Zdroj: Profimedia.cz
Záhadné středověké triky s mečem: Proč nikdo nedokáže rozluštit, jak rytíři skutečně bojovali?
I přesto, že se ve všech filmech z období středověku intenzivně bojuje a na českých hradech rádi sledujeme vystoupení klubů historického šermu, podle odborníků nemůžeme být svědky podobných soubojů, které se kdysi odehrávaly. Chybí totiž srozumitelné učebnice, z nichž by se dnešní rytíři učili.
Boj s mečem byl po staletí důležitou součástí evropské kultury. Není tedy divu, že fascinuje jak laickou, tak odbornou veřejnost. O tom, jak konkrétně rytířský výcvik a následný souboj vypadal, ví ale historici velice málo. Spoléhat se musí na značně zkreslené popisy bitev od kronikářů, střípky úředních záznamů a omezené množství příruček.
Mezi nejcennější prameny patří fechtbüchery. Tyto rukopisy a později tištěné brožury či knihy obsahují rady, jak zacházet s ostrými zbraněmi a se štítem, v brnění i bez něj. V Evropě byly rozšířeny od pozdního středověku až po období renesance.
Jak se bojovalo ve středověku?
Studenti byli díky nim seznámení s pozicemi, seky i návaznými sestavami. Technika byla většinou vysvětlená jak obrázkem, tak popisem. Bohužel, badatelé i milovníci historického šermu se často potýkají s problémem, že jednotlivé pohyby nedokáží rozluštit.
„Fechtbüchery a iluminace s největší pravděpodobností tvořili lidé, kteří nebyli šermíři,” vysvětluje Ondřej Vodička z rukopisného oddělení Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR v podcastu Rozhovory Válečníků. Často se proto zdá, že postavičky mají nepřirozeně zkroucená těla, někdy mají dokonce i více končetin. Texty jsou navíc psané v nejasných verších, které jsou i pro lingvisty nesrozumitelné.
I když je možné uhodnout to, co manuál popisuje, zásadní kontextové informace vždy chybí. „Většinou nejde o to, že nemůžeme přijít na to, co autor myslel. Máme problém s tím, že najdeme čtyři nebo pět možností, jak by to mohlo být. A často nedávají smysl,” směje se Jamie MacIver, instruktor dlouhého meče a bývalý předseda Klubu historického šermu v Londýně.
Krutí rytíři
Odborníkům tak nezbývá nic jiného, než si nasadit cvičnou zbroj a popisované pohyby sami vyzkoušet. „Zásadní je stanovit si pár výchozích bodů, protože perspektiva na obrázcích chybí. Také není jasné, jak je například ohnutý loket nebo kam míří meč. Vodítkem k tomu, jak zápas pravděpodobně probíhal, je pak bolest,” říká MacIver. Vedlo ho to k závěru, že skutečný boj se od ilustrací ve fechtbücherech lišil.
„Stačí se podívat na ostatky středověkých rytířů a teorie o krutém počínání se nám potvrdí,” spekuluje Neil Grant, správce Královské zbrojnice ve Spojeném království. „Ve chvíli, kdy jde o život, tak opouštíte vznešené ideály a rady z manuálů.”
www.de.wikipedia.org, www.vhu.cz, www.militaryhistory.eu, www.bbc.com
