https://www.womenshistory.org/ https://blogs.loc.gov/ https://www.biography.com/
Od roku 1873 fascinují fantastická dobrodružství Philease Fogga, hrdiny knihy francouzského spisovatele Julese Vernea "Cesta kolem světa za 80 dní", čtenáře po celém světě. Verne svého hrdinu uvěznil v sázce, že dokáže objet celý svět za pouhých 80 dní. Koncem 80. let 19. století si tuto knihu přečetla i Nellie Blyová, uznávaná reportérka a hvězda amerických novin New York World. Nellie se ve svých třiadvaceti letech stala viktoriánskou senzací, životní ikonou feministického hnutí a především osobností, která navždy ovlivnila žurnalistiku.
Na vlastní kůži prožila hrůzy v ústavu
Elizabeth Jane Cochrane se narodila v roce 1864 v Pittsburghu v Pensylvánii. Pro svou novinářskou kariéru si zvolila pseudonym Nellie Blyová, které bylo inspirováno lidovou písní o dívce, která zabila svého milého. V roce 1887 se Nellie Blyová poprvé proslavila svou odvážnou reportáží "Deset dní v blázinci". Na základě tipu od šéfredaktora New York World, Johna Cockerilla, se rozhodla prověřit pověsti o špatném zacházení s pacienty v zařízení pro duševně choré na Blackwellově ostrově v New Yorku a napsat o tom svou vlastní zkušenost.
Elizabeth Jane Cochrane, která se později stala slavnou novinářkou pod pseudonymem Nellie Blyová, se představila jako šílená dívka, aby se dostala do jednoho z newyorských útulků pro pracující ženy a zjistila, zda jsou pověsti o špatném zacházení s pacienty pravdivé. Po dvou nocích byla policií převezena před soud, kde byla poslána na Blackwellův ostrov jako "dementní". Nellie si vzala jméno Nellie Morenová a hrála roli kubánské dívky s trvale ztracenou pamětí po nevysvětleném traumatu. Po deseti dnech, s příslibem od šéfredaktora New York World, Johna Cockerilla, že ji vyzvedne, se ale ukázalo, že ani on sám neví, jak ji z ústavu získá zpět.
Na anglický dokument o praktikách 19. století v ústavech pro duševně choré se podívejte zde:
Skandální reportáž jí přinesla slávu
Pobyt v zařízení byl horší, než se Nellie obávala - při vstupní koupeli ji sestry donutily se svléknout a vylily na ni tři kýble ledové vody. Bez noční košile, musela se o ručník dělit s osobami s hnisavými ekzémy. Jídlo bylo zkažené a pacienti trpěli neustálým chladem. Zdravotní problémy se řešily injekcemi morfinu a vzpurné pacienty zřízenci přivazovali k postelím. Při "vycházkách" do ústavní zahrady Nellie viděla 52 žen svázaných k sobě provazem, táhnoucími vozík s dvěma invalidy.
Desátý den ji vysvobodil redakční právník Peter A. Hendricks prostřednictvím Cockerilla. To vyvolalo speciální vydání novin s Nelliným článkem o její zkušenosti, což způsobilo senzaci. Nellie popsala ústav jako "past pro lidi jako krysy - snadné se dostat dovnitř, ale nemožné dostat se ven".
Ústav pro duševně choré, kamse Nellie Bly nechala dobrovolně zavřít
Cesta kolem světa za 72 dní
Přestože výprava mladé odvážné ženy vzbudila velkou pozornost, jejím novinám nepřinesla takové zvýšení nákladu, jaké vedení předpokládalo. Blyová nakonec rezignovala na své novinářské místo a vydala se na přednáškové turné, které jí vydělalo menší jmění ve výši 9500 dolarů (dnes by to bylo zhruba čtvrt milionu dolarů). Vydala také knihu Kolem světa za sedmdesát dva dní, která vyšla v nákladu 10 tisíc výtisků a vyprodala se. Získané prostředky jí umožnily postarat se o vdovu a dvě děti po svém bratrovi Charlesovi, který zemřel v roce 1890.
Nellie Blyová, která často prohlašovala, že se nechce vdávat, se v roce 1895 provdala za třiasedmdesátiletého milionáře Roberta Livingstona Seamana, vlastníka společnosti výrobce ocelových produktů. Místo aby byla puťkou v bohatého mužova domácnosti, stala se šéfkou manželových podniků a patentovala svůj vlastní design mléčných konví. Po Seamanově smrti v roce 1904 se stala jednou z předních průmyslových podnikatelek na světě. Po vypuknutí 1. světové války pracovala jako válečná zpravodajka a její reportáže se dodnes cení jako syrový záznam válečných hrůz. Po příměří v roce 1918 se vrátila domů, psala pro časopisy a angažovala se v pomoci opuštěným dětem. Zemřela v roce 1922 na zápal plic ve věku 57 let.
