Vzestup a pád Etrurie
Ve starověku v Etrurii (od 8 stol. př.n.l.), na středozápadním území Apeninského poloostrova, žil starobylý národ Etrusků. Latinsky se jim říkalo Tusci (od toho byl později odvozen název této části Itálie - Toskánsko). Etruská kultura, stavitelství, písmo, umění, náboženství a vzdělanost sloužily pozdějším sousedním Římanům za vzor. Měli svůj jazyk, který byl jedinečný a kterým mluvili jen oni. Z jejich náboženství vznikli antičtí bohové. Koneckonců, Etruskové měli velký podíl na založení města Řím (753 př.n.l.). Aktivně se účastnili také na jeho správě.
Etruská kultura položila základy k vzniku antiky a věhlasného římského impéria. Římané vojensky své etruské učitele a vzory potlačili nadobro roku 265 př.n.l. Obsadili etruské území, jejich kulturní památky ničili a snažili se tak jejich vliv a význam vymazat. Ne zcela se to Římanům podařilo, o čemž svědčí mnohé archeologické nálezy.
Území na Apeninském poloostrově, který původně ovládali Etruskové
Archeologické naleziště
Jedním z příkladů je archeologické naleziště ve Vulci severozápadně od Říma. Město Vulci patřilo mezi dvanáct (dodekapolis) nejdůležitějších center starověké předřímské Etrurie. Archeologické vykopávky zde započaly roku 1825 a odhalily bohatě zdobené hrobky. Dostaly různé názvy např. Hrobka vykládaného stropu, hrob Panathenaic nebo Hrobka Slunce a Měsíce. Ve Vulci byla nejdůležitějším komplexem místní nekropole. (Nekropole - pohřebiště, která byla budována za branami a zdmi měst). Archeologické naleziště bylo poté zpřístupněno veřejnosti a stalo se turistickým lákadlem do poloviny devatenáctého století. Pak bylo místo zapomenuté a působením přírodní eroze ztracené.
„Nepodařený“ objev
Carlo Casi, správce archeologického parku ve Vulci, stál za myšlenkou znovu objevit Hrob Slunce a Měsíce. Podle map z devatenáctého století prováděl se svým týmem průzkum, ale vinou nepřesných topografických záznamů se nepodařilo hrobku nalézt. Jaké však bylo překvapení, když se jim odhalil jiný archeologický skvost! Byl to objev hrobu, který podle nálezu pojmenovali Hrobem stříbrných rukou.
Hrobka stříbrných rukou
Hrobka s dlouhou chodbou, atriem a třemi propojenými pohřebními komorami skrývala ostatky nejméně tří lidí. Z velikosti a výzdoby bylo již na první pohled jasné, že hrobka musela patřit vysoce postaveným členům etruského etnika. Vedoucí archeologické skupiny Carlo Cosi si mezi nejrůznějšími předměty všiml něčeho velmi překvapivého: stříbrných rukou s pozlacenými nehty. K čemu asi sloužily?
Vulci, naleziště stříbrných etruských rukou
Pohřební rituály
K odpovědi na tuto otázku je třeba znát pohřební rituály starých Etrusků. Věřili, že po pozemském životě následuje další. Méně významní lidé byli pohřbíváni do jednoduchých komorových hrobů, pro vysoce postavené Etrusky byly postavené hrobky s více místnostmi spojených chodbami a ústících do hlavních pohřebních místností. Hrobky byly vybavené židlemi a lavicemi z tufového podloží. Sloupy a stěny byly pokryté nápisy a ozdobami. Zemřelý byl pro snadnější cestu do jiného života uložen i s bohatou pohřební výbavou: obětinami v podobě zvířat, jejich krve, potravinami, různými pohřebními soškami, zbraněmi i předměty denní potřeby.
Stříbrné ruce
Archeolog Carlo Cosi si byl okamžitě jistý, že stříbrné ruce patřily pohřební sošce tzv. sphyrelatonu. Sphyrelatony byly pohřební artefakty znázorňující buď válečníka, který měl zemřelého po smrti chránit, nebo šlechtice na důkaz vysokého společenského postavení zemřelého. V případě objevu stříbrných rukou se předpokládá, že patřily sošce, která znázorňovala ženu.
Je tedy pravděpodobné, že v objevené hrobce měl tento sphyrelaton střežit ženu. Součástí nálezu byly totiž také fragmenty fialových nití, jimiž byly k pestrému oděvu sošky zřejmě přivázané zlaté cvočky, a malé zlaté kuličky včetně fibuly (plášťové spony). Velikost a vybavení hrobky i množství posmrtné výbavy svědčí o tom, že v ní byly pochované ostatky velice významných lidí patřících k vysoké etruské šlechtě.
Stříbrné ruce z archeologických vykopávek byly zrestaurované a jsou vystavené v Národním etruském muzeu Villa Giulia v Římě.
Tisícileté trvání etruské civilizace mělo zásadní vliv na rozvoj antiky a Říma. Římské impérium čerpalo od Etrusků inspiraci ve všech směrech, ať to byla vzdělanost, kultura, stavitelství, náboženství nebo politika.
Zdroje: www.iflscience.com, www.archaeology.org
