Pokud se totiž ostrované ve čtvrtek 23. června rozhodnou zpřetrhat svá pracně vybudovaná poválečná pouta k pevnině, bude politická mapa kontinentu vypadat následovně. Vedle jednobarevného monolitu EU s knoflíčkem uprostřed jménem Švýcarsko se bude zleva podivně vznášet jakási jinobarevná skvrna, za níž už se bude modrat jen nekonečný Atlantický oceán.

Přinejmenším aspoň starším Britům by to mělo připomenout mapy Evropy z let 1940 až 1945. Také tehdy pokrýval evropský kontinent jeden obří nápis – Velkoněmecká říše –, obklopený stejnobarevnými satelity, jako byla okupovaná i vichistická Francie, poražená Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Ukrajina, Pobaltí a západ Ruska, či německými spojenci Itálií, Maďarskem, Chorvatskem, Rumunskem nebo Bulharskem. Zkrátka monolit, od něhož se barevně lišily zase jenom britské ostrovy.

Neutrální běloba tehdy sice prosvítala z více míst než jen ze Švýcarska, ale kromě Švédska to žádné úlevné zpestření nebylo, protože neutralitou se pyšnilo Frankovo Španělsko či Salazarovo Portugalsko.

Chraň bůh, že by dnes eventuálně neeurounijnímu Spojenému království hrozila zpoza kanálu nějaká nová bitva o Británii. A už vůbec není na pořadu dne nějaké německé panství na evropské pevnině. Pokud však brexit nespustí domino dalšího drolení Evropské unie, bude každopádně znamenat, že Británie ztratí přímý vliv na dění na sjednoceném kontinentě. A jednou by se mohla divit a trpce litovat! Kam Londýn v historii zavedla slepá politika izolace od evropských problémů a soustředění se na globální expanzi, by mohli vyprávět pánové Chamberlaine a Churchill.

Není jistě náhodou, že to byl zrovna vítězný válečný premiér Winston Churchill, který už v roce 1946 při projevu v Curychu nabádal k vytvoření jednotné Evropy. „Musíme vybudovat jistý druh Spojených států evropských. Malé národy budou mít stejnou váhu jako velké a svého významu dosáhnou svým vlastním příspěvkem ke společné věci. Pokud zpočátku nebudou všechny státy Evropy ochotny či schopny k této unii přistoupit, musíme nicméně pokračovat a sdružovat a spojovat ty státy, jež se spojit chtějí a mohou."

Proč to říkal? Churchill měl bezesporu až do konce života před očima onu zoufalou situaci z léta 1940, kdy proti jeho osamělé demokratické zemi stál a pracoval celý znásilněný kontinent. Chudák netušil, že už sedmdesát let poté jeden z jeho pokračovatelů lehkomyslně nabídne Británii místo krve, potu a slz fatální referendum, ohrožující jeho odkaz.

Pokud brexit nespustí domino dalšího drolení EU, bude každopádně znamenat, že Británie ztratí přímý vliv na dění na sjednoceném kontinentě.