Letěli domů…
Je ráno dne 30. října 1975. Na palubu letadla McDonnell Douglas DC-9-32 na letišti Tivat v Černé Hoře nastupují čeští a slovenští dovolenkáři, kteří se vrací z Jadranu. Za hodinu a půl – v 9:20 mají přistát na pražském letišti Ruzyně (dnes Václava Havla).
Na charterovém letu JP 450 jugoslávské společnosti Inex-Adria Aviopromet přivítá 115 cestujících jménem pětičlenné posádky kapitán Miodrag Marović a první důstojník Rade Popov. Let za jasného počasí je pohodový. Na československých hranicích se posádka letadla nahlásí službě řízení leteckého provozu v 9:01 a žádá informace o počasí…
Mlhavé okolnosti
Řízení leteckého provozu hlásí v Praze hustou mlhu a dohlednost na dráze 200 metrů. Informuje piloty letu JP 450, že přístrojový přistávací systém (ILS) pro dráhu RWY 24 a přesný přistávací radar (PAR) jsou mimo provoz. „Rozumím, co máme dělat?“ ptá se JP 450. „Můžete pokračovat do Prahy nebo se odklonit na jiné letiště,“ zní odpověď ATC.
Po chvilkovém váhání pilot potvrzuje přijetí informací o mlze, nefunkčním radaru a ILS – a také přibližovacích světlech. Ta však ATC nezmiňovala. Předpokládá se proto, že situace na letišti posádku značně vyvedla z míry. Po obdržení zprávy, že přibližovací návěstidla, světla na dráze i majáky (NDB) fungují pak hlásí posádka rozhodnutí pokračovat v letovém plánu a přistát na Ruzyni.
V té chvíli zahalí mlha i okolnosti tragického neštěstí. Piloti dostanou instrukce ohledně klesání, nastavení výškoměru na tlak QFE, kurzu k navedení na dva radiomajáky a poté k provedení standardní zatáčky pro přistání. JP 450 je potvrzuje. Naposledy se ohlásí v 9:18.
O dvě minuty později, necelých devět kilometrů od přistávací dráhy zavadí jugoslávský letoun DC-9-32 o vršek Sedlecké skály v údolí nad Vltavou v Suchdole a řítí se do zahrádkářské kolonie. Trosky a následný požár zničí několik chatek. Tragický pád letadla nepřežije 79 (dle některých údajů 75) pasažérů, z posádky zůstane naživu jen jedna letuška.
Následující video ukazuje simulaci letu v mlze:
Známé i neznámé – příčiny tragédie
Závěr vyšetřování tehdejších československých úřadů zněl: tragédii zavinili piloti společnosti Inex-Adria Aviopromet. Jakou roli v ní sehrála „lidská chyba“? V pozadí neštěstí stojí zcela jistě mlha, potažmo nefunkční ILA a PAR na letišti. Bez jejich podpory se při chystání na přistání v náročné situaci dostali piloti do emočního stresu, jak ukázala hladina stresových hormonů při pitvě Popova těla.
V každém případě posádka nedodržela výšku klesání, kterou jí doporučilo ATC. Náraz do skály ukazuje, že letadlo kleslo o 641 metrů níž. Z nějakého důvodu také piloti nezvládli zatáčku a nad Vodochody se odchýlili z kurzu. Dostali se tak do suchdolské rokle a po vizuálním kontaktu už nedokázali vystoupat a havárii zabránit.
Proč ale piloti nedodrželi instrukce ohledně výšky klesání? Předpokládalo se, že podcenili nastavení výškoměru podle pokynů ATC. Vyšetřování ale ukázalo, že byl tlak QFE nastavený správně. V úvahu přicházela záměna výšky udané v metrech za stopy.
Posádka však schválenou výšku potvrzovala v metrech. Pokud jde o přístroje, při ohledání trosek se zjistilo, že radiokompasy byly nastavené jen na frekvenci jednoho majáku. Při podmínkách nepřesného přiblížení se pro dodržení kurzu používají frekvence dvou majáků. Vysvětluje to, proč se posádka odchýlila od kurzu, ne však nedodržení doporučené výšky klesání.
Podívejte se na zajímavý dokument o nehodě s výpověďmi očitých svědků:
Předpokládá se, že posádka vzhledem ke všem okolnostem přestala sledovat výškoměry a přístroje a čekala na vizuální kontakt s letištěm. Nejspíš byla zcela dezorientovaná a vůbec si neuvědomovala svou polohu. Marović i Popov byli oba zkušení piloti s tisíci nalétanými hodinami. Co se v kritických momentech v kokpitu odehrálo a proč se dopustili chyb zůstane zahalené mlhou. Přepisy z černé skříňky (CVR) ani nahrávky letových údajů (FDR) nejsou k dispozici. Navíc prý pár minut před nehodou „došel“ magnetický pásek…
Paprskový doslov
Mlhou zastřenou suchdolskou tragédii přece jen prosvítil jeden zářivý paprsek. Za pět minut po nahlášení pádu letadla na místo dorazily první tři sanitky s lékaři. Po deseti minutách je následovalo dalších čtyřicet a do půl hodiny byli všichni zranění z trosek letadla vyproštěni. Tento zásah zůstane zapsaný v historii nejen pražské záchranky, ale i celé české zdravotnické záchranné služby. Bohužel jako nejtragičtější a nejdramatičtější, ale také jako neuvěřitelně obdivuhodně a skvěle zvládnutý.
Zdroje: zpravy.aktualne.cz, ct24.ceskatelevize.cz, english.radio.cz, simpleflying.com
