Neznámé tajemství: Zlatá" komnata pod pyramidami v Teotihuacánu
Město Teotihuacán se zrodilo v dnešním Mexiku před více než 2 000 lety díky neznámé civilizaci. V době rozkvětu mayské říše se jednalo o prosperující metropoli, kde žilo přibližně 125 000 lidí.
Abychom si to uměli lépe představit, uveďme, že celkový počet lidí na světě v té době nepřesahoval 200 milionů, takže Teotihuacán musel být tehdy jedním z největších měst na světě. Široké cesty, vysoké hradby, složité stavby a velkolepé pyramidy vybudovala tajemná civilizace stejně vyspělá jako staří Egypťané.
Opeřený had byl symbolem mayské civilizace. V chrámu zasvěcenému opeřenému hadovi vědci našli tajemné chodby.
Proč byl Theotihuacán opuštěn?
Kolem poloviny 7. století našeho letopočtu byla obrovská metropole z neznámého důvodu svými obyvateli zcela opuštěna. Když se tam po staletích vydali Aztékové, našli pozůstatky tohoto starobylého města bez jakýchkoli známek, symbolů či vzkazů, které by vysvětlovaly jeho historii i důvody jeho opuštění. Dokonce ani moderní archeologové, kteří strávili desítky let výzkumem a vykopávkami, nedokážou vysvětlit, jak město vzniklo a proč bylo náhle vylidněno.
V roce 2003 našli archeologové, ke svému velkému překvapení, pod Chrámem opeřeného hada, který je znám také jako Quetzalcoatlův chrám, v hloubce 18 metrů pod zemí 100 metrů dlouhý tunel se třemi hlavními komorami.
Proč byl tunel zapečetěn?
Stěny tunelu jsou zdobeny nefritem, mušlemi a keramikou. Není zcela jisté, k čemu tyto prostory sloužily. Předpokládá se, že se zde odehrávaly rituály, které měly být skryty před zraky běžných obyvatel. Průzkumy dokazují, že z neznámých důvodů byl tento záhadný tunel kolem roku 250 n. l. zapečetěn. Motivem zřejmě bylo podzemní prostory skrýt. Ale proč?
S pomocí moderní techniky
Moderní archeologické průzkumy tunelu postupovaly velmi pomalu a obezřetně. V roce 2015 archeologové z Mexického národního institutu antropologie a historie rozhodli prozkoumat těžko přístupná místa uvnitř tunelu s pomocí speciálního robota Tlaloc II-TC.
Obratný robot byl ovládán na dálku a dokázal proniknout do nejužších částí tunelu, které dosud nebyly prokopány a prozkoumány. Subtilní stroj byl 90 centimetrů dlouhý, vybavený fotografickými přístroji a videokamerami, infračervenými skenery, zařízením pro trojrozměrné mapování a speciálním chapadlem, které mu mělo uvolňovat cestu.
Úžasný objev: "Zlatá" komora
Podzemní prostory nabídly další neočekávaná překvapení. Robot objevil několik dosud neznámých větví tunelu. Pak narazil na něco úžasného. V jedné z teotihuacánských podzemních komor našel stovky žlutých kuliček o průměru 3,8 až 12 centimetrů. Samotné koule byly vyrobeny z hlíny a jejich povrch byl pokryt pyritem, takzvaným "zlatem bláznů".
Abychom byli přesní, nejedná se o skutečné zlato, ale o minerály, které se mu silně podobají. V průběhu staletí se tato látka vlivem oxidace změnila, ale v době výroby byly kulovité předměty hladké a lesklé se zlatým vzhledem. Navíc se ukázalo, že i povrch celé komory byl původně pokryt magnetitem, pyritem a hematitem, což vyvolávalo dojem ryzího zlata.
Zásadní otázka: proč v chodbách v podzemí…
Představte si, jak to vypadalo v době starověkých civilizací. Jistě to byl úchvatný pohled! Místnost se zlatými stěnami, podlahou i stropem a stovkami lesklých zlatých koulí. K čemu byla tato komnata potřeba, zůstává však dodnes naprostou záhadou. Archeologové se zatím s ničím podobným jinde v Teotihuacánu ani v regionu nesetkali.
Jedna z teorií tvrdí, že komora byla jakýmsi pohřebištěm vládců a kněží, ale žádné stopy po takovém využití v ní nebyly nalezeny. Jiná teorie nazývá teotihuacánskou komoru a zlaté koule rituálními předměty, které se používaly k náboženským obřadům. Samotné "zlaté" koule mohly být magickými artefakty nezbytnými pro rituály.
Mayská civilizace odvíjela svůj kalendář od pohybu planety Mars.
Je vysvětlením úcta a respekt před rudou planetou Marsu?
Pravděpodobnější je, že předměty a komora pokryté minerály podobající se zlatu vytvářely blyštivé efekty podobné hvězdám na noční obloze.
Mayské civilizace svůj život podřizovaly i odvíjely od pohybu nebeských těles. Určující a rozhodující planetou byl Mars. Pohyb Marsu na obloze pozorovatelný lidským okem trvá 780 dnů. Středoamerické civilizace na tomto základě vytvořily svůj kalendář, který – na rozdíl od našeho – měl 780 dnů a byl rozdělený do dekád po 78 dnech.
Je proto pravděpodobné vysvětlení, že tajemné zářící chodby i koule se zlatým vzhledem, mohly souviset s uctíváním nebeských těles. Především i pro nás stále tajemné a neprobádané rudé planety Marsu.
Zdroje:
