Prapravnučka dokončila práci svého prapředka
Takto se dají stručně shrnout nové důkazy, které dávají konkrétní podobu zvrhlému vrahovi. S odhalením přišla a své poznatky sepsala v knize One-Armed Jack: Uncovering the Real Jack the Ripper (Jednoruký Jack: Odhalení skutečného Jacka Rozparovače) Sarah Bax Horton. Jako policejní dobrovolnice a prapravnučka policejního seržanta Harryho Garretta, který kdysi na vyšetřování vražd pracoval, se rozhodla, že odhalí pravou tvář Jacka Rozparovače.
Sarah Bax Hortonová pravděpodobně po 130 letech odhalila identitu Jacka Rozparovače.
Londýn 19. století: chudoba, špína, násilí
V druhé polovině roku 1888 se v londýnské čtvrti Whitechapel staly hrůzostrašné zločiny, které díky brutalitě a tisku vstoupily do podvědomí jako vraždy Jacka Rozparovače. Městská čtvrť Whitechapel patřila v devatenáctém století mezi nejchudší, nejnásilnější a nejšpinavější z celého Londýna. Zdržovala se tam největší společenská spodina. Bylo to místo s největší koncentrací nevěstinců a prostitutek, které doslova živořily na ulici. K násilnostem na ženách docházelo velmi často. Série pěti vražd, které byly spáchány s neuvěřitelnou surovostí, se vymykaly z dosud zaznamenaných zločinů.
Vrahova přezdívka Jack Rozparovač
Vrah si pro svoje zločiny vyhlédl prostitutky, kterým většinou podřezal krk. Jejich těla zohavil takovým způsobem, že se vyšetřovatelé domnívali, že se vrah vyzná v anatomii, nebo je povoláním řezník. K vraždám navíc docházelo, kromě té páté, na veřejně dostupných místech. Londýnské noviny barvitě referovaly o vyšetřování a hrůzostrašných detailech vražd. Publicita vyústila v to, že londýnské policii začaly přicházet výsměšné dopisy od osoby, která se ke zločinům přihlásila s podpisem Jack Rozparovač. Pod touto přezdívkou se Jackovi Rozparovačovi přisuzují i dalších vraždy, které se později staly. Přesný počet není dodnes známý. Z případu se stala legenda, která si začala žít svým životem a nabalovala na sebe další „ověřené“ informace a nové příběhy.
Mnoho podezřelých, žádný usvědčený
Vyšetřování policie nevedlo k žádným konkrétním výsledkům. Podezřelých bylo kolem sto osob z různých společenských vrstev. Policie z nich vygenerovala několik možných vrahů, ale jejich vina nebyla nikdy prokázána. Mezi nimi bylo několik psychopaticky nemocných osob, alkoholiků, řezník, parukář, kadeřník, právník, švec. Dokonce i jeden Američan, který v Londýně rok po vraždách předváděl sbírku vypreparovaných ženských děloh. Vraždy se londýnské policii nepodařilo objasnit.
Dokumentace k obětem Jacka Rozparovače jsou stále ve Scotland Yardu nevyřešené.
Odhalení pravého vraha nedává dodnes odborníkům spát
Roku 2019, ze vzorků zkrvavené šály z jedné z obětí, vědci z Liverpool John Moores University našli shodnou DNA s potomky jednoho z podezřelých. Byl jím údajně holič polského původu Aaron Kosminski, který žil nedaleko míst spáchaných zločinů. Pro nenávist k ženám byl umístěn v psychiatrické léčebně. Mnozí odborníci však výsledky zpochybnili.
Konečně jasno?
Doslova o poprask se nyní postarala Sarah Bax Hortonová. Prapravnučka policejního seržanta Harryho Garretta, který na případech vražd pracoval. Tvrdí, že identifikovala vraha podle důkazů vyplývajících z dobových lékařských záznamů. Vše sepsala v knize o Jacku Rozparovači. Ve výpovědích svědků (uložené jsou v Londýnském metropolitním archivu) si všimla charakteristických tělesných znaků, které svědci uvedli: muž střední výšky kolem 168-177 cm, robustnější postavy se širokými rameny, měl zvláštní chůzi, při které neměl zcela natažené nohy, byl slabý v kolenou. Jeden ze svědků uvedl: „Když šel, měl jakousi šouravou chůzi“. Pravděpodobně to bylo vedlejším účinkem nějakého poškození mozku například epilepsie. Periodicky se opakující násilné vraždy s neobyčejnou brutalitou se mohly stát vždy po ataku této nemoci.
Identifikace vraha
Při prostudování všech důkazních materiálů a jejich srovnání s lékařskými záznamy Sarah Bax Hortonová identifikovala vraha. Byl jím Hyam Hyams! V souvislosti s vraždami byl také vyšetřovaný a podezíraný, nebyly ovšem proti němu přímé důkazy. Ze záznamů plyne shoda všech fyzických (výška, široká ramena, divná chůze) a mentálních předpokladů (násilnická a psychopatická povaha), funkce jedné jeho ruky byla narušená. Navíc trpěl těžkou epilepsií s opakujícími záchvaty, které po odeznění způsobovaly jeho nepříčetnou agresivitu v kombinaci s alkoholismem. Pro svoje duševní vyšinutí, která se projevovalo fyzickým napadáním manželky a ostatních členů rodiny, byl hospitalizovaný v ústavech pro chorobomyslné. Vraždy se navíc staly na místech, která měla nějakou životní spojitost s Hyam Hyamsem.
Ústavní léčba a jediná jeho podobizna
Údajně byl také viděný před vraždou s jednou z obětí, pětadvacetiletou Mary Jane Kellyovou. Byla zavražděná ve svém bytě. Její zohavené tělo bylo možné identifikovat pouze podle očí a zbytku uší. Sedm týdnů po vraždě byl Hyam Hyams hospitalizovaný v blázinci Coloney Hatch Asylum, poté vraždy ustaly. Do své smrti byl několikrát propuštěný z léčení. Poté vždy napadal svoji manželku, kterou dokonce pobodal. Roku 1913 zemřel opět zavřený v Coloney Hatch Asylum. Z tohoto ústavu také pochází jeho jediná fotografie, na které působí bodře až dobráckým dojmem. Zdání ovšem klame. Z lékařské dokumentace lze vyčíst, že Haym Hayms byl lstivý, uměl se přetvařovat, jeho násilnická povaha byla ovšem nezvladatelná s maniakálně a sexuálně sadistickými prvky.
Legenda žije
Ztotožnění Jacka Rozparovače s Hyam Hyamsem, jak tvrdí Sarah Bax Hortonová, je velice pravděpodobné a všechny indicie k tomu vedou. Stoprocentní potvrzení této skutečnosti se však po sto třiceti pěti letech stěží dozvíme. Jedno je jisté, vrah nebyl nikdy potrestán! Legenda o Jackovi Rozparovačovi tedy bude žít nadále.