Josef II. obsahem i duchem svého panování navázal na rozsáhlé modernizační reformy své matky – Marie Terezie. Pozoruhodně úspěšně spojil absolutistické pojetí vlády s tehdy moderními myšlenkami evropského osvícenství. To se projevilo řadou společenských a státních změn. Přestože Marie Terezie nebyla velkou příznivkyní západoevropského osvícenství, přesto dopřávala sluchu svým osvícenským rádcům. To Josef II. už se veřejně ke studiu, četbě a radám francouzských osvícenských autorů hlásil. Nejvýznamnějšími josefínskými reformami s dalekosáhlými důsledky bylo povolení i jiného než katolického náboženství a zrušení roboty (k úplnému však došlo až 1848).
Reforma školství
Josef II. důsledně pokračoval ve šlépějích své matky a dokončil hlubokou a zásadní reformu školství. Základní vzdělání – obecné – bylo povinné pro děti od šesti do dvanácti let. Na školy obecné navazovaly školy hlavní a pak normální. University mohly absolvovat studenti bez rozdílu stavovské příslušnosti. Začala se vyučovat ekonomie i technické předměty. Rakouská monarchie se stala centrem vzdělanosti v Evropě. Zatímco téměř každé dítě zde umělo číst, ve Francii byl analfabetismus normální.
Reforma státní správy
Cílem snah Josefa II. bylo vytvořit stav harmonického uspořádání státu. Zájmem státu měla být výchova lidí ve vzdělané, zdravé a nezávislé obyvatele. Ve státní správě a byrokracii přestaly platit stavovské rozdíly. Jediným kritériem byla kvalita dosaženého vzdělání a schopnosti. Poprvé v dějinách Rakouska tak mohl obyčejný člověk v kariéře snadno přeskočit šlechtice.
Reforma trestního řádu a vězeňství
Ze soudních procedur vymizelo mučení a na krátký čas byl zrušen i trest smrti. Důsledněji se dbalo na důkazy a přihlíželo se i k okolnostem činů. Zlepšily se obecně i podmínky ve věznicích – kromě jediné. Brněnského žaláře v kasematech na Špilberku.
Špilberk
Špilberk je hradní dominanta tyčící se nad městem Brnem. Byl založen moravským markrabětem a pozdějším českým králem Přemyslem Otakarem II. V polovině 18. století vzniklo v jeho rozsáhlých podzemních sklepeních – kasematech – obávané vězení, ve kterém panovaly ty nejkrutější podmínky.
Brněnská dominanta hrad Špilberku
Hrůzné kasematy
Kasematy jsou cihlové klenuté chodby o dvou podlažích, které dali ke Špilberku přistavět Habsburkové v roce 1742. Původně byly tyto prostory vytvořené pro potřeby vojska, které se v nich mohlo schovat. S nástupem Josefa II. byly kasematy přeměněné v nejhrůzostrašnější vězení Rakouské monarchie. Staly se místem, kam byli odesíláni nejhorší zločinci z celé říše, lidé, se kterými si tehdejší vězeňství nevědělo rady.
Vchod do obávaných kasemat na hradě Špilberku v Brně
Děsivé poměry
Kasematy byly podle podobného zařízení ve Štýrském Hradci rozdělené prkny, trámy a fošnami na maličké komůrky, ve kterých byli zločinci natrvalo přikováni bez možnosti uvidět v životě ještě záblesk denního světla. Přestože to historikové nepotvrzují, vězňové prý měli být dokonce připoutáni i k odpadním trubkám, kde je zaživa požíraly krysy. Těmi, kteří byli do brněnských kasemat na Špilberku posíláni, nebyli pouze nejtěžší zločinci své doby, vězněni zde byli i italští nebo polští revolucionáři bojující proti rakouskému impériu. I proto bývá někdy vězení na Špilberku nazývané „Vězením národů“.
Konec vězení na Špilberku
Již od prvních desetiletí 19. století se začaly poměry výrazně zlepšovat i v brněnském strašlivém vězení. Jedním z posledních vězňů byl i legendární Babinský. Na konci 19. století byly kasematy dokonce zpřístupněné veřejnosti jako zvláštní brněnská atrakce. Špilberské kasematy ještě byly jako vězení využívané za první i druhé světové války, ale ani v těchto válečných letech nedosáhly hrůzy kasemat na Špilberku takového rozsahu, jakého dosáhly za období vlády osvícenského reformátora, miláčka selského lidu – Josefa II. Habsburského.
Zdroje: www.pravo21.cz, www.brnensky.denik.cz, www.cs.wikipedia.org
