v jeho vlastní posteli.
Jsou i jiné verze
Není to však jediná verze. V těch jiných už nefiguruje služka, ale požár z uhlí z ohřívací pánve v králově posteli.
Druhou verzí je moralistická verze Johna Cassella, která uvádí, že „Karlovi bylo již šedesát let a byl plný nemocí ze svých zlozvyků. Aby se udržel v teple, nařídil mu jeho lékař, aby se zahalil do plátna namočeného ve vinné pálence a jeho lůžko se vyhřívalo na pánvi s žhavým uhlím. Nějakou dobu se mohl těšit z výhod tohoto zvláštního předpisu v bezpečí, ale nyní, když se dopouštěl barbarství na představitelích svého království, "z boží nebo ďáblovy vůle, oheň se přenesl na jeho prostěradla a z nich na jeho osobu, obalenou vysoce hořlavou látkou." Byl strašlivě popálen, ale v nejstrašnějších mukách setrval téměř čtrnáct dní.
A pak je tu i velmi normální verze, kdy podle biskupa, který byl přítomen Karlovu konci, zlý navarrský král zemřel klidným svatým způsobem na svém lůžku. Vzhledem k jeho životu a postojům ale raději celá Evropa uvěřila verzi se služkou, která byla mnohem úsměvnější. Lidé považovali tento konec za hodný někoho, kdo se tak provinil. Charles zemřel v Pamploně ve věku 54 let.
Jak byla smrt interpretována
Karlova hrůzná smrt se stala slavnou po celé Evropě. Objevila se v rukopisech, hovořili o ní moralisté, ilustrovaly ji kroniky. Ať už byl tedy jeho konec jakýkoli, celá země i Evropa si oddechla.
Zdroje: historycollection.com, en.wikipedia.org/wiki/Charles_II_of_Navarre
