Oproti květnu, kdy jej těsně porazil jeho konkurent, bývalý předseda strany Zelených a formálně nezávislý Alexander Van der Bellen, se řada okolností změnila v Hoferův prospěch. Široká občanská koalice, která dovedla nástupu historicky prvního prezidenta z řad FPÖ zabránit, bude počátkem října ve třetím kole voleb tahat za kratší provaz.

Volby od počátku plné překvapení

Ano, ve třetím. Přímé prezidentské volby bývají v alpské zemi maximálně dvoukolové, výsledky květnového hlasování ale kvůli nesrovnalostem zrušil ústavní soud. Neshledal, že by došlo k úmyslným manipulacím. Spíše odhalil mnoho drobných osobních pochybení a volný výklad pravidel pro sčítání hlasů. I vzhledem k těsnému výsledku souboje mezi letošními dvěma nejúspěšnějšími kandidáty pak nařídil nové měření sil.

Došlo tak k novému zvratu ve volbách, které byly plné překvapení od samého počátku. V prvním, dubnovém kole, do nějž se přihlásilo celkem šest uchazečů, nečekaně propadli kandidáti vládních a tradičně nejsilnějších stran, sociálních a křesťanských demokratů (SPÖ a ÖVP), z nichž se až doposud rakouští prezidenti rekrutovali. Dále postoupili Norbert Hofer z FPÖ s nezávislým Alexanderem Van der Bellenem. První měl na druhého čtrnáctiprocentní náskok.

Dvaasedmdesátiletému profesorovi ekonomie se jej díky široké koalici svých příznivců a různých odpůrců FPÖ podařilo během měsíce smazat. Pomohlo mu i to, že v čele rakouské vlády náhle vystřídal neoblíbeného Wernera Faymanna energický Christian Kern (oba SPÖ).

Koncem května se Van der Bellen mohl radovat z těsného vítězství o pouhých 31 000 hlasů. Šanci k tomu, aby volbami rozpolcené Rakousko znovu stmelil, jak předtím sliboval, však nedostal. Počátkem července ji zhatil zmíněný rozsudek ústavního soudu.

Únava z kandidátů a špinavá kampaň

Důsledkem je, že se volební kolotoč nezastavil, naopak se po krátké letní pauze k malé radosti mnoha Rakušanů znovu rozjíždí. Občané už jsou z neustálého defilé obou tváří unaveni. Věcné argumenty si už Hofer s Van der Bellenem dávno vyměnili, jejich ideologické zázemí, povahy i soukromé životy byly probrány ze všech stran. Prostor zbývá už jen na osobní útoky a rány pod pás. Mezi ty lze počítat například pravicovými weby šířené spekulace o podlomeném zdraví silného kuřáka Van der Bellena, které nakonec kandidát musel veřejně vyvracet s pomocí lékařského dobrozdání.

Prostor zbývá už jen na osobní útoky a rány pod pás.

Nejde o žádnou drobnost, ale součást už tak dost špinavé předvolební kampaně, jejímž absurdním vrcholem byl před pár měsíci duel obou mužů bez moderátora na televizní stanici ATV, který se v této podobě naštěstí nebude opakovat.

Pokročilý věk svého soka se Norbert Hofer, vystupující jako mladý a energický politik, snaží zkrátka využít ve svůj prospěch. Intelektuálského Van der Bellena také s oblibou označuje za kandidáta společenských elit a sám sebe stylizuje do role ochránce obyčejných lidí. Na jeho slova slyší zejména obyvatelé venkova a menších měst.

Výhodou Hofera je i to, že má u svých voličů autentickou podporu. Skutečně chtějí vidět v Hofburgu právě jeho. Van der Bellena naopak mnozí volili jen proto, aby zabránili nástupu Svobodných. V květnu se to zastáncům liberálně-demokratického a proevropského směřování Rakouska s vypětím všech sil podařilo. Otázkou je, zda se znovu zmobilizují i v neděli 2. října.

Touha po silném lídrovi

V opakovaném hlasování se bude Van der Bellen snažit uspět v duchu hesla „a teď tím spíš". Bude argumentovat, že jeho vítězství v původních volbách je třeba jen potvrdit. On i jeho stoupenci budou znovu poukazovat na nebezpečí, která by nástup FPÖ do čela státu mohl přinést. Zneužití prezidentských pravomocí, poškození postavení Rakouska v EU, ztráta důvěryhodnosti země a odliv zahraničních investic.

O posledním se bude hovořit zejména v souvislosti s Hoferovými spekulacemi o možnostech „öxitu", tedy odchodu své země z unijních institucí, do nichž se trochu zbrkle pustil v reakci na hlasování o brexitu. Od svých vyjádření se sice distancoval, ale nadále tvrdí, že by byl zastáncem referenda o dalším rakouském členství v EU, pokud by se výrazněji centralizovala nebo do ní vstoupilo Turecko.

Nástup FPÖ do čela státu by mohl přinést zneužití prezidentských pravomocí, poškození postavení Rakouska v EU, ztrátu důvěryhodnosti země či odliv zahraničních investic.

Tamější vývoj hraje mimochodem v rakouském předvolebním boji také svoji roli. Nezdařený pokus o puč, následný tvrdý postup prezidenta Erdoğana i hlasité demonstrace na jeho podporu v ulicích Vídně byly jednoznačně vodou na mlýn pro FPÖ.

Svobodní vůbec těží z toho, že jejich oblíbená témata (zejména bezpečnostní rizika spojená s masovou imigrací a radikálním islamismem či údajné ohrožení tradičních křesťanských hodnot) zažívají v posledních týdnech výraznou konjunkturu – ať už v souvislosti s letními teroristickými útoky v Nice a Bavorsku, nebo s menšími i většími problémy s integrací přistěhovalců. FPÖ prospívá i to, že ve znejistělé době mnozí lidé touží po silném, rozhodném lídrovi.

A právě vizi prezidenta, který bude maximálně využívat své pravomoci, hájit rakouské národní priority a zájmy „obyčejných" Rakušanům proti vládě, imigrantům, Bruselu i moci nadnárodních koncernů, jim nabízí Norbert Hofer.

Van der Bellenova představa o výkonu tradičně reprezentativní role je o poznání střízlivější. Podle svých slov chce být nadstranickým a důstojným zástupcem své země a směřovat ke konsenzu na domácí i mezinárodní scéně. Jeho styl je racionální, umírněný. Pro mnoho občanů je volbou z rozumu, ve srovnání s Hoferem menším zlem.

Volební průzkumy zatím věští oběma kandidátům téměř stejné šance, mírně (51 ku 49 procentům) favorizují kandidáta FPÖ. Rozdíl je ale tak malý, že jsou obě možnosti stále otevřené. Rozhodne se za necelý měsíc.