Zdroje magazínu Dotyk uvádějí, že cesta k tomuto kroku nebyla vůbec snadná a část biskupů rozkrývání karet původně nepodporovala. Jako vstřícnější a odvážnější se v tomto směru ukázal spíše olomoucký arcibiskup Jan Graubner než pražský Dominik Duka. Snad proto, že Graubner pochází z rodiny strážnického textilního továrníka, snad proto, že kdysi zakládal nyní už velmi rozšířenou charitativní Tříkrálovou sbírku. Má tudíž blíže k ekonomice a dávno pochopil, že bez důvěry laiků a maximální transparentnosti mu do kolednické kasičky nikdo nehodí ani korunu.
A tak nakonec i mezi biskupy většinově převážil názor, že se vyplatí být otevřený. Informovat o projektech, které církev připravuje (ve školství, zdravotnictví, v obnově památek či třeba v turistickém ruchu). Také o penězích, které má na účtech i v několika investičních fondech, o polích, lesích, nemovitostech i platech.
Tento krok je třeba ocenit, mělo by to ale být samozřejmostí pro jakýkoliv spolek, jenž působí ve veřejném prostoru.
Tento krok je třeba ocenit, mělo by to ale být samozřejmostí pro jakýkoliv spolek, jenž působí ve veřejném prostoru. Když to tak není, nikdo se nemůže divit, že nezainteresovaní lidé mají podezření na zlodějny.
Zda toto všechno bude stačit pro politiky, jako je Andrej Babiš, je těžké odhadnout. Jak je pro něj typické, jede stále na líbivé populistické lince a církevní restituce (hlavně finanční náhrady) označuje za velkolepý podvod. Podle hesla „Všetci kradnú, okrem mňa". Snad aby kněží udělali ještě jedno sezení, detailnější, pro něj, šéfkomunistu Filipa a jihočeského sociálnědemokratického hejtmana Zimolu, kteří si ve svých protirestitučních výpadech mohou podat ruce.
Jak rozpoznávat dobro a zlo
Doba, v níž žijeme, je dobou falešných proroků volajících po cestě zpět k „evropským kořenům", kdy klíčovou roli hrála fungující rodina. Návratu ke křesťanským hodnotám se na jednom z videí s příznačnou naléhavostí v hlase domáhá třeba oblíbený předseda krajně pravicové strany, který od své rodiny zbaběle utekl, opustil svého jediného syna, jenž teď trpí tatínkovými excesy.
Ochotu bránit se zbraní v ruce české hranice před náporem mohamedánských migrantů deklaruje nejmenovaný jihočeský vysokoškolský pedagog – milovník porna, sexuálních experimentů a prostitutek –, který ale doposud nijak nevyužil svůj reprodukční potenciál a tudíž svým vlastním životem odsuzuje tento národ k demografické katastrofě a k vytlačení životaschopnější muslimskou populací. Prý se to „pokusí napravit"...
Doba, v níž žijeme, je dobou falešných proroků volajících po cestě zpět k „evropským kořenům".
Jak v tomto podivném postmoderním světě, kde lidem přestává vadit lhaní, rozpoznat skutečné proroky, vyslyšet hlas volající na poušti? Po ovoci poznáme je.
Jestliže církevní hodnostáři chtějí, aby národ více věřil jim, aby nebyli stále řazeni mezi ty, co kážou vodu a sami pijí víno, aby byli vnímáni jako skutečně stmelující a harmonizující prvek ve společnosti, musí také dokolečka předkládat důkazy, že v restitucích nabytý majetek přináší veřejné blaho. Nejen pro křesťany. Snad to jednou tiskovkou neskončí.