Jenže po romantice je veta už teď. Do značné míry za to babišovci mohou. V přesvědčování veřejnosti jsou úspěšnější a ČSSD je z toho rozhozená. Krajské a senátní volby prohrála, propadá se i v žebříčcích stranických preferencí. V jejích útrobách se rozběhlo hledání viníků. Do zrcadla se však nikdo nekouká – za vše mohou ti druzí. Jedno jméno ve výčtu zodpovědných se však opakuje: Bohuslav Sobotka.

Premiér ví, že musí reagovat. Jak přesně – to ovšem řeší za pochodu. V řadě posledních kroků a výroků si odporuje. Vytyčil cíl oslovit mladší městské a liberálnější voliče. Ti mu však hlasitě vyčítají afektovanou vstřícnost k čínskému režimu, jenž má k demokracii daleko. Hovoří o tom, jak se sociální demokracii vzdálil národně konzervativní prezident Zeman, ale zároveň připouští, že jej oranžoví opět podpoří. V USA by prý volil Hillary Clintonovou, přesto se šušká, že se Lidový dům chce inspirovat kampaní Donalda Trumpa.

Jména z pouťového osudí

Nejméně srozumitelné je hýbání s lidskými figurkami na vládní koalici. Premiér slíbil pohovořit s ministry a nejslabší vyměnit. Jenže přiznává, že ve skutečnosti dosáhne pouze na ty z ČSSD. Sice je šéfem vlády, ale ve funkci by musel strpět i otcovraha, matkovraha a tetovraha, kdyby nad ním držel ochrannou ruku předseda některé z koaličních stran.

Už toto je věc pro obyčejného voliče nepochopitelná. Proč ta bezmoc, vždyť jde o premiéra?! Pokud zatím část levicového elektorátu Sobotkovi vytýkala, že nezvrátil církevní restituce, dnes se k tomu přidává nepochopení, proč ve vládě zůstávají neúspěšný ministr dopravy Ťok a neloajální ministr kultury Herman.

Sobotka je sice šéfem vlády, ale ve funkci by musel strpět i otcovraha, matkovraha a tetovraha, kdyby nad ním držel ochrannou ruku předseda některé z koaličních stran.

Odchodu Jiřího Dienstbiera spousta lidí zatleská: převažuje dojem, že Romové či uprchlíci mají lidských práv přespříliš. Jenže jeho odvoláním se Sobotka vzdal spojenců, kteří se jako první v roce 2013 vzepřeli pokusu o vnitrostranický povolební převrat. A ani o ministru zdravotnictví Svatopluku Němečkovi nejde říct, že by resort zvládal hůř než předchůdci. Dokonce i na televizní obrazovce byl pečený vařený.

Zlí jazykové tvrdí, že lístky se jmény Dienstbier a Němeček Sobotkovi z osudí vytáhl pouťový papoušek. Stejně tak mohli skončit Michaela Marksová, za níž už hledal náhradu, nebo Jan Mládek, který dal funkci k dispozici poté, co projel druhé kolo senátního klání.

Tak dlouho se Sobotka pyšnil, že má vládu stabilní, minimálně obměňovanou, až skončil u střídání, jež po něm nikdo nevyžadoval. Pouze zvyk, že když partaj v nějakých volbách pohoří, pokusí se předvést čerstvou dynamiku a prezentovat neokoukané tváře.

Zisky a ztráty

K těm noví ministři patří jen částečně. Miloslav Ludvík je letitým ředitelem nemocnice v pražském Motole, a po dávné aféře s protekčními pacienty mu kdekdo říká Kulich. Jan Chvojka je chrudimský politik, kterého v minulém volebním období vykroužkovali do sněmovny se spodních pater kandidátky voliči. Stihl se už ale také stát úhlavním protivníkem sdružení Rekonstrukce státu, jehož členů a sympatizantů je plná vládní protikorupční rada, jíž vystudovaný právník Chvojka bude za premiéra předsedat.

Můžeme jen spekulovat, nakolik Sobotka promyslel všechny zisky a ztráty, jež rošáda přinese. Zvídavé novináře vlídně pohostí i úsměvem odmění, ale dál se chová podle zásady – Ptejte se mě, na co chcete, na co chci, vám odpovím.

Jisté je, že sebetrýznění sociálních demokratů dělá největší radost stěžejním konkurentům z ANO. Andrej Babiš si pak může dovolit tvrdit, že premiérova kritika ministra Ťoka vyplývá ze snahy překrýt vnitřní problémy ČSSD.

Jisté je, že sebetrýznění sociálních demokratů dělá největší radost stěžejním konkurentům z ANO.

Na koni jsou též příznivci Miloše Zemana a národní socialisté v sociálnědemokratickém převleku. Neostýchají se chrlit náměty, jak zatnout tipec azylantům, prezidentovým kritikům nebo početným rodinám čerpajícím sociální dávky...

Složit ČSSD k Zemanovým nohám se kdysi nepodařilo Zdeňku Škromachovi ani Michalu Haškovi. Nejblíž se k této metě paradoxně blíží Bohuslav Sobotka. O tom, že je ryzím, autentickým sociálním demokratem, nikdo nepochybuje. Ovšem unavení lidé v čele komplikovaných stran se v těžkých časech dokážou chovat nevyzpytatelně.